Údolí lilií (Ukázka, strana 99)

A L E X A N D RA P AV E L KOVÁ na zadek. Párničan jí zmizel z dohledu, jen tah napnutého lana svědčil o tom, že se někdo nachází na druhém konci. Herald táhl, Bety v podřepu ustupovala, vyvažujíc lano celým tělem. Voda stékající z kopce jí omývala kříž, jak si co chvíli sedla a znovu se zvedla. Trvalo to nekonečné minuty, než se nakonec objevila Párničanova hlava. Jen co byl alespoň částečně na pevnější půdě, Elizej popadl jeho kabát do zubů a tahal také. Konečně se voda Párničana vzdala a byl na břehu. „Ještě se nepouštěj. Můžeš vstát?“ křikl na něj Herald. Petr přikývl. Tvář měl jako vytesanou z kamene, šok teprve přijde. „Tak pojďme zpátky.“ Jak děti ze školky držící provázek paní učitelky pomalu vrávorali cestou k domu. Až tam se Bety odvážila pustit lano. Párničanovi ho museli v předsíni vzít z rukou, protože chtěli zavřít dveře a těžké promočené lano nechat na verandě. Když Bety překročila práh a uviděla svou dceru, roztřásla se a do očí jí vyhrkly slzy. Měla chuť křičet, praštit Petra něčím po hlavě, pak se zachumlat do peřin a plakat tam do úplného vyčerpání. „Tady máš, nejdřív se napij,“ řekla Tina měkce a vtiskla jí do zkřehlých dlaní hrnek. Čaj zavoněl, až se jí zatočila hlava, možná to bylo proto, že v něm byla i více než kapka medoviny. Trpce si uvědomila, že je to jedno, protože dnes stejně řídit nebude. Vděčně popadla horký hrnek a až teď si uvědomila, jak ji štípou ruce. Měla je rudé a kůži na některých místech spálenou od lana. Ale co, na to se neumírá. Herald mezitím podepřel Párničana a dostrkal ho do pokoje. S Tinou z něj stáhli mokré oblečení, přehodili přes něj deku a usadili ho ke kamnům. Vyfasoval i hrnek a pár hřejivých slov. Bety se po několika doušcích čaje dokázala svléknout sama, pouze se ostýchavě skryla za otevřené dveře. Nela vynesla mokré věci ven, vyždímala je, jak to jen šlo, a Tina jí je pak pomohla rozvěsit. Zanedlouho všichni seděli kolem kamen a sušili se. Oheň tiše praskal, na střechu bubnoval neúnavný déšť a venku hučela řeka. „C-c-c-cigarety,“ ozval se po hodné chvíli Párničan. „Má je v kabátě,“ vyhrkla Bety. „Nelo, najdi je.“ – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245759