Buchty melou vo tom, jakej je Edinburgh nádhernej, voe, a jak vokouzlující je ten posranej hrad na tom kopci nad zahradama a takovýdle krávoviny. To je ale to jediný, co tyhle túristi znaj, voe, hrad a Princess Street a High Street. Jako dyž Monnyho tetička přijela s harantama z nějaký vesničky na jednom vostrově, co jsou na západ vod Irska, voe. Tak panička de na výbor kuli baráku. Výbor se jí ptá, a kde byste voe jako chtěla bydlet? Ta ženská povidá, já bych chtěla barák v Princess Street s výhledem na hrad, voe. Ta babka je prostě totálně zmatená, jako rodnej jazyk má tu posranou gaelštinu, ani moc neumí anglicky. Prostě se jí chuděře líbila ta ulice, na kerý vylezla z vlaku, a myslela si, že takhle vypadá celý město. Ty zmrdi z výboru se tomu akorát tlemili voe a strčili tu krávu do těch nouzovejch bytů v Západnim Grantonu, kerý nikdo nechce. Takže místo výhledu na hrad má voe výhled na plynárnu. Takhle to v normálnim životě chodí, dyš nejseš voe pracháč s velkym barákem a spoustou škváry. No a prostě, ty buchty se s náma trochu napijou, a Renta je už pořádně spráskanej, protože já sám to už trochu cejtim a já ho dokážu uchlastat pod stůl, voe, sedum dní v tejdnu. Já sem totiž včera v noci byl pařit s Lexou, jak sme uďáli to zlatnictví v Corstorphine. To vysvětluje, proč si teť připadám tak zlitej. Teď bych si ale fak dal partičku karet. — Rento, vytáhni karty. — Žádný sme nevzali, povidá von. To snad kurva neni možný! Poslední, co sem mu tehdá večer povidal, bylo: Nezapomeň vzít karty, voe. — Řikal sem ti, abysi voe nezapomněl na karty, blbče blbej! Tehdá večer, co sem ti nakonec řek? He? Nezapomeň vzít karty! — Prostě sem zapomněl, von na to. Vsadim se, že ten zmrd zrzavej na ty karty zapomněl schválně. Bez karet je to za chvíli posraná nuda. Ten posranej nudnej zmrd si začne číst posranou knížku, to je kurva nevychovanost, a pak von a ta kanacká buchta, vobě vypadaj jak ňáký studentky, se začnou bavit vole vo všech posranejch knížkách, co četli. To mi ty voe zvedá koule. Máme si tady kurva užít trochu srandy, a ne se voe vybavovat vo posranejch knížkách a podobný kecy. Hele, dyby bylo po mym, tak bysem všecky knížky sebral a naházel je voe na hromadu a celý to spálil, voe. Knížky sou dobrý akorát na to, aby se kdejakej posranej chytrák moh voe předvádět, kolik těch
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244051
krávovin už voe přečet. Všecko, co potřebuješ vědět, voe, máš v novinách a v televizi. Frajeři pozérský. Já jim ukážu knížky posraný. . . Zastavíme v Darlingtonu a nastoupěj takový zmrdi a voe porovnávaj svoje jízdenky s číslama našich sedadel. Vlak je furt nabouchanej, takže se ty zmrdi přiserou, že si chtěj sednout. — Promiňte, ale tohle jsou naše místa. Máme rezervace, povidá jeden ten zmrd a mává nám místenkou před nosem. — Obávám se, že muselo dojít k omylu, povidá Renta. Ten zmrd zrzavej má někdy celkem šmrnc, to mu musim nechat, má šmrnc. — Když jsme v Edinburghu nastoupili do vlaku, tak tu nebyly žádné kartičky, které by naznačovaly, že tato místa jsou rezervována. — Ale my tu máme rezervované místenky, řiká ten zmrd v lennonkách. — V tom případě vám mohu jen doporučit, abyste se se svou stížností obrátili na některého ze zaměstnanců Britských drah. Já a můj přítel jsme tato místa obsadili v dobré víře. Obávám se, že neodpovídáme za přehmaty, které zavinily Britské