Sedí na záchodě a snaží se ze sebe setřepat zbytky setrvačnosti. Pamatuje si na číslo, které jí Cati v jedné chvíli během jejich rozhovoru řekla, přidá k němu zůstatek jednoho konkrétního účtu a vydělí jej počtem měsíců, které zbývají do konce roku. Dobře, už je v realitě. Na rozmary si nikdy nepotrpěla. Pokud někdy nějaké měla, tak se odvíjely od Nelových choutek: jestliže on chtěl cestovat, ona navrhla hygienicky nezávadné země. Jestliže on chtěl chodit do restaurací, ona vyloučila maso. Nel nastínil přání a ona mu dala tvar. Pokud je z jeho strany s přáními konec, z její strany může všechno pokračovat stejně až do konce roku. Prozatím nebude Nel muset snášet další bombu, další odpočítávání. Cati v tom byla velkorysá, vyčkávala až do poslední chvíle: ve stejný den, kdy jí vysvětlovala, o co jde, už měla vymyšlené nouzové řešení. Její dobrodinka je Nelův pravý opak. Zatímco Nel trávil měsíce tím, že jí naháněl strach svými řečmi — vlak už jede, příště budeme na řadě my, je konec —, Cati bůhvíjak dlouho pracovala na tom, aby se tomu zabránilo. Fakta jsou taková, že Cati vyhrála výběrovku s mate riálem, který Anna vyřadila. No dobře, vždycky byla pro recyklování. Odteď se všechno bude dít souvztažně: nejdřív dodá katalog, potom vystaví fakturu a nakonec bude ve výběrovce oficiálně rozhodnuto. Až do Vánoc normální režim. Příští datum, kdy si má dělat starosti ohledně práce: jednatřicátého prosince. Vše v pořádku. Trasa přenastavena. Nele, vstávej. Anna sedí vedle spícího těla a v myšlenkách na něj volá. Musí využít euforii z dobře naplánovaných věcí. Vstávej, Nele. Spí nahý, je horkokrevný. V hromádce pohlaví se protetické levé varle tyčí vedle
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245853
kyprého obláčku. Operovali ho narychlo, nevolali jsme ti dřív, protože jsi nejspíš byla ve škole. Když Nelův otec v nemocničním pokoji viděl, jak Nel tu holku objímá, zhroutil se: co ho přivezli, pořád se ptá po tobě, a Anna? Kde je Anna? Bolí tě to moc? Vzali mi ho, už ho nemám… Já to vím, Nele. Budeš mě chtít stejně? Anna cítila za zády přítomnost jeho rodičů, jak čekají, a hlavou udělala dvojznačné gesto. Potom se k Nelovi naklonila a zašeptala mu do ucha: Ne, budu tě chtít ještě víc. Když se zase postavila, viděla, jak se jeho matka spěšně narovnává. Zatímco Nel se po sprchování vyhýbal pohledu do zrcadla, Anna dala věci do pohybu. Objednala jsem tě k andrologovi, jak jsem ti říkala, pojišťovna ti protézu proplatí. První byla tvrdá jako golfový míček. Ta, kterou si nechal dát před šesti lety, přirozenější, je tvrdá jako tenisový míček. Když stojí, není to ani tak vidět. Ale teď leží, Anna vedle něj. Anna, která nechce myslet na nic jiného než na to, na co myslí. Jedním prstem mu projede chloupky, které mu různou měrou tloušťky, neposlušnosti a intenzity pokrývají celé tělo, jako oranžová svatozář. Když se poznali, neměl je ani tak dlouhé, ani tak kudrnaté. Jako by se znovuzrodily samy v sobě, jako neustále se rozpínající vesmír jeho anatomie. Nel je jedním z těch mužů, které si Anna před pár lety sotva představovala, že by je někdy viděla v soukromí. Ve kterém okamžiku se z Nela stal muž? Pod průsvitnou kůží ještě poznává urostlé tělo vesnického synka plného síly. Nel nikdy nebyl tlustý, ale vždycky byl robustní. Pevný, jak říkají u něj doma. Jeho rozměry jsou ohromující — jeho ruka je jako deštník. Teď ho Anna vnímá takto: to, jaký je teď, překrývá to, jaký byl
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245853
dřív, jako odraz ve skle. Ví, že toto měnící se tělo miluje, protože patří stejnému muži, jednou zranitelnému, podruhé zachraňujícímu. „Jé… co je?“ Anna ho dráždí, a když se jí to povede, má polovinu práce hotovou. Nelova ruka jí sklouzne po stehně. „Nejdřív ty.“ „Ne.“ „Tak si vem vibrátor.“ „Ne, to není potřeba.“ „Jasně, že to je potřeba, tak honem, nebuď lenoška.“ Takto zachází rovný s rovným: Nelovo tělo se podvolí tomu jejímu a její tělo se oddá neomylnosti mechaniky. O dvacet minut později se Anna dívá na strop a dech se jí zklidňuje. Po měsíci a čtyřech dnech se skóre vyrovnává.
Tohle má Anna ráda: vstávat brzy ráno a mít pro to dobrý důvod, cítit energii ze šlapání na kole, mhouřit oči ve slunci před semaforem. V košíku chrastí taška s cédéčky v rytmu turbulencí na kočičích hlavách. Na zádech note book a dva harddisky. Dnes odcházela společně s Laurou. Ta se začala rozcvičovat už ve výtahu a celý ho přitom rozhoupala. „Jaký je na ježdění tady to nóbl kolo?“ „Fajn. Ale třeba Nel využívá sdílená kola.“ „No jo, tak já mu asi řeknu, ať mi nějaký splaší, protože jezdit pod zemí jak červ…“ V tom s ní Anna souhlasí. Jen z pomyšlení na vzduch, který dýchají tisíce dotěrných těl, se jí dělá špatně. V malé kabině cítí zápach kůže smíšený se syntetickým
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245853