„Musím ti to, Stázko, vysvětlit!“ vyhrkl její muž. „Počkej s tím ještě,“ zarazil ho kamarád. Vtom někdo zazvonil. Anička se zvedla a šla otevřít. Ve dveřích stála Věra Hnátová a v ruce třímala láhev vína. „To je od vás hezké, že jste mě pozvali,“ zašvitořila do prostoru. „Myslím si, že bychom konečně měli utužit naše rodící se dobré sousedské vztahy.“ „Ale my jsme tě nepozvali,“ zvolali Papučkovi unisono. Hnátová zůstala zaraženě stát. „Jen pojďte dál,“ chytla ji Anna za ruku a vedla ke stolu. „Posaďte se tady s námi. Pozvala jsem ji já,“ vysvětlila ostatním. „Paní hraje v tomto příběhu také svou roli.“ Věra nevěřícně zamrkala a podívala se na Anastázii, která náhle byla celá zelená. Evžen se začal bavit a v duchu pochechtávat, neboť cítil, že se konečně všechno objasní. Však on nepochybně správně uhodl, kdo to má všechno na svědomí. Kdyby však tušil, jak se mýlil a co se vbrzku dozví, byl by raději zabrečel. Anička byla nesvá a smutná. Neměla daleko k pláči. Bystrý se mračil. Tentokrát on vykročil ke dveřím, když se domovní zvonek ozval podruhé. V místnosti to zašumělo, když vzápětí vešel s neznámým člověkem. „Co to má znamenat?“ zasípala Anastázie. „To znamená, že vrah je odhalen!“ odpověděl nový příchozí. „Dobrý den vespolek. Jsem komisař služby kriminální policie Aleš Korejs.“
~ 98 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244338
Na Vendelínovi bylo vidět, jak je mu to nepříjemné. Pan Papučka setrvával v radostném očekávání. Všechny tři zúčastněné ženy zbledly ještě víc, bylo-li to vůbec možno. Každá však z jiného důvodu. Komisař odmítl nabízenou židli a postavil se před jednu z nich. „Paní Papučková, kdy jste naposledy viděla svého bratra?“ „Bra… bratra?“ zakoktala. „Já jsem ho přece nevi… dě…“ Zvonek zazvonil potřetí. Ten kdo vešel, rozhodil paní domu ještě víc. „Dobrej den. Paní Papučková, já jsem vás ten večer zahlídl z okna!“ řekl jen. Byl to Karel Pokorný. „Nemohl jsi z okna nic zahlédnout, vždyť jsme byli za rohem!“ vykřikla spontánně. Vzápětí se zděšeně chytla za ústa, ale už bylo pozdě. Slova byla vyřčena. „Stázko?“ zaúpěl Evžen. Natáhl k ní ruku, ale to, jak mu ucukla a jak se podivně chovala, ho zmátlo. „Vendo!“ obrátil se zmateně ke kamarádovi. „Ven… Vendo!“ prosebně se zadíval do jeho očí. Viděl v nich však jen velkou lítost a odpověď, která byla krutá. Aničce se z očí vyřinuly slzy. Přes jejich clonu zaznamenala téměř zhroucenou Anastázii i Věru Hnátovou, jak těžce dýchá… „Paní Papučková, zatýkám vás pro vraždu vašeho bratra Františka Ticháčka a pokusu o vraždu vašeho bratrance pana Bořivoje Ticháčka.“ náhle zazněl přísný a neúprosný hlas kriminalisty Aleše Korejse. „ Máte právo…“
~ 99 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244338
„Bořivoje nééé!“ zavřískla Věra Hnátová tak, až sebou všichni zúčastnění trhli. „To jsem udělala já. Bořivoje Ticháčka jsem z mostu shodila já!“ V tu chvíli Anastázie Papučková omdlela.
~ 100 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244338