„A co pak?“ „Ještě jsem se nerozhodl. Potrvá mi ještě měsíc, než se prokoušu tímhle.“ „Viděl jsi v poslední době nějaká dobrá kočičí videa?“ „Mám moc práce. Dáš si sušenku?“ „Ano, prosím.“ „Tak mi taky jednu dones, zlato. A horkou vodu. Použij kalíšek u dřezu. Dvě stě padesát mililitrů.“ Děda napsal černým nesmyvatelným fixem na plastový kalíšek odměřené objemy. Clover do něj nalije 250 ml teplé vody z konvice. Dnes má děda v plechovce zázvorové sušenky. Clover vezme dvě a třetí zasune do přední kapsy šortek. Zázvorové sušenky jsou tvrdé jak brok, neměly by se rozdrolit. „Díky moc,“ řekne děda, když mu přinese kalíšek. Popíjí teplou vodu, jako by to byl čaj nebo nějaký chutný nápoj. Jedny z kukaček v předsíni odbijí půl. Za pár vteřin ji oznámí i ostatní. „Víš co, měla bys tátu přemluvit, aby ty hodiny vybalil. Mohla bys mu pomoct. Byla by to zábava. Pověz mu, že jsem to říkal. Máš se v létě hezky?“ „Ano.“ „Inu, proč by ses neměla hezky – v tvém věku? Takže…“ Zavře počítač a kývne na televizi. „Chceš sledovat zbytek toho hašteření?“ „Tak jo,“ souhlasí Clover a děda znovu zapne televizi. Dagmar čeká u dveří. „Trvá ti to dlouho,“ řekne. „Nemusela jsi čekat.“ „Nic jiného nedělám.“ „Nebude se o tebe máma bát?“ 99
bray_muzeum.indd 99
14.3.2018 17:51:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244581
„Je v práci.“ „Co dělá?“ „Je zástupce ředitele hotelu.“ Clover podá Dagmar zahřátou zázvorovou sušenku a potom odpoutá kolo od zábradlí. „Děkuji. Kam teď jedeš?“ „Navštívit strýčka Jima.“ „Kde bydlí?“ „U Asdy.“ Dagmar sevře držadlo pojízdné tašky. „Můžu s tebou?“ Clover přemítá, jestli existuje nějaký zdvořilý způsob, jak ji odradit, a jak by byla (měřeno na stupnici od jedné do deseti) nešťastná, kdyby jí řekla, že nechce, aby s ní šla. „Tak jdeme,“ řekne Dagmar a na cokoli jiného už je pozdě. U domu, kde bydlí strýček Jim, není kde připoutat kolo. Dagmar se nabídne, že je pohlídá. „Možná se zdržím,“ vymlouvá se Clover a raději s ním projede kolem zaparkovaných aut a schová ho za obrovitou popelnicí. Domovní dveře jsou otevřené, a tak vejde dovnitř a vydá se po dlážděné chodbě. Dveře do strýčkova bytu jsou taky otevřené. Když mu není dobře, zavřených dveří se děsí víc než zlodějů. Sedí na podlaze vedle pohovky, se zkříženýma nohama, s lokty opřenými o kolena a s hlavou v dlaních. Clover zaklepe na dveře, aby mu dala vědět, že tam je, ale on nezvedne zrak. Televize má vypnutý zvuk a v pokoji je nepořádek. „To jsem já. Přišla jsem tě pozdravit. Jsi v pořádku?“ „Bolí mě zub,“ zahuhlá. Clover zaslechne v předsíni za sebou drkotání koleček a mávne rukou, aby Dagmar odehnala. 100
bray_muzeum.indd 100
14.3.2018 17:51:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244581
„Můžu něco udělat?“ zeptá se, když přejíždí pohledem odpadky a špinavé oblečení, kousky skládaček a cigaretové nedopalky. Kde by mohl mít prášky proti bolesti – v kuchyňce, nebo možná v koupelně? „Máš nějaké léky? Nemám jít dovnitř a podívat se po nich?“ „V pohodě,“ odbyde ji a pořád si drží hlavu v dlaních. „Ně co jsem si vzal. Mazej domů. Stav se, až mi bude líp.“ Slova z něj lezou jako z chlupaté deky. „Určitě?“ zeptá se a špičkou loktu odstrčí Dagmar od otevřených dveří. „Hm.“ „Nepotřebuješ něco?“ „U-hm.“ „Nemám… nedal by sis čaj?“ „U-hm.“ Jak tam tak sedí, vypadá skoro jako malý kluk na školní besídce, který se chystá odříkávat Otčenáš, a ji náhle napadne, že některé z dětí, které takhle seděly v tureckém sedu na besídkách u ní ve škole, se třeba jednou ocitnou na podlaze špinavé garsonky v téže poloze se zkříženýma nohama. „Tak… já teda půjdu,“ řekne. „Ale určitě zase přijdu.“ „Hm.“ Když se otočí, trochu naschvál narazí do vykulené Dagmar a vytlačí ji ven z předsíně, rázně, až pojízdná taška narazí do podlahové lišty a málem o ni zakopnou. „Co mu je?“ Clover vyjde před dům a zmizí za obrovskou popelnicí, aby vyzvedla kolo. „Není mu dobře.“ Vyveze je kolem Dagmar a zaparkovaných aut na chodník. „Ale co přesně mu je?“ „Je…“ 101
bray_muzeum.indd 101
14.3.2018 17:51:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244581