98
IVANA TRUMPOVÁ
golfisty. Eric jménem Trump Organization dohlíží na golfová hřiště po celém světě a otevírá nová. Já jsem si golf nikdy neoblíbila. Když jsme spolu s Donaldem chodili, snažil se mě pro něj získat. Jeli jsme na golfové hřiště v Miami, z něhož se později stalo letovisko Trump National Doral. Před golfovým hřištěm jsem dávala přednost lázním, Donald ale ten den neměl nikoho jiného, s kým by hrál, a tak jsem se připojila. Odpálil míč, ten dopadl do jamky a on začal poskakovat a vykřikovat: „Vidělas to?! Jamka na jeden úder!“ Pokrčila jsem rameny. „A co je na tom? Tak to má být, nebo ne?“ Neměla jsem o tom zdání. Myslela jsem si, že jamku rovnou z odpalu lidé trefují v jednom kuse. Donald trval na tom, abych se tu hru naučila, anebo se o to alespoň pořádně pokusila. On se kvůli mně naučil lyžovat, a přestože mi golf připadal jako spousta postávání a popojíždění v malých vozítkách, žádná velká aktivita a strašná nuda, souhlasila jsem. Nesnášela jsem to od první chvíle (nebo bych měla říct od prvního „odpalu“?). Na hřišti se dodržovalo směšné pravidlo, podle kterého ženy a muži nesměli hrát spolu, a tak jsem musela chodit s ženskými v květovaných sukních s kšilty na hlavách, které pořád dokola mlely o dětech a vnoučatech. Nesnáším řeči o ničem. Prázdnou konverzaci, ať to nazvete jakkoli. Odpálila jsem a míč odletěl mimo dráhu do vysoké trávy. Musela jsem ho jít hledat. Alespoň se na pár minut dostanu od těch otravných ženských, říkala jsem si. Míč jsem našla a trefila se do něj holí. Potom ke mně dolehl hlas ještě horší než ty užvaněné ženské. Z druhé strany ferveje na mě ječel nějaký chlap: „Hej! Nechte toho! Co to děláte?!“ vřeštěl. Myslela jsem, že golf má být tichý sport.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244822
JAK VYCHOVAT TRUMPA
99
Tenhle rozložitý člověk v růžových kalhotách se ke mně přihnal se slovy: „To byl můj míč! Krávo!“ Byl jeho? To jsem nevěděla. Viděla jsem míč, tak jsem do něj praštila. „Mám v týhle hře deset tisíc dolarů! Já tě snad zabiju!“ Hrozil mi holí. Hřiště jsem opustila a šla rovnou cestou zpátky do klubu. To mi stačilo. Potom už jsem golf nikdy nehrála. Je to šíleně nebezpečné! *** Je rybaření soutěživý sport? Pro nás ano. Můj otec se ve Zlíně účastnil každoroční soutěže v lovu kaprů na místním rybníce. Vítěz s největší rybou získal finanční odměnu. Pokaždé mě probudil před svítáním a šli jsme na jeho oblíbené kapří místečko. Chytal celé dopoledne a svůj největší úlovek si potom ve dvě hodiny, do kdy soutěž trvala, nechal zvážit. Když mi bylo sedm, táta celé dopoledne nic nechytil. Potom ve 13.45 ucítil, že se vlasec pohnul, začal navíjet a vytáhl obra! Nezáleželo ale na tom, jak byl kapr velký, pokud bychom ho rozhodčím nedonesli včas. Vložil mi svou obrovskou rybu do náručí – vážila možná polovinu, co já – a řekl: „Běž, Ivo! Utíkej!“ Sprintovala jsem nějakých osm set metrů ke stolu rozhodčích s kluzkou rybou v náručí a vykřikovala snad celou cestu: „Počkejte! Počkejte!“ Minutu před druhou hodinou jsem rybu upustila na rozhodcovský stůl. Stačilo pár vteřin navíc, abychom nevyhráli. Ale zvítězili jsme a společně si vychutnávali vítězství a cenu, kterou byl nový rybářský prut! Táta naučil rybařit i kluky a oni pak rybařili, kdykoli měli příležitost. V Greenwichi si s mým tátou pokaždé postavili malý stan u průlivu Long Island Sound, který naši nemovitost
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244822
100
IVANA TRUMPOVÁ
obklopoval, a všichni tři tam v zimě v létě vysedávali celé hodiny. Kdo z nich ulovil největší rybu, byl vítězem dne, a právo chlubit se vítězstvím bylo pro Trumpovy velmi důležité. Mar-a-Lago leží přímo na Intracoastal, což je 4 800 kilometrů dlouhá vodní cesta táhnoucí se podél celého východního pobřeží z Bostonu až na jižní cíp Floridy, kterou využívají migrující ryby. Táta a kluci nahazovali udice z pláže a tahali tuňáky i velké žraloky, a zase je pouštěli. Letos v březnu vzal Don své syny do Mar-a-Lago na jarní prázdniny. Chytili a zase pustili metr osmdesát dlouhého žraloka černocípého a ze břehu viděli půlmetrákové kladivouny. Když se Eric loučil se svobodou, Don ho vzal na Aljašku na lov lososů, což se pro oba bratry stalo výletem, který se od té doby snaží opakovat každý rok. Kluci také často jezdí na lov, což se mi moc nelíbí. Don začal s myslivostí na internátní škole ve venkovské Pensylvánii, stala se pro něj celoživotní vášní, kterou od něj Eric převzal. Nemám nic proti tomu, aby si jeli zastřílet na ptáky do Patagonie. Jsou jich tam mraky, dost a dost. Střílení králíků ve Westchesteru? O nic moc nejde. Proč ale jezdit do Zimbabwe a střílet tam na Bambiho a na Dumba? Nemám lidem za zlé, že jim kvůli tomu dávají co proto. Řekla jsem jim, že se střílením zvířat nesouhlasím, jsou už ale dospělí. Neporušují žádné zákony. Jak nedávno vysvětlil Don v rozhovoru pro New York Times, sounáležitost s bratrem a s přáteli při velké lovecké výpravě si užívá víc než samotné vzrušení z lovu. Sedět tiše hodiny v posedu je jeho formou meditace. Každému, co jeho jest. Já se radši posadím do křesla u vody nebo v zahradě. *** Sportování nemělo za cíl jen rozvíjet u nich soutěživost. Spojovala nás láska k aktivitě a pobytu venku. Jedny z nejpamátnějších prázdnin jsme strávili na koních. Ivanka byla z celé
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244822