a vybuchla. Z místa zásahu se vmžiku rozvinula ohnivá koule, před jejímž jasem musela Lizanne odvrátit zrak. Když se znovu podívala, uviděla, že z Blyštivce zbyla doutnající troska, v níž se tavily měď a cín a odkapávaly na podlahu dílny. „Au,“ zaúpěla a vyčítavě na Jermajaha vyšpulila rty. „Stejně bylo načase, abych ho vyřadil z provozu,“ odpověděl s pokrčením ramen. Hodinu se Šepotem cvičila, zvykala si na jeho slabý zpětný ráz, ale žádné další Rudé střely nevypálila. „Bojím se, že jich je jen omezené množství,“ řekl jí Jermajah, když jí střelivo podával, jednu krabičku padesáti kulek ráže .25 a jedno menší balení pouze se šesti náboji. „S ohledem na aktuální cenu produktu by mi Útvar víc neschválil. Zkoušel jsem je přesvědčit, ale místní vedoucí agent začal oponovat faktory relativního rizika. Tyhle věci nedokážu vystát.“ Je opravdu povzbudivé vědět, že výhody spjaté s mým přežitím lze rozpo čítat v účetní rozvaze, pomyslela si Lizanne, ale munici přesto přijala s vděčným úsměvem. „Co bych si bez vás počala?“ Schůzku s madam Bondersilovou měla až za několik hodin, takže se ještě chvíli zdržela, aby Jermajahovi pomohla s prací na termoplasmatickém voze. „Setkala jste se ve Ferosu se svým otcem?“ zeptal se, když jí podával klíč. „Ano,“ odpověděla a klíčem uvolnila šroub na podstavci. „Setkala jsem se s ním.“ Do hlasu se jí musela vedrat jistá trpkost, protože si povzdechl. „Je to vynikající muž. Možná ten nejlepší technik naší doby. Měla byste ho chovat ve větší úctě.“ „Vynikající teda je,“ zamručela a šroubem prudce škubla. „Žije v obrovské chudobě, vrtá se ve svých hračkách a užírá se svou nekonečnou záští k mým zaměstnavatelům.“ „Nechci znít vůči Syndikátu neloajálně, ale on vám vaše dědictví opravdu ukradl, není to tak? Vynález vašeho dědečka v průběhu jedné generace změnil celý svět a vaše rodina za to nedostala ani měďák.“ Lizanne úpěla úsilím uvolnit šroub a potom úlevou vydechla, když s rachocením odletěl na podlahu dílny. „On to neudělal,“ řekla. „Kdo co neudělal?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244860
„Můj děda termoplasmatický stroj nevynalezl. Vynalezl ho můj otec, když mu bylo pouhých čtrnáct let.“ Lizanne se z vozu zvedla a začala si mnout bolavý kříž. „Všechno je to v Kovolodních archivech, Jermajahu. Díky akcionářskému statusu můžete v záznamech podle libosti studovat a osobně jsem neměla potíž ani s přístupem do trezoru, kde jsou uloženy tajné právní dokumenty. Díky dlouhému sporu, který děda se Syndikátem vedl, vypracovali syndikátní právníci úplnou a přesnou zprávu o vzniku termoplasmatického stroje. Zdá se, že děda pracoval na jakémsi pohybovém zařízení založeném na využití zápalného produktu, jenže to bylo primitivní a nepraktické. Naopak koncept mého otce byl revoluční a okamžitě realizovatelný. A podle všeho i příliš výnosný na to, aby mohl zůstat v rukou dítěte. Děda svého syna přesvědčil, že nikomu nesmí nic říkat, a postaral se, aby v patentech figurovalo jeho jméno. Což je fakt, který Kovoloď při eskalaci právního sporu hrozila zveřejnit. Často se má za to, že Darus Lethridge spáchal sebe vraždu kvůli svým závratným dluhům a nesnesitelné představě, že budu muset sledovat, jak z jeho vynálezu bude těžit nenáviděný Syndikát. Ukazuje se však, že prostě jen nechtěl, aby svět zjistil, jaký je podvodník.“ „Měla byste o tom dát vědět,“ namítl Jermajah. „Vašemu otci by se mělo dostat uznání a také kompenzace.“ „O tom nechce ani slyšet. Něco takového by poskvrnilo pověst jeho otce. Kromě toho zjišťuju, že mi vůbec nevadí nechat jméno Lethridge vyprchat z veřejného povědomí. Všeobecná známost se k mému povolání vůbec nehodí.“ Chvíli se zachmuřeným výrazem přešlapoval. „Slečno Lizanne, tahle mise…“ „Nemám na výběr.“ Přikročila k němu, aby ho políbila na pleš. „A když mi budou pomáhat vaše skvělá udělátka, copak mohu ne uspět?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244860
kapitola vii clay
„Ach ano, práci pro vás opravdu máme,“ řekla Clayovi starší z obou žen a ukázala na mapu. „Práci nanejvýš přínosné a zajímavé povahy. Budete-li laskavě věnovat pozornost této mapě, ráda vám vše podrobně vysvětlím.“ Clay přistoupil ke stolu, aniž spouštěl oči z revolveru, kterým byl zatížený růžek papíru. Ustrnul, když se vedle něj postavila slečna Lethridgová, která si všimla, kam se dívá, a potichu pronesla: „Je plně nabitý, kdyby vás to zajímalo.“ Kočky si hrají s myší, pomyslel si a pohled s vypětím sil přesunul k mapě. S obrysem arradsiánského pobřeží byl dobře obeznámený, protože během let ukradl několik starožitných map, ačkoli jejich přesnost v čase silně kolísala. Tato byla novější, silný voskovaný papír byl čistý, nepřehnutý, křivky pobřeží a řek byly zakresleny s precizností profesionálního kartografa a celou plochu překrývala síť slabých teček. „Arradsiánský kontinent,“ řekla madam Bondersilová. „V malém měřítku se zde kombinují ty nejpřesnější mapy, jaké kdy vytvořili kovolodní kartografové.“ Prstem poklepala na tečku, nad níž se táhl nápis „Carvenport“, potom pokračovala na jih podél řeky Zele nice, až za hustými džunglemi zastavila u rozlehlé prázdné oblasti táhnoucí se k jižním pláním. „I přes dvě staletí trvající kolonizaci existují v této zemi celé pásy krajiny, na něž dosud nepohlédly civilizované oči.“ Prstem podtrhla nápis klenoucí se pustinou. „Rudé písky. Určitě jste o tomto místě už slyšel, že ano, pane Torcreeku?“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244860