tu nikdo nikdy nebydlel. Všecičko zmizelo, každý náznak lidské přítomnosti byl naprosto pečlivě odstraněn, jako by ho někdo jednoduše vymazal. Kam se ale poděla jeho rodina? Kde je Sára? Adam od okna rychle ucouvl. Tady nemůže zůstat. Zrovna se otáčel, aby se rozběhl zpátky do lesa, když koutkem oka cosi zachytil. Dveře od kůlny byly jako vždy nedovřené, nikdy je totiž nešlo pořádně zavřít. Škvírou mezi dveřmi a zárubní byl vidět jeho skateboard, který vyčníval ze svého obalu. Ti, kteří to tu vyprázdnili, si ho nejspíš nevšimli. Adam odsunul petlici, rozrazil dveře, popadl obal a přehodil si ho přes ramena. Pak vyběhl do kopce, aniž tušil, kam vlastně míří, kam se to chce vrtnout. Běžel tak dlouho, dokud v puse neucítil železitou pachuť. Teprve pak se zastavil. Klesl na kolena. Šaty měl úplně propocené. Měl pocit, jako by spolkl nůž. Studený a vlhký okolní vzduch se do něj opřel a chladil mu rozpálenou kůži. Adam si sedl, objal si rukama kolena a zachvěl se. Pak zůstal naprosto nehybně sedět a čekal, až bolest v krku ustane. Musí se uklidnit. Nijak si nepomůže, když se teď zhroutí. Potřebuje přemýšlet. Bossi. Věděl to. Vlastně ho dokonce varoval. Bude ho muset znovu najít. Co mu to řekla Gabriela? Přijď na náměstí Johana Sergela. Uvidím tě. Je na čase se dozvědět pravdu. Tak či onak, horší už to být nemůže.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245512
˚
Probudilo ji jakési pípání. Otupěle se rozhlédla kolem. Proč proboha spala v normálním oblečení, a ne v pyžamu? A co se to na zdi nad ní tak třpytí? A proč ji bolí celé tělo, jako by uběhla maraton? Aha, páska. To blyštivé na zdi byly vrstvy kobercové pásky, jíž tak pečlivě oblepila plakát na stěně. Až v tu chvíli si to všechno vybavila. Cosi ji svíralo a tlačilo kolem pasu. Opasek na nářadí. Nesundala si ho a usnula i s ním. Rozepnula ho a mrskla s ním na postel. Z pouzdra se vykutálela černá fixa. Ky ji bezmyšlenkovitě popadla a ihned si ji zastrčila do kapsy. Posadila se na posteli a prstem jemně píchla do Kate Winslet na plakátě. Papír nekladl žádný odpor a až příliš ochotně se prohnul; žádná zeď se přes noc za plakátem zázračně nezhmotnila. Znovu cosi píplo. Ky chvíli trvalo, než si uvědomila, že to byl její telefon. Měla na něm novou textovou zprávu. Ky, ahoj! Pamatuješ, co říkal? Že máme jet na konečnou? Zrovna jsem to udělal. MUSÍŠ to taky zkusit. Nezapomeň napsat, kam pojedeš!!! Brzo se ozvi. J. Přečetla si zprávu ještě jednou. Než usnula, rozhodla se, že její role v tomto příběhu je u konce. Nechala se zatáhnout do Jaquinova podivného světa, aniž dostala jedinou šanci se nějak bránit. Ztratila kontrolu. Když si v duchu přehrála
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245512
události předchozího dne, málem se jí z toho zatočila hlava. Myšlenky se jí zaplétaly jedna do druhé. Nebyla si jistá, kde končí skutečnost a začíná její fantazie, a to se jí vůbec nelíbilo. Uklidnila se, až když si představila Jaquina. Jakmile si vybavila jeho obličej, znovu se v ní rozlilo to zvláštní teplo. A spolu s ním se tentokrát dostavila také touha. Touha po něm. Touha po jeho společnosti. On ji totiž nesoudil. Právě naopak. Podle všeho ji spíš obdivoval. A svým způsobem ji… dostal. Nedokázala to popsat nijak jinak. To náhlé uvědomění se jí nelíbilo o nic míň než nejistota, kterou pociťovala ještě před chvílí. Po chvíli si však připustila, že zas tak skličující pocit to přece jen není. Vlastně na tom bylo i něco skutečně hezkého. Asi se někde v těch tunelech praštila do hlavy, jinak by takto určitě neuvažovala. Pomyšlení na to, že si jeho zprávy prostě nebude všímat, se vůbec nedalo unést. Nemusí udělat nic víc než sednout na nějakou linku metra. Napsal přece „MUSÍŠ“, ke všemu těmi velkými písmeny. Urči tě je to důležité. Zvedla se a došla si na záchod, otočila kohoutkem u umyvadla a strčila ruce pod proud vody. Celá se zarazila, když uviděla, jak voda zčernala, jakmile jí protekla skrze prsty. Ky se podívala do zrcadla a ochraptěle se zasmála, když spatřila odraz svého obličeje. Neměla špinavou jenom tvář a ruce. Špínu měla i ve vlasech a všude na oblečení. Sprcha byla v tomto případě naprostou nutností. V břiše jí kručelo na sto honů, ale ona se nejdřív umyla a převlékla a až pak se vydala do kuchyně. V ledničce našla ještě zbytek lasagní, které uvařila k večeři před pár dny. Do mikrovlnné trouby dala rovnou celou formu. Bagarmossen ležel na trase zelené linky metra. Směrem na jih zbývala už jen jedna zastávka, Skarpnäck, a po ní linka končila. V opačném směru by to znamenalo projet celým městem a vystoupit na jeho druhém konci čili jet až na pláž v Hässelby.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245512