Misteri „Možná tam ještě kus visí. Jde ale spíš o toho, kdo jeho prostřednictvím vysílal.“ Vesna s Vernou otočily hlavy ještě dřív, než se ozvala ta poznámka: „Domácí rozhlas. Máme takové starožitné tlampače všude, i v ložnicích,“ promluvil mladý hlas. „Horyk?“ sykla Verna a sestra mžikla a přikývla. „Kde se tu ksakru…“ Horyk měl na levém rameni zářící nálepku hosta, stejně jako dvojčata a Skerin, ale neseděl v řadě, stál úplně vzadu. Někdo mu podal mikrofon a misteri na něj vypálili několik otázek najednou. Usmál se, ústy i tmavýma očima, odhrnul si z obličeje tmavé vlasy a zastrčil je za uši. Vypadal neurčitě ušmudlaně jako každý, kdo se hodně pohybuje venku, pod mračny, ze kterých neustále padá prach a smítka. Hodilo se to k němu. Působil tak nějak skutečně, skutečněji než misteri. Jedinečně. To si pomyslela Vesna a Verna na ni vrhla udivený, trochu šibalský pohled. „Pomalu, jsem jenom údržbář,“ upozornil všechny Horyk. „Pověz jim o hudebních hodinkách!“ zavolala na něj Verna. Na okamžik strnul, potom jeho úsměv nabral na zářivosti. „To bude ono,“ řekl jakoby pro sebe. „Nejdřív nám vždycky pouštěli ticho. Tři minuty ticha, abychom se naladili. A pak, pak jsme si hudbu fakt vychutnali. I když nás třeba normálně vůbec nebrala. I když jsme předtím měli chuť dělat něco úplně jiného.“ „Nepřipadalo vám to divné?“ zeptala se ho mladá (přinejmenším na pohled) misteri ve složitých skládaných šatech, v nichž se sotva vešla na sedadlo. 97
Rečková-Misteri_tisk2.indd 97
17.04.2018 8:38:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244381
Jana Rečková „Žili jsme v tom od narození. Člověk odmalička vidí, že všichni poslouchají a nikdo se neptá. Že vláda je neomylná.“ Horyk pokrčil rameny. „Meditace!“ napovídala mu Verna. Zaměřil se na ni reflektor, automatika se zřejmě rozhodla orientovat podle hlasu. „Vykládej si to sama!“ odsekl Horyk, ale beze zloby. „Je plachá,“ zastal se jí přes celý sál Skerin. „Obě jsou plaché. Nesviťte na ně, prosím.“ Reflektor se váhavě vrátil k Horykovi, ale většina přítomných si stačila všimnout, že dívky jsou dvě a jsou skoro stejné, jen jedné září vlasy o něco víc zlatě a druhé spíš jako měď. „Verna asi chtěla říct, že meditace spoustu lidí nebaví, a přitom po třech minutách ticha každý cítí, jak se uvolňuje a v hlavě se mu objevují samé hezké a příjemné myšlenky. Je to úplně to samé: nechce se vám, ale oni vás nějak přesvědčí, a vy s nimi v tu chvíli souhlasíte,“ vysvětlil poslušně Horyk. „Ohavnost,“ vyhrkla Arteri. „Ovládání mysli…“ „Ne, nálady.“ „Když dokážou tohle…“ V sále se prudce zvýšila hladina hluku. Horyk zamával na dvojčata, načež si sedl na schůdek u stěny. Eron na pódiu zvedl ruku. „Vy přece taky máte metody na ovládání lidí,“ podotkl mírně. „Jistě.“ Stařec si odkašlal. „Ovšem musí se individuálně kalibrovat. Našim mentálním doplňkům trvá dlouho, než se patřičně zaměří. Rozhodně to nestihneme do tří minut, a už vůbec ne na víc jedinců současně.“ 98
Rečková-Misteri_tisk2.indd 98
17.04.2018 8:38:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244381
Misteri „Ale kdyby dotyční jedinci byli předběžně naladěni výchovou a výcvikem a neznali nic jiného?“ ozval se Skerin. Sál se nakrátko ponořil do zamyšleného ticha. „To je… násilí na duševním rozvoji,“ vyjádřila se nějaká žena a další energicky přikyvovaly. Jiní misteri se ovšem podivně ušklibovali, jako by o tom mohli povídat, jako by věděli mnohem víc, ale… „Taky nám zakazují sex,“ nadhodil Horyk polohlasně. Zdálo se, že zapomněl na mikrofon v ruce. Houby zapomněl, pomyslela si Verna a Vesna vedle ní se souhlasně uchichtla. „Vám ne?“ pokračoval Horyk. Skerin se opravdu dobře bavil. Ty děti z věžáku jsou přes veškeré vymývání mozků hrozně fajn. Mají nápady. Co by si kruci lidstvo počalo bez nápadů? Stařec se prudce zvedl a rozhlédl se. „Kdo ho sem přivedl?“ Oči mu planuly hněvem. „Takhle by se zeptal vládní instruktor,“ řekla Verna a její hlas zazněl jasně a břitce, všichni ji slyšeli. Jako by ovládala totéž kouzlo, tentýž trik, který před chvilkou předvedl Skerin. I bez implantovaných doplňků, periferních i centrálních. „A zařídil by, aby všichni pocítili strach.“ Vstala. Sestra vedle ní také. Chytily se za ruce. „Představuju vám Jarní plamínky,“ zašeptal Skerin. Stařec už se rychlými kroky hnal na pódium, v tom okamžiku Horyk hodil mikrofon Miriam. Napříč přes půlku sálu, ale měl dobrou trefu. Chytila ho a udělala malé „Ehmm,“ a přítomní se jako na povel otočili k ní. „Malý poznatek z dějin některých náboženství,“ pokračovala. „Z různých, většinou ekonomických důvodů, není záhodno, aby se určitá skupina lidí rozmnožovala. 99
Rečková-Misteri_tisk2.indd 99
17.04.2018 8:38:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244381