4
Klinické prostředí v přípravě sester – organizace, strategie, hodnocení posouzení (Objective Structured Clinical Assessment), známé pod zkratkou OSCA. Jedná se o vytvoření jedné integrované stanice s délkou trvání úkolů nejméně 30 min. Student pracuje podle předem připraveného scénáře. Cílem je zajistit komplexní celostní posouzení pacienta, ne jeho rozdělené části. OSCA integruje několik oblastí, např. komunikační dovednosti studenta, posuzování, dokumentování činnosti, tvorbu plánu, jeho realizaci apod. Při tvorbě stanic OSCE nebo scénáře při OSCA je důležité zajistit autenticitu a reál ný obraz situace. Klinický obsah stanice musí být co nejrealističtější – tedy problémy pacienta musí být realistické, aby se zjistila skutečná schopnost studenta danou situaci zvládnout. Velmi důležité je, aby byla zachována rovnováha mezi realismem úlohy a její proveditelností. Úkoly by měly vycházet z aktuálních kazuistik, jež jsou v souladu s obsahem prezentovaného učiva a náročností přiměřené ročníku studia posluchačů. Prezentace pacientových problémů musí být věrohodná, ať už prostřednictvím simulátoru, nebo standardizovaného pacienta. Na uskutečnění některých úkolů v limitovaném (a krátkém) čase je třeba, aby měl student k dispozici relevantní, přesně stanovené informace (instrukce), hodnotitelé i standardizovaní pacienti musí o těchto limitacích také vědět (Hanáček, 2016). Každá stanice musí být vybavena instrukcemi pro studenta, hodnotitele/zkoušejícího a standardizovaného pacienta. Dále by měla obsahovat formulář známkování a samozřejmě vybavení pro uskutečnění úkolu. V ošetřovatelství jsou v rámci využití OSCE v klinické výuce diskutovány následující problémové oblasti. Tou první je nezachycení kontextuálních faktorů. OSCE jako metoda hodnocení simulovaných činností nemůže zohlednit kontextuální faktory, kteTab. 4.3 Příklad struktury zkoušení v OSCE Struktura zkoušky v OSCE v sumativním hodnocení konkrétního předmětu Studijní předmět Ročník, semestr Počet stanic (specifikovat v závislosti na sylabu předmětu) Obsah a zaměření jednotlivých stanic (specifikovat v závislosti na sylabu předmětu) Doba trvání jednotlivých stanic Celkový čas trvání zkoušky, hodnocení u jednoho studenta Organizace zkoušky (specifikovat zkušební místnost, organizační aspekty zkoušky – např. všichni studenti v daný den vykonávají stejné zadání podle stejných kritérií) Typ stanic (specifikovat typ simulace – standardizovaný pacient, simulátor, simulační model) Instrukce pro studenty (specifikovat podmínky přípravy studentů na zkoušku – ochranný pracovní oděv, úprava zevnějšku, potřebné pomůcky) Změna stanic (např. zvukový signál označující vypršení časového intervalu na příslušné stanici u studenta) Počet a koordinace zkoušejících na příslušných stanicích Podmínky opravné zkoušky Dokumentace hodnocení (kontrolní seznamy, hodnoticí škály, protokol o průběhu hodnocení) 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245801
Metody hodnocení studentů v klinických podmínkách
4
ré jsou tak významné v reálném klinickém prostředí. Druhou problémovou oblastí je hodnocení kompetencí vs. hodnocení jejich provedení. OSCE zachycuje jen to chování studenta, které v simulovaných podmínkách „předstírá“ (např. v oblasti komunikace, interpersonálních dovedností). Sporná je však prediktivní hodnota OSCE, tzn. zda by se daným způsobem choval a postupoval u reálného pacienta, v reálných klinických situacích. Několik šetření (Rushforth, 2007; Mitchell et al., 2009; Cant et al., 2013) potvrdilo validitu a reliabilitu metody. Její efektivnost je především při hodnocení technických dovedností a souvisejících znalostí potřebných pro zajištění bezpečné péče. Pro další a efektivnější využití navrhují zlepšení hodnoticích metod, jež by dokázaly lépe zachytit diverzitu v ošetřovatelské péči. Oblasti, které je třeba zajistit při realizaci OSCE, jsou uvedeny v tabulce 4.3.
