a ve své podstatě je často asociována s vlastním negativním prožitkem takové sebeexprese; například může vést ke znepokojivým myšlenkám, pocitům viny a duševní nepohody, evokovat sekundární emoce trapnosti či studu atd. Regulace emocí se navíc vyvíjí a projev některých emocí je chápán jako významný v určitých obdobích a jako sociálně neadekvátní o pár let dříve či později. Kvalita fyziologických, kognitivních a dalších procesů se v průběhu života mění a může automaticky přispívat k emoční inhibici či expresi, ke zdokonalování regulačních strategií, ale i k jejich omezování. Významnou roli hraje vedle věku i pohlaví a kontext socializace, genderová emoční výchova chlapců a dívek (kluci nepláčou, dívky se neperou apod.). Rozdíly mezi ženami a muži byly často shledány na úrovni sebeposuzovacích dotazníků, kdy ženy uvádějí, že jsou lepší v projevu emocí (Simon, Nath, 2004), prožívají emoce intenzivněji (Gross, John, 1998; Grossman, Wood, 1993) a projevují emoce výrazněji v sociálních interakcích v porovnání s muži (Gross, John, 1998; Grossman, Wood, 1993). Ženy jsou podle výzkumů úspěšnější při kódování a dekódování verbálních i nonverbálních emočních projevů (Brody, Hall, 2000; Hall, Matsumoto, 2004). Na druhé straně se od žen i stereotypně očekává, že se budou usmívat více, sdílet a projevovat své pocity častěji (Brody, Hall, 2000) a že muži budou emoce spíše inhibovat, vyjma tzv. emocí moci (power emotions) – například vzteku (Timmers, Fischer, Manstead, 2003). Celkově výsledky různých empirických studií potvrzují, či spíše naplňují stereotypy projevů mužské a ženské emocionality a je nutné je chápat i jako artefakty měření, projev sociální žádoucnosti a sociální konstrukt (Feingold, 1994). Ženy v sebeposuzovacích dotaznících skórují výše, zvláště pokud se posuzují „obecně“ a povšechně (např. odpověď na otázku „Jak často za běžných okolností prožíváte smutek?“). Jsou-li srovnávány pocity „teď a tady“, například prostřednictvím on-line sběru, kdy ženy a muži zapisují v různých okamžicích, co právě v danou chvíli cítí, rozdíly mezi pohlavími jsou mnohem méně patrné (Mauss, Robinson, 2009). Souhrnně jsou přesvědčení o tom, co jedinec cítí v souladu s jeho či její genderovou a kulturní identitou: ženy a muži implicitně sledují sociálně a kulturně funkční pravidla prožívání a projevu emocí, nadhodnocují či podceňují svoje prožitky, respektive je konstruují v souladu se svými sociálními rolemi. Rozdíly mezi pohlavími ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245806
Regulace emocí
často téměř mizí, pokud jedinec vyplňuje dotazník zcela anonymně a neudává svoji pohlavní, sociální či věkovou příslušnost (Barrett et al., 1998). Kromě naučeného prožívání bývá uvažováno i o vrozených pohlavních rozdílech: například chlapečci jsou fyziologicky iritabilnější a méně schopní udržet delší oční kontakt než dívky. Fyziognomie tváře chlapečků, kupříkladu níže posazené obočí, vytváří u pečovatelů pocit, že chlapečci jsou obezřetnější a méně sociální než dívky, což může případně navozovat odlišné vzorce interakcí s pečovateli a následně produkovat jiné emoční zkušenosti chlapců a dívek v útlém dětství (Malatesa, Culver, 1993). Fyziologické rozdíly s ohledem na emoční prožívání jsou ale mnohem méně patrné. Například některé studie reakcí na silně emoční negativní a pozitivní obrázky či videa měřených elektromyografií (pohyby ve tváři), ukázaly na rozdíly mezi pohlavími (např. Grossman, Wood, 1993), zatímco v jiných se rozdíly neprojevily (např. Kelly, Forsyth, Karekla, 2006). Řada studií naznačila pohlavní rozdíly v autonomním