K A P I TO LA 10 — o nevítaných nočních návštěvách, o ubohém kostlivci se zvláštními schopnostmi a o tom, jak je člověku pomoženo v tísni
Kdesi v mém těle se cosi přepnulo, a začalo jít do tuhého. Puberta. Došlo k tomu v šesté třídě v letním pololetí, a vlastně se nestalo nic dramatického, jenom jsem si jasně uvědomil, že nastala změna. Ne v těle – na něm dosud nebyly žádné viditelné vnější známky – ale v mozku. V něm se mi cosi přihodilo, kdosi se mi tam usídlil. Kdosi, kdo se mi podobal, a přesto byl někdo jiný. Do mého života vstoupila náladovost, kterou jsem ne vždy zvládal. Netrpělivost, kterou jsem sám nechápal. A nečekaně, opravdu překvapivě silný zájem o sex. Jednou odpoledne na konci letního pololetí jsem ležel na posteli a listoval si v erotickém časopise. Koupil jsem si ho tajně v Luleå, kde mě nikdo neznal a nemohl se do mě navážet. Nebylo nic horšího než významné pohledy paniček v místní samoobsluze, které znaly mámu i tátu a jejichž hezké dcerunky chodily do vedlejších tříd. Koupit si erotický časopis znamenalo přiznat, že jste nadržení. A tím jste se odhalili, dostali jste se do nevýhodné pozice a mohli jste se začít červenat a koktat. Zničehonic stál v mém pokoji. Trhl jsem sebou, odhodil časopis a honem skrčil nohy, abych zakryl bouli v kalhotách.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245675
„Kurva, já myslel, že je to máma!“ Niila neodpověděl. Vklouzl ke mně svým obvyklým, nehlučným způsobem a teď stál bez hnutí jako socha. Snažil jsem se skrýt stud a řekl jsem si, že nejlepší obrana je útok. Neomaleně jsem časopis rozevřel na rozkládacím plakátu. Černá krajková podprsenka, vyzývavý pohled a rudé kozačky s vysokým podpatkem. „Pověs si ji doma na zeď,“ navrhl jsem chladnokrevně. Niila před tou absurdní představou ucukl. Ale z holky nemohl spustit oči. Nepokusil se vzít si časopis, tak jsem v něm začal sám listovat a ukazoval jsem mu fotku po fotce. „Hele, svázala ho. A koukni tady, elastické prádlo. A tenhle dopis jsi musel napsat ty, Niilo: O panictví jsem přišel na konfirmačním táboře.“ Viděl jsem, jak to Niilu rajcuje. Ale přitom byl strnulý, odmítavý, dbal na svou důstojnost. Trochu se mu chvěla hlava, jako by napínal krční svaly na maximum. Čím víc měl nahnáno, tím rychleji mizel můj vlastní stud, Niila ho musel převzít za mě. Horlivě jsem mu vtiskl plátek do ruky. „Musíš si vybrat nějakou holku, Niilo! Nějakou z toho časopisu. Na kterou bys skočil?“ Vypadal, jako by mu to vyrazilo dech. Klesl na židli a povzdechl si, naklonil se dopředu, jako by onemocněl – tak se obvykle chovají ostýchaví Tornedalani, když mají pocit, že se musejí ujmout slova. Odkašlal si a polkl, aby se mu v puse udělalo místo na hlas. „Babička…,“ řekl a odmlčel se. „No, co je s ní?“ snažil jsem se mu pomoct. „Je… je mrtvá…“
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245675
„To já vím, umřela přece už dávno.“ „Jenže se vrátila!“ A pak, když špunt povolil, Niila vyprávěl přerývaným a chrčivým hlasem i to ostatní. S rostoucí hrůzou jsem poslouchal, jak ulevuje svému srdci. Jeho babička začala strašit. Víc než tři roky po odchodu na onen svět se vrátila domů. Přestože byla pohřbena s laestadianskými projevy úcty, nedošla pokoje. Když ji Niila uviděl poprvé, vypadala jako rozmazaný flek, připomínala pohyblivé světelné body, jaké jsou vidět na krajích oka. Vzápětí taky pocítil slabý průvan, jako by na něj někdo dýchal. Postupem času nabývala stále určitějších tvarů, bobtnala a začala i vydávat zvuky. Postupně znovu zaujala své místo v rodině. Široká a rozeschlá, se ztuhlými boky se houpavým krokem spouštěla z půdních schodů. V noci se občas posadila ke kuchyňskému stolu a dala se do jídla – rozmačkala si brambory a mrkev v masové polévce, která zbyla od večeře, udělala si z nich šedou kaši a tu pak hlasitě srkala. Nesmírně páchla. Nasládlým babským potem, smíšeným s odéry ze zatuchlého podsvětí. Zvláštní na tom bylo, že ji zjevně vnímal jenom Niila. Jednou stála uprostřed kuchyně, chytala mouchy a potom z nich na stole žlutými prsty dělala sekanou. Všichni kromě Niily jedli s velkou chutí dál. Niila měl se starším bratrem Johanem společný pokoj v horním patře domu. Bratr měl růstové bolesti, a proto musel pořád spát – spal tvrdě a chrápal jako dospělý chlap, zatímco Niila se každou chvíli probouzel. Nedávno se Niilovi zdál živý sen. Velmi živý sen, zopakoval a mírně se začervenal, takže jsem pochopil, co
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245675