Dub sv. Václava ve Stochově (J. Turek). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245856
Stromy a biblický příběh Pavel Wágner
Kolem dvou stromů se točí nejdramatičtější příběh lidstva, jaký máme zapsaný v Bibli. Jsou tu popsány zdroje dvou nejdůležitějších věcí pro existenci člověka – strom jako zdroj života zajišťující nesmrtelnost a strom poznání, který pomáhá k rozlišení dobra a zla. „Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého“ (Genesis 2,9). Bůh chtěl pro člověka věčný život, ale do rozlišení dobrého a zlého ho chtěl teprve sám uvést. Člověk ještě nebyl zralý pro takovou schopnost rozlišení, stejně jako malé dítě není schopné zacházet s ohněm. Proto se mu dostalo varování: „A Hospodin Bůh člověku přikázal: ‚Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti‘“ (Genesis 2,16–17). Člověk (Adam) však byl prostřednictvím své ženy úkladně oklamán božím nepřítelem (hadem) a sveden k pochybnosti o dobrém Božím úmyslu s člověkem. Had ženu ujišťoval: „‚Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.‘ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl“ (Genesis 3,4–6). 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245856
Tato situace měla, a z pohledu Bible stále má, pro člověka dramatické následky. Tak jako by se malé dítě popálilo o oheň, kdyby si ho přece jen vzalo do ruky, propadl člověk smrtelnosti tím, že si poznání dobrého a zlého vzal sám, předčasně a navíc z rukou toho, kdo člověka nenávidí. Země tak propadla boží klatbě, lidské tělo se stalo smrtelným a člověk byl vyhnán z ráje, aby obdělával zemi a živil se v „potu tváře“. „I řekl Hospodin Bůh: ‚Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.‘ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života“ (Genesis 3,22–24). Celý další příběh lidstva je v Bibli popisován jako dramatický zápas člověka, který byl dočasně oddělen od zdroje života – stromu života – do doby, než bude lidská vina a smrtelnost těla definitivně vyřešena obětí samotného Boha prostřednictvím jeho syna Ježíše Krista. Nový zákon a křesťanství vyznávají, že Kristovým příchodem a vydáním vlastního života za hřích nejen prvního člověka, ale všech lidí otevře Bůh znovu cestu ke stromu života a k definitivní nesmrtelnosti člověka. „Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam (Ježíš) je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského“ (1. Korintským 15,45–49). 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245856