slezská vzájemná pojišťovna. To byla podmínka k dalšímu rozvoji industrializace a urbanizace země. Předtím zde byly bankovní domy typu Simona Lämmela (1766-1845) nebo Moritze Zdeckauera, které se v podpoře průmyslového podnikání téměř neangažovaly, ale věnovaly se skryté lichvě nebo nákupu státních dluhopisů.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244753
Vznik Rakouska Kdo nepobýval v pekle, nenajde zalíbení ani v ráji kurdské přísloví Mezi lety 1792 a 1815 se mezi habsburskou monarchií a Francií téměř nepřetržitě konaly koaliční i nekoaliční války. Termín koaliční války je souhrnné označení sedmi etap válečných tažení na území Evropy v průběhu těchto let. Tažení lze zhruba rozdělit na:
Francouzské revoluční války (1792–1802): první a druhá koalice; Napoleonské války (1800–1814), mezi něž mohou být zahrnuty např. Napoleonovo ruské tažení (1812) a německé války za svobodu (1813-1815): druhá až šestá koalice; Stodenní císařství (les Cent-Jours) je období mezi Napoleonovým příchodem z exilu na Elbě do Paříže 20. března 1815 a 8. červencem 1815, kdy se Ludvík XVIII. podruhé vrátil na trůn po Napoleonově návratu z vyhnanství v r. 1815: tzv. šestá koalice.
Ve dnech 20. - 21. března 1799 zvítězil císařův mladší bratr arcivévoda Karel (1771-1847) nad francouzským generálem JeanBaptiste Jourdanem (1762-1833) v bitvě u Ostrachu nedaleko Bodamského jezera a 25. března 1799 i v bitvě u Stockachu v témže kraji. V bitvě u Curychu 25. září 1799 pak porazil i dalšího 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244753
francouzského generála André Masséna vévodu z Rivoli (17561817). Po porážce ruského generála Aleksandra Michailoviče Korsakova (1753-1840) v bitvě u Curychu opustil ruský car v říjnu 1799 koalici. Následovaly rozsáhlé územní změny v Říši na levém břehu Rýna. Dne 6. června 1792 byl uherským králem korunován František II. Již 14. července 1792 byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen a korunován posledním císařem Svaté říše římské národa německého a 9. srpna 1792 se v Praze stal i králem českým. Další existence titulu římského císaře se pro Habsburky zdála značně nejistá, a proto byl pro synovce Josefa II., císaře Františka II. (1768-1835) vytvořen, na návrh dvorského a státního vicekancléře hraběte Johanna Ludwiga von Cobenzla (1753-1809), dědičný titul císaře rakouského. Rozhodnutí o tomto titulu bylo oznámeno diplomatickou poštou 10. srpna 1804, ale slavnostně veřejně, ale bez korunovace, bylo ve Vídni vyhlášeno až 7. prosince 1804. Titul císaře římského si František II. ponechal, ale na pouhé dva roky. Po vyhlášení Rýnského spolku v r. 1806 císařství římské zaniklo a s ním i císařský titul a císař se stal Františkem I. Od r. 1804 se území označované jako habsburská monarchie nebo podunajské soustátí začalo označovat jako Rakousko, resp. v období od 11. srpna 1804 do 21. prosince 1867 jako Rakouské císařství. Mělo rozlohu 622 321 km2, a 30 milionů obyvatel (v r. 1815). František II. se narodil ve 12. února 1768 ve Florencii jako první ze 16 dětí císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Bourbonskošpanělské. Když bylo jasné, že se císař Josef II. nedočká potomka, byl František ve svých 16 letech povolán do Vídně, aby se začal připravovat na svou panovnickou karieru. Výchova, kterou mu císař zajistil, však byla neobyčejně tvrdá a zanechala na Františkovi trvalé stopy. Naučil se skrývat své pocity, téměř dokonalému sebeovládání, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244753