sušenek a vrátil se do domu. Lopata a krumpáč se za ním ani neohlédly. Ve světnici usrkl čaje z lípy a zaklel. Ještě to bylo moc horké. Došel k umyvadlu a rukama opatrně zkusil vodu. Šlo to. Sáhl pro kus mýdla a začal si z rukou drbat hlínu, nasáklou do čar v dlani a okolo nehtů. Jedna ruka už voněla mýdlem a druhá ještě zemí. Puchýře pálily, odřenina taky. Sáhl pro starou děravou košili a utřel si do ní ruce. Pak se vrátil k čaji a znovu to zkusil. Opatrně foukl do hladiny a poslal do okrajů hrnku přílivovou vlnu. Lípa voněla. Už se to i dalo pít. Dal si nohy na stůl a hrnek držel oběma rukama. Zítra to dodělá a pak nechce lopatu a krumpáč aspoň rok vůbec vidět. Zvenku zaslechl kroky. Asi dvoje. Pak za bouchání na dveře. Položil hrnek, sundal nohy ze stolu a došlo mu, že se měl buďto zout, nebo sundat ubrus. Na stole byla hromádka hlíny. Zítra do ní nasází česnek nebo cibuli. Zasmál se vlastnímu vtipu. Otevřel dveře. Stál tam předseda Národního výboru a nějaký voják. Předseda žmoulal krempu klobouku a voják žmoulal kohoutek samopalu. Předseda ho požádal, aby si vzal lopatu a krumpáč a šel s nimi. Voják neřekl nic, jen ukázal k cestě. Bylo tam vidět několik cigaretových ohníčků a světlo baterky. V tom světle se sem tam za leskla lopata. Vojákův prst brnkal o spoušť. Vzal nářadí a podivná trojice se vydala směrem k mužům. Pozdravil se se sousedy. Předseda pořád žmoulal klobouk. Další vojáci se něčemu smáli. Pak se průvod kopáčů a vojáků vydal směrem ke Švédským šancím. Nedaleko Přerova, 18. června 1945 na počátku noci
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245515
Málem si vyrazil zuby o přední sklo dodávky, obrubník byl vyšší, než čekal. Muž v klobouku, právě pohlavkující před drogis tovým výkladem dopadeného uličníka, poplašeně usko čil, čehož desperát v krátkých kalhotách hbitě využil a zmizel za rohem. Muž si sundal klobouk, otřel čelo, sebral ze země prak a strčil ho do kapsy balonového pláště. Pak se vyčítavě podíval na řidiče dodávky, který mezitím zajistil vozidlo ruční brzdou a s funěním vyta hoval z ložné plochy dlouhé štafle. Na jejich konci byl uvázán kvůli bezpečnosti silničního provozu červený hadr. Řidič si nebyl jist, zda je to pozůstatek červených trenýrek někoho z dílny, nebo, jak se chlubil asi před měsícem Karel v hospodě, cár z rudé vlajky, která přijela do Prahy na sovětském tanku. Karel si rád vymýšlí, ale zase úplně nepravděpodobné to není. Faktem je, že na trenýrky je ten hadr
dost velký, ale zase na něm nikde
TVORBA napsala: Blok českých výtvarníků upozorňuje české výtvarníky a sběratele,
není srp a kladivo. Jak se zamyslel,
že téměř všichni výtvarníci
málem štaflemi nabral domovnici,
již odevzdali svá díla, která
která se přišla podívat, co že se to děje. Stála se založenýma rukama na
darují Rudé armádě. Umělci a sběratelé, kteří se chtějí této akce účastniti ještě v době
prahu svého království a čekala, co se
od 1. do 10. února t. r., nechť
stane. Její výraz nevěstil nic dobrého.
se přihlásí ve výstavních
Postavil štafle na nároží a pohledem
zkontroloval, jestli to bude stačit.
místnostech v domě Svazu československého díla, Praha II., Národní tř. 36.
Bude. Vzal si nářadí a vystoupal na
Dnem 10. února bude akce
horu. Rozhlédl se po ulici a všiml si,
definitivně uzavřena. Darovaná
že malý desperát ho zvědavě sleduje zpoza trafikantova stánku. Tolik pu blika už dlouho neměl. Odšrouboval
díla budou vystavena v Praze a pak zaslána do Sovětského svazu, aby tam representovala československé umění.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245515
postupně všechny čtyři šrouby, do jednoho musel ze strany trochu mlátit kladivem, aby povolil. Pak s tou cedulí slezl, hodil ji do dodávky a z druhé hromady vzal jinou. Vylezl nahoru a pečlivě ceduli přišrouboval. Zase se rozhlédl po ulici. Desperát zmizel, domovnice se mra čila čím dál víc a pán v klobouku vyndal z kapsy prak. Slezl dolů, složil štafle a poponesl je přes ulici k dalšímu rohu. Málem se mu do nich zapletl motocyklista. Pak se vrátil k dodávce, podíval se nahoru na ceduli a pak do auta. Na jedné straně byla hromada červených cedulí s nápisem Fochova třída, na druhé, úhledně složené hro madě byly úplně nové cedule s nápisem Stalinova. Musí si jednu Fochovu schovat, Schwerinovu si loni v květnu schoval taky. Praha, Vinohradská třída, 1946
Jak utíkal úzkou tmavou ulicí, čím dál rychlejší dech a dupot bot po bráchovi přehlušoval zanikající řinkot skla. Za točil už nejméně za tři rohy, ale pořád měl pocit, že mu ten zvuk řeže nohy, ruce i záda. Původně se chtěl TVORBA uveřejnila báseň Jiřího Haussmanna: Krad starý Mates jako straka,
jen vytáhnout před klukama a trefit holuba, který se rozvaloval a drze povrkával nahoře na plynové lampě.
u bohatce i u žebráka.
Pak se rozhodl k ještě větší frajeřině
Pak, nerozmýšleje se dvakrát,
a položil prak na zem i se šutrem.
dal do pokladny vše, co
Kluci stáli okolo něj a on jim vysvětlil,
nakrad, a nápis zhotovil si na to: „Soukromé vlastnictví je svato!“
že nejdřív holuba vyplaší tleskáním, a až vzlétne, stihne se ohnout pro prak, natáhnout a sejmout ho v letu.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245515