wilbur Smith • Řeka bohů • Román ze starého Egypta
To, co se divákům jevilo jako chaos reálného boje, byl ve skutečnosti pečlivě nacvičený balet. Každý z nich přesně věděl, jak má být rána vedena a jak načasováno její odražení. Byli jako vynikající atleti, kteří provádějí činnost, pro kterou byli trénováni po celý svůj válečnický život. V jejich provedení to vypadalo jako lehká záležitost prostá jakékoli námahy. Při jedné Sutehově ráně odrazil Hor zbraň tak pozdě, že se hrot skutečně dotkl jeho prsního štítu a zanechal v jeho kovovém povrchu zřetelný škrábanec. Když pak Hor vyrazil do protiúderu, ostří jeho meče prolétlo tak blízko sokovy hlavy, že pramínek Sutehových zcuchaných vlasů odlétl jako pod břitvou holiče. Byla radost pohledět na práci jejich nohou; mohly se směle rovnat nohám chrámových tanečníků – byly rychlé jako let sokola a měly lehkost kroku lovícího geparda. Obecenstvo bylo fascinováno a já též. Asi mám opravdu nějaký silný instinkt, který mě varuje. Možná to byl pokyn bohů, kdo ví? Jisté je, že něco uvnitř mě přinutilo odtrhnout oči od souboje a podívat se do čelních řad na mého pána Intefa. A znovu instinkt nebo to, že jsem ho tak dobře znal, či snad zásah bohů ochraňujících Tana zažehl myšlenku v mé hlavě. Náhle jsem s naprostou jistotou rozpoznal příčinu vlčího úsměvu v nádherné tváři mého pána. Pochopil jsem, proč vybral Rasfera, aby hrál Suteha. Pochopil jsem, proč nebránil Tanovi v roli Hora i poté, co se dověděl o jeho citech k paní Lostris. Došlo mi, proč nařídil použít pravé meče, a věděl jsem, proč se teď usmívá. Krveprolití dnes večer ještě nemělo skončit a on už se těšil na jeho pokračování. Než tato hra skončí, Rasfer zužitkuje svůj talent ještě jednou. „Tane!“ vykřikl jsem a vyrazil k němu. „Pozor! Je to léčka. Chce tě…“ Mé výkřiky pohltilo bouření davu a nestačil jsem udělat ani dva kroky a někdo mě zezadu uchopil za ramena. Snažil jsem se uvolnit, ale dvě Rasferovy gorily mě držely pevně a táhly pryč z jeviště. Přesně kvůli tomu tam byly, čekaly na ten moment, abych nemohl svého přítele varovat. „Hore, dej mi sílu!“ pronesl jsem tichou prosbu, a místo abych jim odporoval, rozběhl jsem se pozpátku ve směru, kte98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245531
wilbur Smith • Řeka bohů • Román ze starého Egypta
rým mě táhli. Na chvíli ztratili rovnováhu a já se napůl vymanil z jejich sevření. Než mě znovu stáhli, podařilo se mi dostat se na okraj jeviště. „Hore, dej sílu mému hlasu!“ poprosil jsem znovu a zakřičel co možná nejsilněji: „Tane, pozor! Chce tě zabít!“ Tentokrát můj hlas překřičel obecenstvo a Tanus mě uslyšel. Prudce trhl hlavou a oči se mu mírně přivřely. Ale Rasfer mě zaslechl také a reagoval okamžitě. Nechal nacvičené rutiny, a místo aby ustoupil před výpadem mířeným Tanem do blízkosti jeho zvířecí hlavy, pokročil a švihem vlastní zbraně vzhůru odrazil Tanovu ruku s mečem nahoru. Bez momentu překvapení by Tana nikdy nedonutil, aby se takhle odkryl. Do nekrytého místa teď směřoval Rasferův výpad umocněný celou vahou jeho mohutných zad a trupu. Hrot meče mířil pár centimetrů pod okraj Tanovy helmice, přímo do jeho pravého oka. Mé varování však Tanovi poskytlo potřebný zlomek času k reakci. Kryl se právě včas. Jílcem