Wolfram Wette: Rotmistr Anton Schmid
Nepochybně byla svého času většina Židů ve Vilniusu pragmatiky stejně jako předseda židovské rady Jakob Gens, o jehož problematické spolupráci s německými vrahy toho již bylo mnoho napsáno. Wladimir Porudominski chce pochopit obě strany a nesoudit ukvapeně. Dospívá však k takovéto úvaze: „Heroismus si vyžádal bezpochyby četné oběti, jenže také povznesl lidská srdce. Pragmatismus se svým postupem ušetřit život jednoho na úkor druhého zbavil lidské duše cti, ba je někdy jednoduše zkazil; vedl Židy k tomu, aby vydávali své bližní na popravu a aby přesvědčovali katy o své věrnosti a nepostradatelnosti. Pragmatikové jistě doufali v to, že se nejen vyhnou smrti, ale také že alespoň některým opravdu zachrání život. A přesto je těžko představitelné, že lze s vrahy vyjednávat o počtu zítřejších obětí. Jak vůbec zjistit, že ta či ona osoba si zaslouží žít dál; jak věcně sepsat seznamy odsouzených, na nichž stojí jména vlastních sousedů, a předávat je katům; jak vyprovázet tyto lidi na popravu a přitom sebe i druhé přesvědčovat o tom, že jednám z dobrých, nebo dokonce humánních pohnutek? Mravní rozměr pragmatismu se často blíží ztrátě jakékoliv míry a spoluúčasti na vraždě.“249
Jak Anton Schmid podporoval židovský odboj
Pomoc při útěku, kterou poskytoval Anton Schmid Židům ze svých dílen, aktuálně ohroženým vyvražděním, měla povahu humanitární záchranné akce. Od listopadu 1941 je patrné, jak se z humanitární pomoci při útěku stává 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245470
Podpora židovského odboje
politická záležitost: podpora klíčícího odboje mladých ve vilniuském ghettu. Prostřednictvím Hermanna Adlera se Schmid seznámil s větším počtem vůdčích osobností mládežnických organizací, které ho prosily o pomoc při formování rodícího se židovského hnutí odporu. Pro mladé aktivisty muselo být opravdu zvláštní hovořit o své těžké situaci právě s německým rotmistrem, příslušníkem vražedné okupační moci. Ani v tomto případě nevycházela iniciativa od Schmida, nýbrž od Hermanna Adlera, který měl ještě z doby, kdy žil v ghettu, spojení s Mordechajem Tenenbaumem, jedním z vůdců židovského podzemí. Tenenbaum byl „velice vzdělaný mladý muž“, který navíc přemýšlel politicky.250 Patřil k varšavskému vedení organizace Dror – hnutí sionistických „pionýrů“. Ve vzpomínkách, napsaných až v roce 1948 v Izraeli, ho popisuje jeho vilniuská spolubojovnice Chajka Grossmanová jako „velice aktivního a statečného člověka“, který dobrovolně přebíral odpovědnost: „Z každého neúspěchu vinil sám sebe. Snoval velké plány a ve své nevinnosti věřil, že je dokáže prosadit jen svou silnou vůlí a neuvěřitelnou energií. Jenže tvrdá realita ho poučila. Stále si vybavuju, jak se bránil tomu, aby se stal vězněm ghetta. Musel být volný, nebýt za vysokými zdmi, kde měl být pochován zaživa. Pořád vidím jeho dlouhý nos, jiskrné černé oči, husté černé obočí. … Utrpěl mnoho nezdarů, ale nikdy se nevzdával. Své druhy poslal do Białystoku Schmidovým autem, sám jel vlakem.“251 Tomuto muži tedy Hermann Adler pověděl o německém rotmistrovi. Vyprávěl o jeho návštěvě u pátera Andrease Gdowského v klášteře Ostra Brama, o jeho pomoci Židovce Luise Emaitisaiteové a židovským dělníkům, kteří byli zaměstnáni v dílnách shromaždiště rozptýlených vojáků. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245470
Wolfram Wette: Rotmistr Anton Schmid
Nejspíše také hovořil o tom, že Schmid vícekrát obstaral pronásledovaným Židům „propustky“, které jim umožňovaly jízdu vlakem, a jistě neopomněl dodat, že tyto doklady vydal i příslušníkům židovského hnutí odporu.252 Tyto na první pohled neuvěřitelné příhody Tenenbauma pochopitelně navýsost zaujaly. Požádal Adlera, aby ho se Schmidem seznámil. Adler jednoho dne – muselo to být v říjnu nebo v listopadu 1941 – dovedl při dodržení všech nezbytných zásad obezřetnosti mladého židovského odbojáře do služebního bytu Antona Schmida. Tenenbaum podle všeho na Schmida neudělal žádný zvláštní dojem.253 Tenenbaum však vnímal Schmida jako chytrého, skromného a srdečného muže. Již během tohoto prvního setkání spolu probírali otázku, jestli Schmid může nějak pomoci při útěku Židů z ghetta do jiných měst. Přitom asi zmínil cesty, které již dříve Schmid podnikl (a o nichž mu Adler pověděl), aby pomohl „svým“ pracovníkům a jejich rodinám.254 Podle Adlera proběhlo první setkání s Tenenbaumem „nedramaticky“. „Záchranné akce toto setkání ani nerozmnožilo, ani neurychlilo. Beztoho jsme dělali, co jsme mohli.“255 Při této příležitosti i v dalších situacích dbal Hermann Adler jako spojka mezi Antonem Schmidem a lidmi z hnutí odporu v ghettu přísně na to, aby kontakty probíhaly ve znamení absolutního utajení. Věděl totiž, že by odhalení bylo krajně nebezpečné nejen pro Schmida, ale i pro něj samotného. V této souvislosti Adler zmiňuje, že Schmid samozřejmě nebyl tak lehkomyslný, aby se běžně setkával s lidmi z židovského hnutí odporu. Píše: „Vím o každém Židovi, který přišel se Schmidem do kontaktu. Spojení mezi ghettem a Schmidem jsme zajišťovali výlučně a s krajní opatrností jen já a má žena. S lidmi z židovského odboje, 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245470