20
„Jack Rozparovač byl skutečný člověk,“ začala jsem. „Ale stal se z něho mýtus. Je těžké jeho případ shrnout, poněvadž ze všeho nejdřív je potřeba oddělit známá fakta od legendy.“ Tullochová odstrčila od jednoho stolu židli. Joesbury přešel přes místnost a postavil se za ni. Najednou jsem si uvědomila, že na sobě pořád mám oblečení, které jsem si předchozího večera vzala do hospody a které přitahuje pozornost. A že se na mě dívá celé oddělení vražd. Tolik o nenápadné holce. „Vraždy se staly před víc než sto lety,“ pokračovala jsem, „a od té doby tahle záhada přitahuje tisíce lidí po celém světě. Už tehdy se překrucovala fakta. Dost často to měla na svědomí média a někdy i policie, ale ty chyby se pak pořád opakovaly a nakonec je všichni přijali jako skutečnost.“ Po dlážděné podlaze skřípaly židle, jak si na nich přítomní dělali pohodlí. Sedělo tu přes dvacet zkušených policistů a všichni mě poslouchali. „Za tu dobu, která od vražd uplynula, se napsalo plno 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244385
Už mě vidíš?
knih založených na zkreslené skutečnosti. Z těchhle knih pak čerpali další autoři,“ řekla jsem. „Když detektivové, kteří s případem měli něco společného, odešli do výslužby, napsali paměti. Aby je prodali, přidávali své vlastní teorie o totožnosti Jacka Rozparovače. Jenže tyhle teorie často neměly vůbec nic společného s tím, co si ve skutečnosti mysleli obyčejní policisté, kteří na případu pracovali.“ Tullochová si něco poznamenala na papír. „Zkreslená fakta se pořád dokola přiživovala,“ řekla jsem. „Existují tisíce webových stránek o Rozparovačově řádění, desítky knih, filmů a dokumentů. Po Whitechapelu chodí skupiny turistů s průvodci, prohlížejí si místa, kde byly vraždy spáchány, a poslouchají výklad o tom, co se stalo.“ „Na jedné takové prohlídce jsem byl,“ ozval se zezadu Tom Barrett. „Chodil jsem s holkou, která tyhle věci milovala. Nemohl jsem se dočkat, až zalezu do hospody.“ Usmála jsem se na něho. Za to přerušení jsem mu byla vděčná. Dalo mi možnost popadnout dech. Od chvíle, kdy jsem začala mluvit, mě všichni přítomní pozorně poslouchali. Uvědomila jsem si, že i těmhle lidem, pro něž jsou vraždy a násilí denním chlebem, dokáže Jack učarovat. „Takže pokud chcete provést aspoň trochu přesnou analýzu toho, co se stalo,“ pokračovala jsem, „musíte ignorovat všechny sekundární zdroje a rovnou jít do původní dokumentace. Do hlášení strážníků a policejních doktorů, kteří se zúčastnili vyšetřování, do pitevních protokolů obětí. Projít svědecké výpovědi, prohlídnout fotografie. Moc toho k dispozici není, ale pokud nebudete čerpat jenom z primárních zdrojů, zavede vás to nesprávným směrem. Dává to vůbec nějaký smysl?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244385
Sharon J. Bolton
„Dokonalý,“ odpověděla Tullochová a já viděla, jak za jejími zády přikyvuje několik dalších lidí. Trochu mi to dodalo odvahu, a tak jsem pokračovala. „V roce 1888 a na začátku roku 1889 ve Whitechapelu došlo k devíti vraždám,“ řekla jsem a otočila se k Joesburyho mapě na stěně. „O několik měsíců později k několika dalším. Všechny oběti byly prostitutky, většinou středního věku a v zoufalé situaci. Nebyly hezké ani zdravé. Byly ze všech nejzranitelnější, protože vůbec nikoho nezajímaly.“ Nedíval se na mě jenom detektiv Anderson, který se pohodlně usadil na židli a zíral na stěnu. Podle jeho strnulosti jsem ale poznala, že mi pozorně naslouchá. „Lidi se většinou shodnou, že jenom pět vražd spáchal tentýž člověk, hlavně kvůli zraněním na tělech obětí,“ pokračovala jsem. „První vražda se stala jednatřicátého srpna 1888.“ Zarazila jsem se. Klimatizace v místnosti docela prudce foukala a mě začalo nepříjemně škrábat v krku. „Pokračujte, Lacey,“ vyzvala mě Tullochová a v hlase jí zazněla netrpělivost. Joesbury mi zmizel ze zorného pole. „Mary Ann Nicholsovou, známou jako Polly Nicholsovou, našli dvacet minut před čtvrtou ráno v tmavé uličce, které se říkalo Bucks Row. Když ji objevili, nejspíš ještě žila, ale umřela dřív, než dorazil doktor. Odvezli ji do márnice, kde provedli pitvu. Na krku měla dvě hluboké řezné rány. Přetínaly jí obě krční tepny a vedly až k obratlům. Podle policejního doktora byly řezy provedeny nožem s tlustou, středně ostrou čepelí, který pachatel použil s velkou silou. Taky měla několik bodných ran na břiše vedených shora dolů.“ Odmlčela jsem se a ztěžka jsem polkla. „Podle doktora musel útočník mít nějaké anatomické 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244385