7.5 V úvodu (1.2) stojí, že fyzikální podstata etiky má všeobecnou platnost. Platí pro všechny kultury a společnosti. Princip, že spějeme k uspořádanosti individuálních energií, zahrnuje naději, že ustanou všechny mezilidské konflikty i válečné (kterých není bohužel málo), včetně válek spočívajících na náboženských dogmatech. Přijetí všeobecně uznávaného úhlu pohledu je patrně zatím v nedohlednu, nicméně stále vyspělejší technologie, šířeji a šířeji používané, by mohly být zárodkem změny myšlení, pokud se vědecká elita bude intenzivně podílet na definování nových paradigmat.
7.6 „Myšlení jako technologický proces nedokážeme definovat, natož technickými výrazy popsat, a už vůbec ne změřit jeho zpětné působení na náš organizmus. Základní nástroj pokroku a vědecké vyspělosti tedy neznáme, nedostatečně se o něj zajímáme a trvalou existenci (jsoucno) jeho produktu (myšlenky) ignorujeme.“ ac (str. 39) Základní výzkum myšlenek a jejich vlivů by umožnilo velký posun v evoluci lidstva.
7.7 Etické jednání předchází nevyhnutelnosti jeho vynucení fyzikálními zákony (2.54). Možná je tato věta nejdůležitějším sdělením této knihy. Vlastnost hmoty dosáhnout nejnižší možné entropie, poté kolabovat dle druhého termodynamického zákona (2.13), znova a znova, je přece koloběh budící respekt. Z tohoto koloběhu se nelze vymanit! Lze jej pouze přijmout a podle toho žít. Intelekt je vlast-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244656
nost, která nám umožňuje předcházející větu přijmout. Intelekt znamená schopnost optimálně žít v daném prostředí, ve kterém se člověk nachází. Nic víc, nic méně. Žádná „překážka“ nezabrání hmotě dospět k cíli: pozvolné tunelování, bouřlivá tvorba fyzikálních konstant za opakovaných velkých třesků a kolapsů vesmírů, vývoj hmoty za „pekelných“ podmínek, vznik a opakovaný „nemilosrdný“ zánik prvních fází znaků života, „nelidské“ zákony fauny a konečně „nemilosrdná“ evoluce člověka: bolest, trápení, války – zlo. To, co nazýváme „zlem“ je v plné míře obsaženo ve Vědomí. Tak zvané zlo je přirozeným „motorem“, „hnací sílou“ k dosažení nízké entropie. Patří bytostně k životu, který si fundamentální vlastnost hmoty (2.16) „vynutila“. Ten, kdo vládne intelektem, nemůže předcházející sdělení ignorovat. Hrůzy 1. světové války nebyly dostatečným poučením. Pouhých dvacet let poté vypukla 2. světová válka za přispění řady národů, dá se říct, že téže generace. Hrůzy této války byly natolik úděsné, že dalších 70 let žádná tak globální válka nevypukla, a Evropa, dříve trvalý zdroj vzájemné nenávisti, žije v míru. Dá se říct, že je to na základě poučení z 2. světové války? Pokud ano, pak byla pro lidstvo přínosem, neboť další válka by, díky atomovým zbraním, mohla být fatální pro celé lidstvo. Bylo zlo „ďábelské“ nebo pozitivní? Stejně tak působí zlo individuálně. Můžeme nemoc rovněž považovat za zlo (2.47), nebo za dobro? A co „zlá“ nemoc dítěte, která nás probouzí, informuje, abychom upravili prostředí vhodné pro dítě (2.49)? Vytváříme myšlenkové energie (2.6), nezničitelné (2.44), a ty určují prostředí, do něhož se rodíme (2.49). Na naší planetě Zemi je řada míst, kde děti umírají hlady, kde není voda, kde jsou stálé vál-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244656
ky… Prostředí, ve kterém žijeme, nazýváme kauzálním prostředím (2.50). Vše má svoji příčinu, a to i místo narození. Slovo „náhoda“ používáme z neznalosti příčin. Sami rozhodujeme, jakou myšlenku přijmeme (2.7). Myšlenky mají nesmírnou intenzitu (2.44), řídíme jimi své bytí. Z bytí, ze života se nemůžeme vymanit, ani smrtí, ani naším přáním. Naše planeta je přelidněná (až bude civilizace na naší planetě Zemi vyspělá, optimální osídlení bude čítat půl miliardy obyvatel – přibližně hustota osídlení Norska). O tom jsme rozhodli našim společným myšlením a jednáním. Sami sobě, pomalu, ale nezadržitelně připravujeme prostředí, kdy se bude každý muset uskromnit. Není to snad krásný svět? Dosud žijeme v poměrech, kde nerovnost je spravedlivá (2.47, 3.31, 3.32, 3.3.3, 3.3.4, 3.4.1, 3.4.2, 3.4.3, 3.4.4), dokud nevyrovnáme své individuální energie, a jeden každý se blížíme stavu, kdy spravedlnost spočívá v rovnosti (2.51, 2.53). Není spravedlnost popsaného světa (2) úchvatná, absolutní, ohromující?
7.8 Skupina vědců z oboru biologie, neurovědy, psychologie, medicíny a psychiatrie (ne z oboru fyziky či astronomie) se na summitu zamýšlela nad vlivem materialistické ideologie na vědu a nad vynořujícím se post-materialistickým paradigmatem vědy, duchovnosti a společnosti. Všimněme si některých závěrů: „Téměř absolutní dominance materializmu v akademickém světě však vědu omezovala a bránila rozvoji vědeckého studia mysli a duchovnosti. Víra v tuto ideologii, jako výhradní vysvětlující rámec skutečnosti, nutila vědce
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244656