98
O švestky a brambory
jednotek pod velením polního maršála hraběte Ignaze Josefa Almásyho k ochraně solných dolů v dnešní polské Věličce. Sám se pak nacházel v hlavním táboře v Mladějově severovýchodně od Sobotky.176 Dne 4. července, tedy den před vpádem pruského krále do Čech, došlo k drobné změně v systému rakouské obrany. Josef II. se pod vlivem zpráv o rozmístění nepřátelských jednotek ve Slezsku a Sasku rozhodl své vlastní síly rozdělit na dvě nezávisle operující armády – první pod velením Lacyho a císaře měla hájit horní tok Labe před útokem ze severovýchodu, druhá, vedená Laudonem, v celkové síle přesahující lehce 62 000 vojáků a s 252 těžkými děly se měla přesunout z Mnichova Hradiště více na západ do Mimoně, odkud by snáze ubránila Čechy proti vpádu ze severozápadu v úseku od Liberce po Ústí nad Labem.177 Fridrich II. si sice válku nepřál, ale s ohledem na císařovu neústupnost po uzavření vídeňské konvence a okupaci bavorských území ji považoval za nevyhnutelnou. Proto se na ni začal připravovat neméně intenzivně než jeho habsburský protějšek. Stejně jako v Rakousku byla první opatření přijata ještě v zimě. Dokonce již v reakci na zprávu o úmrtí Maxmiliána III. Josefa král nařídil 7. ledna zbudovat ve Slezsku a Magdeburgu válečné sklady, postupně byly vydány rozkazy k přípravám slezských pevností na obranu, nákupu koní, povolání záloh do aktivní služby a nakonec byla 18. března vyhlášena všeobecná mobilizace. Rychlost, s jakou konal, odůvodnil v dopise generálu Joachimu Friedrichovi von Stutterheim 24. dne téhož měsíce: „Musíme spěchat, jinak nás nepřátelé předběhnou. Nesmí být promeškán jediný okamžik, aby bylo vše připraveno k pochodu.“178 Vpřed ho hnala především obava z rakouského útoku proti pruskému Slezsku. Proto sem soustředil svoji pozornost i hlavní část své armády. Jednotkám přikázal co nejrychleji pochodovat do prostoru mezi Rychbachem (Dzierżoniów), pevností Stříbrná Hora (Silberberg, dnes Srebrna Góra) a Münsterbergem (Ziębice), kde se shromáždila jeho první, takzvaná slezská, armáda. I z nejvzdálenějších, severních, koutů království sem ARNETH, A. von, Geschichte…, s. 496; CRISTE, O., c. d., s. 64; LITSCHEL, R. W., Der bayerische Erbfolgekrieg…, s. 9–14. 177 DUFFY, Ch., The Army of Maria…, s. 211. 178 JANY, C., c. d., s. 110. 176
O švestky a brambory_tisk.indd 98
10.04.2018 15:21:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244379
Vpád Fridricha II. do Čech
99
mašírovaly pruské oddíly, které denně urazily až čtyřicet pět kilometrů, což způsobilo, že na místo určení dorazily zcela vyčerpané. Sám Fridrich II. se vydal do Slezska z Postupimi 6. dubna. Před odjezdem řekl svým generálům: „Pánové, většina z nás sloužila od nejmladších let a zešedivěla ve službách vlasti. Známe se tedy dost dobře. Sdíleli jsme spolu válečné strasti i těžkosti a jsem přesvědčen, že proléváte krev stejně neradi jako já. Ale říše je nyní v nebezpečí. Jako král mám povinnost ochránit své poddané a jakýmkoliv způsobem zažehnat hrozící bouři. Abych mohl tento úkol splnit, počítám s Vaší obětavostí a náklonností, již jste mi vždy projevovali a která se dosud neminula účinkem. Můžete si být jisti, že služby, které prokážete svému králi a vlasti, uznám s upřímnou a pravou vděčností. A proto Vás chci poprosit, abyste měli na zřeteli lidskost při zajímání nepřítele a abyste u jednotek, jimž velíte, udržovali nejpřísnější kázeň. Nyní odjíždím. Ne však jako král, bohaté a krásné ekvipáže mě nezajímají, nicméně stáří mi nedovoluje, abych cestoval jako za mlada. Budu muset použít poštovního kočáru, vy můžete učinit totéž. V den bitvy však vsednu na koně a doufám, že generálové budou následovat mého příkladu.