vším první z nich, jež popisuje umístění pokladu. Navzdory velkému úsilí to nedokázal a šifry mu přinesly jen zármutek: „Vzhledem k množství času, který jsem výše popsaným výzkumům věnoval, jsem byl uvržen z relativního dostatku do úplné chudoby a strádání postihlo i ty, o něž jsem měl pečovat, a to i navzdory jejich námitkám. Nakonec se mi otevřely oči a rozhodl jsem se přerušit rázně a navždy všechny své vztahy k této záležitosti a napravit své chyby, je-li to možné. Abych toho všeho dosáhl a abych odstranil předmět pokušení ze svého dosahu, rozhodl jsem se celou záležitost zveřejnit a sejmout tak ze svých beder odpovědnost, již cítím vůči panu Morrissovi.“
Tak se stalo, že šifry byly roku 1885 publikovány spolu se vším ostatním, co Autor věděl. Ačkoli požár skladu zničil většinu nákladu, i to, co zbylo, dokázalo způsobit v Lynchburgu rozruch. K nejhorlivějším hledačům pokladů, které přitáhly Bealovy šifry, patřili bratři George a Clayton Hartové. Po léta se zabývali dvěma zbylými šiframi a zkoušeli nejrůznější formy kryptoanalytického útoku, přičemž občas propadli iluzi, že již mají řešení. Nesprávně vedený postup někdy náhodou vytvoří několik elektrizujících slov uprostřed moře nesmyslů, což kryptoanalytika povzbudí, aby v započatém úsilí pokračoval a zbylé nesmysly nějak odstranil. Nezaujatému pozorovateli bývá jasné, že přání je tu otcem myšlenky, ale zaslepený lovec pokladů to vidí jinak. Jeden z pokusů o rozluštění, jenž Hartové podnikli, vedl k tomu, že vyhodili dynamitem do povětří zeminu na místě, jež pokládali za správné. V kráteru, který tak vznikl, se bohužel žádné zlato neobjevilo. Clayton Hart vzdal své úsilí roku 1912, George však pokračoval až do roku 1952. Ještě nezlomnějším bealeovským fanatikem byl Hiram Herbert jr., který se s problémem seznámil roku 1923 a pokračoval až do 70. let. Ani on nedošel k žádnému výsledku. Na stezku vedoucí k Bealovu zlatu se vydali i profesionální kryptoanalytici. Bealova šifra přitahovala například Herberta O. Yardleye, zakladatele Amerického úřadu pro šifry (U.S. Cipher Bureau – „americká černá komnata“), stejně jako plukovníka Williama Friedmana, který byl vedoucí osobností americké kryptoanalýzy po první polovinu 20. století. Když řídil Signal Intelligence Service, zařadil Bealovy šifry do výcvikového programu patrně proto, že – jak se jednou zmínila jeho žena – byl přesvědčen, že jde o šifry „ďábelsky vynalézavé, navržené speciálně proto, aby svedly nezkušené“. Do 97
Šifry-dotisk.p65
97
2.8.2007, 11:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245857
When, in the course of human events, it becomes 10necessary for one people to dissolve the political bands which 20have connected them with another, and to assume among the 30powers of the earth, the separate and equal station to 40which the laws of nature and of nature’s God entitle 50them, a decent respect to the opinions of mankind requires 60that they should declare the causes which impel them to 70the separation. We hold these truths to be self-evident, 80that all men are created equal, that they are endowed 90by their Creator with certain inalienable rights, that among these 100 are life, liberty and the pursuit of happiness; That to 110secure these rights, governments are instituted among men, deriving their 120just powers from the consent of the governed; That whenever 130any form of government becomes destructive of these ends, it 140is the right of the people to alter or to 150abolish it, and to institute a new government, laying its 160foundation on such principles and organizing its powers in such 170form, as to them shall seem most likely to effect 180 their safety and happiness. Prudence, indeed, will dictate that governments 190 long established should not be changed for light and transient 200causes; and accordingly all experience hath shewn, that mankind are 210more disposed to suffer, while evils are sufferable, than to 220right themselves by abolishing the forms to which they are 230accustomed. But when a long train of abuses and usurpations, 240pursuing invariably the same object evinces a design to reduce them 250under absolute despotism, it is their right, it is their 260duty, to throw off such government, and to provide new 270 Guards for their future security. Such has been the patient 280sufferance of these Colonies; and such is now the necessity 290which constrains them to alter their former systems of government. 300The history of the present King of Great Britain is 310a history of repeated injuries and usurpations, all having in 320direct object the establishment of an absolute tyranny over these 330States. To prove this, let facts be submitted to a 340candid world. Obr áz ek 2 4 : První tři odstavce anglického textu Deklarace nezávislosti, v němž je Obráz ázek 24 očíslováno každé desáté slovo. Jde o klíč k dešifrování druhé Bealovy šifry.