dráhy. Děkuji vám a dobrou noc, povidá a začne se tlemit, zmrd jeden zrzavej. Já sem byl jako hrozně unešenej tim jeho komediantskym výkonem, než abysem těm zmrdum řek, aby táhli do prdele. Já se kurva strašně nerad hádám, ale ten lennonkáč si nedá říct. — Tady máme místenky. To je důkaz, že jsou to naše sedadla, povidá ten zmrd. A dost. — Hej ty! povidám já. — No ty, zmrde držkatej! Votočí se. Vstanu. — Slyšel si, co ten kluk řikal. Tak s chutí do toho a půl je hotovo — mazej, kreténe brejlatej! No dělej. . . vypadni! ukážu do chodby. — Poď, Clive, povidá jeho kámoš, a voba se vodserou. To maj štěstí. Tak sem si řikal, že to tim jako hasne, ale né, voni se vrátěj s průvodčim. Ten průvodčí, na něm je jasně vidět, že jemu je to ukradený, chudák akorát dělá svou práci, začne vykládat, že to sou sedadla těch zmrdů, ale já mu to, klukovi, povim polopatě. — Hele, kámo, mně je kurva volný, co na těch svejch posranejch lískách ty zmrdi maj. Dyž sme si na ty místa sedli, voe, tak na nich nebylo žáný voznačení, že sou rezervovaný. Teď už se nikam stěhovat nebudem. To je celý. Za ty posraný lísky si řikáte dost, tagže se příště voe postarejte, aby to bylo voznačený. — Někdo je musel sebrat, řiká von. Tenhle zmrd nehne prstem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244051
— Možná jo, možná ne. To kurva neni muj problém. Jak sem řek, ty sedadla byly volný a já sem si sem hnedka sednul. Basta vole fidli. Průvodčí těm zmrdum řekne, že s tim nemuže nic dělat, pak se začnou hádat. Já je prostě nechám, ať si to vyříděj. Vyhrožujou mu, že si na něj budou stěžovat, a von nasraně vodchází. Jeden ten zmrd na sedadle přede mnou se zase vohlíží. — Kurva, máš ňákej problém, kámo? zařvu tam. Ten zmrd zrudne jak rajče a votočí se. Posera. Renta usne. Ten rezavej zmrd se vožral podvobraz. Petku má napůl práznou a věčinu plešek uš taky vytáh. Vemu si jeho petku na hajzl, trochu z ní vyleju a doplnim to ke stejný hladině vlasníma chcankama. To má za to, že zapomněl na ty posraný karty. Sou tam tak dva díly piva a jeden díl chcanek. Vrátim se a zastrčim to, kde to měl. Ten zmrd tvrdě spí a jedna z těch buchet taky. Ta druhá má hlavu v tý posraný knížce. Dvě pichničky. Nevim, jesi bych šukal rači kurva ten blonďatej kus, nebo spíš ten tmavovlasej. V Peterborough toho rezavýho zmrda vzbudim. — Notak, Rento. Ty s tim chlastem kurva voe zápasíš. Posranej sprintér, voe, nic jinýho nejseš. Sprintér nigdy neudrží tempo s maratóncem, voe. — V pohodě. . . povidá ten zmrd a dá si z tý petky pořánýho loka. Ksicht se mu zkrabatí. Mám co dělat, abych se z toho nepochcal. — To je teda humus, to pivo. Jako by totálně zvětralo. Chutná jak ňáký chcanky. Dělám, co můžu, abych se udržel. — Přestaň se voe vymlouvat, sračičko jeden. A ten zmrd na to: — Nó, já to jako stejně vypijů. Snažim se koukat z vokna, dyš to ten vymatlanec celý dopíjí. Dyš přijíždíme na King Cross, sem uš kurva totálně nadranej. Ty buchty vypadly; já už voe myslel, že se tam trochu pomějem, no a ňák sem taky ztratil Rentu, dyš sme vycházeli z vlaku. Dokonce mám jeho tašku místo svý, voe. Ten zmrd ať kouká mít mojí. Neznám ani tu posranou adresu. . . ale pak toho zmrda zrzavýho zahlídnu, jak stojí voe před vchodem do metra a kecá s ňákym mrňousem s umělohmotnym kelímkem. Má mojí tašku. To má teda štěstí voe, zmrd jeden.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244051