4.4.3
Hodnocení studenta při krátce trvajícím vyšetření pacienta a provádění klinických procedur
Krátce trvající klinické hodnocení (Mini Clinical Evaluation Exercise, Mini-CEX) je metoda hodnocení praktických výkonů na pracovišti. Hodnotící (nejčastěji učitel nebo mentor klinické praxe) pozoruje studenta při určitém výkonu (získávání anamnestických údajů, fyzikální vyšetření, konkrétní výkon) a posuzuje ho ve více (předem vymezených) doménách, které jsou součástí hodnoticího formuláře (nejčastěji kontrolního seznamu). Současně poskytuje studentovi zpětnou vazbu k jeho klinickým dovednostem. Souhrnné výsledky z několika hodnocení se využívají k posouzení kompetence studentů. Důležité je získat souhrnné hodnocení z různých situací od několika nezávislých hodnotitelů, posuzujících interakci studenta s pacientem a jeho klinické dovednosti (např. posouzení pacienta, včetně fyzikálního vyšetření, návrh plánu péče a jeho realizace). Mini‑CEX představuje jednoduchou modifikaci tradičního strukturovaného ústního zkoušení u lůžka nemocného. Jednotlivé činnosti studenta jsou hodnoceny na příslušné stupnici strukturovaného hodnoticího formuláře, na jehož základě je studentovi poskytována zpětná vazba k jeho výkonu. Jednotlivé zkoušky by měly mít kratší trvání, přibližně 15 min, a měly by být rutinní součástí klinické výuky. Metoda má široké využití v pregraduální a postgraduální přípravě zdravotnických pracovníků (Norcini, 2005; Hanáček, 2016). Nejčastěji se používá varianta Mini‑CEX, známá jako přímé pozorování studenta při provádění klinických procedur (direct observation of procedure skills). Zkoušený (začínající sestra, student ošetřovatelství) je hodnocen při konkrétním výkonu u pacienta, který mu určí zkoušející (zavedení periferního venózního katétru, odběr vzorků venózní krve, aplikace léků, záznam EKG, ošetření stomie apod.). Zkoušení může probíhat v různých typech zdravotnických zařízení – v nemocnici, v ambulanci, na urgentním příjmu. Zkoušený má na pacienta 15–20 min a následně zkoušející během 5 min zhodnotí jeho výkon pomocí vícestupňové hodnoticí škály (např. skóre 1 a 2 označuje dovednosti prováděné pod požadovanou úrovní, skóre 3 prahovou úroveň, skóre 4 požadovanou úroveň výkonu; 5 a 6 označuje dovednosti nad očekávanou, požadovanou úroveň). Zkoušený si vybírá pacienta a je zodpovědný za dodržení vymezeného času na hodnocení. Student se podrobí takovému testu během studia mnohokrát (přibližně 6× v průběhu jednoho roku) v různých typech zdravotnických zařízení a je hodnocen různými zkoušejícími. Výkon si vybírá ze schváleného seznamu procedur (např. ze seznamu výkonů v záznamníku klinické praxe). 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245801
4
Klinické prostředí v přípravě sester – organizace, strategie, hodnocení Výhody Mini‑CEX (Norcini, 2005) ■■ V porovnání s OSCE se hodnocení konkrétního výkonu v Mini‑CEX odehrává u reálného pacienta, student musí od něj získat relevantní informace, strukturovat a formulovat problém, syntetizovat zjištěné údaje, řídit plán péče, prezentovat ho v ústní i písemné formě. ■■ Hodnocení realizuje zkušený učitel/mentor a je spojeno s bezprostřední konstruktivní zpětnou vazbou zaměřenou na zvýšení kvality v poskytování péče, bezpečnost pacienta a redukci chyb v realizaci výkonu. Zkoušející musí v písemném formuláři zaznamenat výsledky Mini‑CEX s přesnými údaji o obsahu zkoušení (typ oddělení; kategorie klinického problému; předchozí zkušenosti studenta s hodnoceným výkonem; počet předchozích hodnocení daného výkonu; komplexnost, složitost klinické situace; hodnocení předem stanovených kritérií na stupnici od 1 do 6; záznam ze zpětné vazby – silné, pozitivní aspekty činnosti studenta, doporučení pro další profesní růst; spokojenost studenta a zkoušejícího s průběhem hodnocení; délka pozorování studenta a délka poskytování zpětné vazby studentovi; podpis a závěrečné posouzení zkoušejícího). ■■ Souhrnné výsledky z více hodnocení se využívají k posouzení kompetence studentů, student je pozorován v různých reálných klinických situacích, u různých pacientů různými zkoušejícími (spolehlivost hodnocení), čímž se zvyšuje objektivita a dochází k redukci chyb hodnocení. Další důležitou silnou stránkou Mini‑CEX je vytvoření a porozumění kritériím hodnocení. Kritéria jsou předem stanovena, student i zkoušející se mohou k jejich splnění vyjadřovat během zpětné vazby. Mini‑CEX vyžaduje ze strany vzdělávacích i příslušných smluvních zdravotnických zařízení důslednou přípravu, zahrnující vyškolení zkoušejících (v organizaci zkoušek, v tvorbě výukového plánu pro studenty, dokumentaci písemného záznamu zkoušky, v tvorbě hodnoticích kritérií v kontrolních seznamech, včetně tréninků zkoušejících v poskytování zpětné vazby u studentů) a vytvoření doporučených postupů pro studenty i zkoušející.
4.4.4
Sebehodnoticí metody
Třetí úrovní nástrojů hodnocení jsou sebehodnoticí nástroje. Sebehodnoticí metody jsou součástí reflektivní praxe, jejímž ústředním pojmem je sebereflexe.46 Sebereflexe studentů se obecně považuje za jednu z nejčastějších metod hodnocení klinických kompetencí studentů. Představuje autonomní, sebeusměrňující proces posuzování vlastních silných a slabých stránek. Identifikace vlastních předností umožňuje studentovi v daných situacích chovat se a jednat s určitou jistotou, zaměřit se více na nové cíle ve vzdělávání, profesním vývoji než na setrvávání a opakování naučených dovedností. Uvědomění si svých nedostatků mu pomáhá korigovat a stanovovat si reálné cíle. Tento proces od studentů vyžaduje schopnost nahlížet na své schopnosti optikou požadovaných standardů klinické praxe a schopnost konstruktivní zpětné vazby. Sebereflexe podněcuje studenta k zamyšlení nad svou klinickou praxí, svým jednáním, nad sebou samým ve vztahu ke své profesi, event. nad dalšími plány, rozhodnutími. 46 Viz podkapitola 1.2.2.
100
Ukázka elektronické knihy