/ 98 / se daly pěstovat jen v určitém prostředí. Při obdělávání stále týchž polí ovšem klesala jejich úrodnost a vznikl začarovaný kruh. Pěstování plodin pro přímou spotřebu vyvolávalo poptávku po další orné půdě, což vedlo k nedostatku krmení pro zvířata, a tím pádem i hnojiva pro obdělávaná pole. Zemědělská produkce nebyla neomezená a problémy s přerozdělováním potravin situaci jen zhoršovaly. Lidé dokázali uchovávat jen část úrody a ztráty byly ohromné, protože skladovací možnosti zdaleka nepostačovaly. Také možnosti přepravy byly mizivé, tedy s výjimkou přepravy po vodě, a tak se potraviny přerozdělovaly prakticky jen lokálně. Potravinový trh byl velmi malý a neúrodu v jedné oblasti bylo možné jen obtížně kompenzovat zasíláním zásob odjinud, protože přebytky nikdo nemohl postrádat, a kdyby přece ano, na místo by je nedopravil. Vše ještě zhoršovala světská i náboženská elita, která potraviny zemědělcům odnímala například formou daní a desátků. Vesničanům mnohdy nezbylo ani na vlastní živobytí. K tomu se přidávala vojska pročesávající venkov, která pro sebe zabavovala potraviny, ničila pole a zabíjela hospodářské zvířectvo. Vše se zlepšovalo jen velmi pomalu, ale produktivita přece jen rostla, uskladňování potravin bylo dokonalejší a jejich distribuce fungovala lépe. Až do 19. století většinou nebyly v rovnováze počet obyvatel s disponibilním množstvím potravin, a to krátkodobě i dlouhodobě. Z krátkodobého hlediska mohla nastat pohroma kdykoli, stačilo, aby vypukla válka nebo nebylo co jíst kvůli neúrodě. Z dlouhodobého hlediska zase hrozilo, že počet obyvatel vzroste na takovou úroveň, že bude pro většinu populace prakticky nemožné se řádně najíst. Bylo velmi obtížné zvyšovat zemědělskou produkci tak rychle, jako rostl počet obyvatel. Mnohé rané zemědělské společnosti sice počet obyvatel drasticky omezovaly (zabíjení novorozenců, tradice sňatků až od určitého věku), ale množství potravin stejně počtu obyvatel odpovídal jen málokdy. Teprve z většího odstupu je zřejmé, že pozvolný nárůst zemědělství znamenal nasycení více lidí. I tak rostl počet obyvatel velmi pomalu. Až do konce 17. století se počet obyvatel světa za rok nikdy nezvýšil o víc než 0,1 %, což je pouhá dvacetina dnešního tempa růstu. Trend u obyvatelstva i produkce potravin byl sice vzestupný, ale tento nárůst neprobíhal rovnoměrně. V některých obdobích docházelo k rychlému růstu, ale pak se vývoj náhle zastavil a dokonce byl zaznamenán pokles,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245000
/ 99 / například když počet obyvatel překročil možnosti zemědělství nebo za válek a při epidemiích. Rostoucí populace prakticky vždy znamenala sílící tlak na omezené možnosti zemědělství, následkem čehož se zvýšil počet chudých a podvyživených. Nesoulad se zpravidla vyřešil velmi drasticky, hladomorem, rázem pak počet obyvatel více odpovídal produktivitě zemědělství. Spolehlivé demografické statistiky existují jen za poslední dvě staletí. Demografové však na základě lokálních sčítání, odhadů a údajů zjišťovaných k jiným účelům (například daňové evidenci), dospěli k přibližnému počtu obyvatel, jejich rozmístění ve světě a hlavním obdobím, kdy docházelo k rozmachu i úpadku. Nejde o přesné údaje, ale poskytují nám celkový obraz. V počátcích zemědělství, ve třech hlavních oblastech, odkud se dál šířilo, žily na celém světě asi 4 miliony lidí (tolik obyvatel má dnes jediné velkoměsto). Zemědělství se však rozšířilo dál a uživilo více lidí, takže počet obyvatel se postupně zvyšoval. Za každé tisíciletí se zhruba zdvojnásobil, a kolem roku 1000 př. n. l. už na světě žilo asi 50 milionů lidí (tedy zhruba dnešní obyvatelstvo Anglie a Walesu). Dvojnásobného počtu pak obyvatelstvo dosáhlo již za 500 let kolem roku 200 n. l. (tedy když byly na vrcholu říše Římská i dynastie Chan). Počet obyvatel světa v letech 200–1700 700 600
400 300 200 100
00
00
17
00
16
00
15
00
14
13
0
00
12
11 0
0
00
10
0
90
0
80
0
70
0
60
0
50
0
40
30
0
0 20
miliony
500
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245000
/ 100 / Pád těchto říší znamenal nestabilitu, války a zkázu, v důsledku čehož se počet obyvatel až zhruba do roku 1000 nikde na světě prakticky nezvyšoval. Pak vzrostlo obyvatelstvo v Číně i Evropě, takže kolem roku 1200 dosáhl počet obyvatel světa na čas rekordní výše asi 350 milionů. Následující století se počet lidí zvyšoval jen velmi pomalu a při dosažení 400 milionů lidstvo narazilo na potravinový strop. Počátkem 14. století vypukly hladomory a epidemie moru, v důsledku čehož se počet obyvatel výrazně snížil, takže po určitém zotavení kolem roku 1400 bylo lidí stále jen asi 350 milionů. Po dvě staletí pak probíhal rychlý růst a na počátku 17. století dosáhl počet obyvatel 550 milionů. V 17. století se však klima podepsalo na úrodě a růst počtu obyvatel se zpomalil. Na počátku 18. století na světě žilo necelých 700 milionů obyvatel. V 18. století však došlo k dosud nevídanému růstu a již kolem roku 1825 počet obyvatel světa dosáhl 900 milionů. Během tohoto dlouhého období se výrazně měnila i míra osídlení různých částí světa. Před rozšířením zemědělství lidé osídlili svět celkem rovnoměrně, ale usedlá společnost měla za následek, že poklesl podíl osídlení Afriky, Ameriky a Oceánie ze 40 na necelých 15 %. V té době nejvíce lidí připadalo na významné civilizace na Blízkém východě, ve Středomoří, Indii a Číně. Je třeba si uvědomit, že téměř po celé dějiny přesahovali Číňané a Indové počtem Evropany. Tato převaha východní Asie nastala velmi brzy, jakmile kolem roku 3000 př. n. l. pominulo výsadní postavení Blízkého východu, kde lidé poprvé přešli na zemědělství. V době Římské říše a dynastie Chan žilo v Evropě asi 60 milionů obyvatel, přičemž právě tolik obyvatel měla Čína, ale také Indie. V téže době žilo v celé Americe jen asi 5 milionů lidí, v Oceánii milion a v Africe 20 milionů, z nichž ale polovina připadala na středomořskou severní Afriku. Tento poměr se o mnoho nezměnil ani po tisíci letech, kdy Evropanů bylo 60 milionů, Číňanů 85 milionů, Indů 90 milionů a Američanů 14 milionů. V Oceánii žily 2 miliony a v Africe 46 milionů obyvatel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245000