meče se mu podařilo zasáhnout Rasferovo zápěstí právě natolik, aby o sílu prstu vychýlil špičku meče. Současně stáhl bradu a vytočil hlavu, ale bylo už příliš pozdě na úplné odvrácení rány. Avšak úder, který by jinak zasáhl oko a projel lebkou jako přezrálým melounem, mu pouze rozřízl obočí a skončil nad ramenem vzadu. Z mělké rány se přesto vyhrnula krev, stékala Tanovi přes obličej a oslepovala mu pravé oko. Divoký nápor Rasferova výpadu jej odrazil zpět. Zoufale ustupoval a volnou rukou se snažil setřít krev z oka. Zdálo se nemožné, aby se ubránil, a já bych určitě vytáhl svou malou zdobenou dýku a přispěchal mu na pomoc, kdyby mě palácoví strážci nedrželi tak pevně. Tanus však tento první vražedný útok přestál i bez mé asistence. Přestože utrpěl ještě dvě další zranění – hluboký škrábanec na levém stehně a bodnutí do bicepsu bojující ruky –, dál mával mečem, odrážel rány a uhýbal jim. Rasfer po něm šel tvrdě a nedopřál mu získat plně rovnováhu ani dobré vidění. Celé minuty na Tana útočil. Chrochtal a funěl při tom jako di99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245531
wilbur Smith • Řeka bohů • Román ze starého Egypta
voký kanec a jeho neforemné, potem zalité tělo svítilo ve světle pochodní, ale v rychlosti a divokosti útoků nepolevil. Sám nejsem žádný velký šermíř a šerm spíš jen studuji jako umění. Tolikrát jsem však sledoval Rasfera při výcviku na dvoře zbrojnice, že jsem jeho styl důvěrně znal. Věděl jsem, že perfektně ovládá útok zvaný khamsin, „vítr pouště“. Byl to manévr, který plně vyhovoval jeho tělesné konstrukci a brutální síle. Viděl jsem jeho trénink snad stokrát a podle práce nohou mi došlo, že se chystá k poslednímu, rozhodujícímu náporu. Stále v rukou svých únosců jsem na Tana znovu zařval: „Khamsin! Připrav se!“ Zdálo se, že můj hlas zanikl v chrámu naplněném řevem, protože Tanus na něj nijak nereagoval. Později se mi ale svěřil, že můj výkřik zaregistroval a při omezeném vidění mu znovu zachránil život. Rasfer ustoupil o půl kroku, což je typický úvod pro khamsin, a uvolnil tím na okamžik tlak, aby dostal protivníka do postoje, kdy se chystá na protiúder. Pak přesunul váhu a levou nohou vyrazil. Pohybová energie a plná síla pravé nohy vymrštily tělo kupředu. Připadal mi jako nějaký nestvůrný mrchožrout, který se právě chystá vzlétnout. Obě jeho nohy se odlepily od země a hrot čepele směřoval neodvratně na Tanovo hrdlo. Nic jiného nemohlo zastavit let smrtícího ostří k cíli než klasická obrana, stop úderu. Přesně v okamžiku, kdy byl Rasfer plně v akci, vyrazil i Tanus s nemenší silou a dokonalou graciézností. Jako šíp vypuštěný z tětivy letěl přímo na protivníka. Když se ve vzduchu jejich meče setkaly, Tanus nadzvedl čepel toho Rasferova a nechal ji sjet až ke krytu, kde tvrdě narazila. Útok byl zastaven perfektně. Veškerá hmota a rychlost obou mohutných těl se přenesla na čepel a ta nemohla vydržet. Praskla a v Rasferově ruce zbyla jen odlomená rukojeť. Přestože Tanův meč zůstal nepoškozený, nemohl ho použít, protože měl Rasfera těsně u sebe. Opět stáli hruď proti hrudi. Tanovy ruce – pravá ještě svírala zbraň – se ocitly za Rasferovými zády. Muži se snažili přetlačit jeden druhého. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245531