Friedmanova archivu, založeného po jeho smrti ve Výzkumném centru George C. Marshalla, často nahlížejí vojenští historici, ale velkou většinu návštěvníků tvoří nadšenci Bealových šifer, kteří doufají, že zde najdou nějakou nápovědu. Později byl jednou z vedoucích postav na cestě k Bealovu pokladu Carl Hammer, bývalý ředitel pro počítačovou vědu ve firmě Sperry UNIVAC a jeden z průkopníků počítačové kryptoanalýzy. Hammer uvádí: „Bealovy šifry zabírají nejméně deset procent kapacity nejlepších kryptoanalytických mozků země. Ani kousek toho úsilí však nebyl zbytečný. Celá ta práce – i ty její části, jež vedly do slepých uliček – se bohatě vyplatila, proto98
Šifry-dotisk.p65
98
2.8.2007, 11:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245857
že vedla k pokrokům v počítačovém výzkumu.“ Hammer byl prominentním členem Společnosti Bealových šifer a pokladu, založené v 60. letech 20. století s cílem dál povzbuzovat zájem o Bealovo tajemství. Společnost zpočátku vyžadovala, aby se kterýkoli její člen, jemuž se podaří objevit poklad, o něj podělil s ostatními členy, tento závazek však mnohé prospektory od vstupu odradil, takže podmínka byla nakonec zrušena. Navzdory společnému úsilí Společnosti, amatérských lovců pokladů a profesionálních kryptoanalytiků zůstává první a třetí Bealova šifra už více než sto let tajemstvím. Zlato, stříbro a šperky na svého objevitele dosud čekají. Mnohé pokusy o dešifrování se točily kolem Deklarace nezávislosti – klíče k druhé Bealově šifře. Prosté očíslování slov Deklarace k ničemu nevedlo, a proto kryptoanalytici zkoušeli různá jiná schémata jako číslování odzadu nebo číslování každého druhého slova, ale zatím nic nevyšlo. Problém je i v tom, že první šifra obsahuje vysoká čísla, až 2 906, zatímco Deklarace nezávislosti má jen 1 322 slov. V roli klíče se zkoušely i jiné knihy a texty, a mnoho kryptoanalytiků dokonce zvažovalo možnost, že jde o zcela odlišný šifrovací systém. Možná vás překvapí, jak se Bealova šifra ukázala být silná, zejména když si připomeneme, že v bitvě mezi kryptografy a kryptoanalytiky to byli ti druzí, kdo měli navrch. Babbage a Kasiski našli způsob, jak rozluštit Vigenèrovu šifru, a kryptografové za ni marně hledali adekvátní náhradu. Jak mohl Beale přijít s něčím tak účinným? Odpověď zní, že Bealovy šifry vznikaly za okolností, jež jsou pro kryptografa velmi příznivé. Zprávy byly určeny pro jedno použití a vzhledem k tomu, že se vztahovaly k tak cennému pokladu, zřejmě se Bealovi vyplatilo připravit pro první a třetí šifru speciální jednorázový klíčový text. Pokud byl autorem klíčového textu sám Beale, je jasné, proč se jej nepodařilo najít pročesáváním publikovaného materiálu. Lze si představit, že Beale napsal pojednání o lovu bizonů dlouhé 2 000 slov, jež existovalo v jediné kopii. Nikdo jiný než majitel textu – unikátního klíče – by pak nemohl první a třetí šifru rozluštit. Beale se zmínil, že klíč zanechal „v rukou přítele“ v St. Louis, pokud však tento přítel klíč zničil nebo ztratil, pak se nemusí podařit Bealovy šifry rozluštit nikdy. Vytvoření jednorázového textu je pro zprávu mnohem bezpečnější technika než použít klíč vycházející z publikovaného textu, postup je však prakticky použitelný jen tehdy, má-li odesilatel dost 99
Šifry-dotisk.p65
99
2.8.2007, 11:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245857