nervovém systému (ANS). Aktivita ANS je chápána jako index nabuzení (arousal) či intenzity emočního prožívání a rozdíly mezi pohlavími byly identifikovány především ve variabilitě srdeční činnosti, kdy ženy mají vyšší vstupní srdeční variabilitu či průměrný srdeční tlukot oproti mužům (Koenig, Thayer, 2016; Zhang, 2007). Na druhou stranu při každodenních aktivitách rozdíly v kardiovaskulární činnosti mezi pohlavími nebyly často významné (Neumann, Waldstein, 2001; Kivikangas et al., 2014). Elektrodermální aktivita (EDA), která je rovněž chápána jako indikátor nabuzení organismu, ukazuje na různé výsledky ve vztahu k rozdílům mezi pohlavími: ženy v různých emočně laděných experimentálních situacích měly vyšší, nižší či relativně stejnou kožní vodivost jako muži (Kivikangas et al., 2014; Kring, Gordon, 1998). U kožní teploty jsou výsledky podobné, ačkoliv v běžných podmínkách mají dospělé ženy (18–45 let) povrchovou kožní teplotu (měřenou například na prstech ruky) nižší než muži (Marchand et al., 2001). Značně problematické je, že sebeposuzovací dotazníky často nesouznějí s fyziologickými změnami, a schopnost reflexe aktuálních prožitků je proto velmi diskutabilní. Fyziologické změny jsou vysoce individuální a sledovat trendy změn u skupin (např. mužů a žen) vede k řadě nejednoznačných a protichůdných výsledků. Nesoulad mezi různými komponentami emočního procesu, respektive mezi sebeposouzením a naměřenými fyziolo——————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245806
gickými změnami, lze vysvětlit několika způsoby. Tak například pokud vypovídáme o svých pocitech, vždy je nějak heuristicky zobecňujeme: těžko říci, zda při zhodnocení pocitu zachycujeme v dotazníku vrchol, průměr či medián, konec či začátek pocitu. Skutečnost, jak dekódujeme vlastní prožívání, čemu věnujeme pozornost při zaznamenávání pocitu, vlastně vůbec není zřejmá a rozhodně není jednoduchá. Podílí se na ní zkušenost, pohlavní příslušnost, pravidla projevu a prožívání, kontext, ve kterém jsou pocity vzpomínány atd. Zatímco fyziologické změny pozorujeme na přístrojích on-line, naše pocity jsou vždy vzpomínané, zpětně zachycované a interpretované. Přístroji pak měříme aktuální fyziologickou afektivní reakci, kdežto dotazníky a sebeposuzovacími škálami hodnotíme vlastně vzpomínaný konstruovaný a interpretovaný pocit. Informace o tom, co cítíme, je vysoce komplexní a závislá nejenom na jedinci a jeho individuální zkušenosti, ale i na sociálních a kulturních normách, sociální žádoucnosti apod., je derivací řady jiných proměnných.
Funkce regulace emocí Funkcí regulace emocí je ovlivňovat iniciaci, průběh, ukončení a projev emočních procesů (Larsen, 2000). Regulace emocí je procesem intrapersonálním, interpersonálním i sociokulturním (Campos, Campos, Barrett, 1989; Walden, Smith, 1997). Regulace emocí v rovině intrapersonální je zřejmě systémem, který chrání jedince před ustrnutím v určitém afektivním stavu (Rothermund, Voss, Wentura, 2008), je ve službách hédonických potřeb (Koole, 2009). Jejím cílem je udržovat organismus připravený k činnosti s ohledem na vnitřní zdroje, které má momentálně k dispozici. Vzhledem k tomu, že prožitkově silné (především prožitkově negativní) emoce jsou pro organismus energeticky velmi náročné (Sapolsky, 2007), je důležitou intrapersonální funkcí regulace emocí obnovovat hédonickou rovnováhu a fungovat „ekologicky“ a šetrně bez nadbytečných energetických výdajů. Logicky mají lidé tendenci regulovat prožitkově negativní emoce (zvláště pak zlost, ——— 100 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245806