“179 Dne 12. dubna zbudoval svůj hlavní stan na zámku Schönwalde v těsném sousedství pevnosti Stříbrná Hora nedaleko české hranice; poblíž této pevnosti se také nacházel hlavní tábor pruské armády ve Slezsku.180 Z Schönwalde dohlížel Fridrich II. na konečnou fázi mobilizace pruské armády, která skončila v květnu, kdy hlavní síly stály v pohotovosti ve Slezsku a v Sasku. Menší odřad byl dislokován na západě království pro případ nepřátelského výpadu z Rakouského Nizozemí. Celá mobilizace proběhla rychle, ovšem také brzy odhalila vážné nedostatky s fatálními důsledky pro nastávající tažení. Protože na rozdíl od Rakušanů král zanedbával v době míru vozový park nezbytný k přepravě munice a zásob, nyní, když se blížila válka, musel začít s jeho budováním téměř od základů. Kvůli nedostatku času však již před zahájením bojových operací došlo k tomu, že již jen samotný transport obrovské artilerie v celkovém počtu 915 děl, vyžadující početný trén, začal kolabovat. STELLNER, F., Fridrich…, s. 435. DUFFY, Ch., Frederick…, s. 269; JANY, C., c. d., s. 108; KOSER, Reinhold,
179 180
Geschichte Friedrichs des Grossen, Band 3, Darmstadt 1963, s. 394.
O švestky a brambory_tisk.indd 99
10.04.2018 15:21:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244379
10 0
O švestky a brambory
Nic na tom nezměnilo mimořádné úsilí vynaložené na zajištění koní, povozů a vozatajů na jaře 1778. Právě špatná mobilita armády v čele s dělostřelectvem a nedostatek zásob kvůli chabé logistice měly zanedlouho způsobit, že Prusové nebyli schopni strategické ofenzivy. Stejně negativním způsobem se brzy projevila i faktická absence lehké pěchoty, kdy ve Slezsku král nedisponoval žádnou jednotkou tohoto druhu s výjimkou pěších myslivců, v Sasku se pak nacházel jen jeden pluk a jeden prapor lehké pěchoty, což bylo pro nadcházející tažení v zalesněném a hornatém terénu severních Čech žalostně málo.181 Navzdory těmto problémům si Fridrich II. zachovával svůj optimismus. Věřil kvalitativní i kvantitativní převaze své armády, která nyní měla ve zbrani více jak 180 000 mužů, ačkoliv pro české a moravsko ‑slezské bojiště jich mohla nasadit jen něco málo přes 150 000. Královu důvěru ve vítězství umocňovala skutečnost, že za sedmileté války vzdoroval téměř sám velmi silné nepřátelské koalici, zatímco nyní se měl utkat pouze s jednou velmocí. Navíc se mu podařilo získat za spojence Sasko, které se v konvenci z 18. března 1778 zavázalo bojovat na straně Pruska a poskytnout mu 16 000 pěšáků, 4200 jezdců a 1200 dělostřelců, celkem 21 400 mužů a 122 děl pod velením generála hraběte Friedricha Christopha zu Solms‑Wildenfels. Ten však byl velitelem pouze pro forma, fakticky byl celý kontingent podřízen princi Jindřichovi a připojen k pruské armádě, jejíž přítomnost v Sasku byla umožněna obsahem téže konvence. I když si Fridrich II. nečinil iluze o bojeschopnosti saských vojáků, přesto považoval spojenectví se Saskem za velmi cenné. Jednak prodloužil linii pro možný vpád do Čech, čímž získal významnou taktickou výhodu, jednak získal součinnost třetí největší armády v říši (po rakouské a pruské), která v době války čítala, alespoň na papíře, 35 000 mužů. To mu umožnilo vytvořit dvě armády, první dislokovanou ve Slezsku s 85 000 vojáky 433 děly, druhou v Sasku složenou z pruských a saských jednotek v celkové síle 82 000 vojáků a 475 děl.182 BRINGMANN, W., c. d., s. 447; DUFFY, Ch., Frederick…, s. 268; JANY, C., c. d., s. 112. 182 BLANNING, T., Frederick…, s. 303 LITSCHEL, R. W., Der bayerische Erbfolgekrieg…, s. 8; DUFFY, Ch., The Army of Maria…, s. 211; TEMPERLEY, H., c. d., s. 103. 181
O švestky a brambory_tisk.indd 100
10.04.2018 15:21:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244379