„Je to otázka záznamů, veliteli. U všech sportovních institucí to probíhá stejně. Zdá se, že teď se všichni testují mimo soutěže, aby sportovci a atleti nepoužívali doping během tréninku. Dostanou vědět čtyřiadvacet hodin předem a potom musejí předložit požadované vzorky moči.“ „A nemůžou jednoduše odevzdat čisté vzorky?“ zeptal se Li. „Nebo dokonce cizí moč?“ „Dnes už podle všeho ne,“ odpověděl Čchien. „Ten chlápek z protidopingového institutu, se kterým jsem mluvil, tvrdil, že každému testovanému sportovci přiřazují garde. Člověka stejného pohlaví. Ten — nebo ta — potom se sportovcem je celou dobu. Musí dohlédnout na to, aby sportovec načural do skleničky, a potom tekutinu přelije do lahviček, které označí jako vzorek A a vzorek B. Potom je zabalí do malých pouzder, zajistí je speciální pečetí a pošle je na laboratorní rozbor.“ „A co ti konkrétní sportovci, kteří nás zajímají?“ „Sueje testovali před dvěma týdny. Byl čistý. Dva z těch tří zabitých při autonehodě otestovali týden před nehodou. Taky byli čistí. Cyklistu netestovali, protože na soutěži skončil jako poslední. Obvykle se testují první tři místa v jakékoli soutěži, a pak taky občas někoho vyberou náhodně. V posledním závodě skončil třetí a tehdy byl čistý. Ťia Ťinga testovali před šesti týdny. Taky čistý.“ Li se zamyšleně posadil. „Tomu se mi nechce věřit. Připadá mi to příliš dokonalé na to, aby to byla pravda,“ pronesl zachmuřeně. „Určitě existuje způsob, jak u testování podvádět.“ „Zdá se, že mezinárodní sportovní komise vyzrály na všechny triky, veliteli. To byste nevěřil, co všechno mi ten chlap povyprávěl. Nějaká plavkyně v Evropě svůj vzorek řízla whiskou, takže ho úplně znehodnotila. Říkali tomu zachcat vzorek. Dostala zákaz. Pro ženy je ale podvádění jednodušší. Víte, vy a já pořád máme péro, které musíme před doprovodem vytáhnout, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243920
s tím nic nenaděláme. Ale tenhle chlápek mi řekl, že přistihli ženy, které měly čisté vzorky schované v kondomu a zastrčené v sobě. Dokonce si kupovaly stoprocentně čisté vzorky moči na internetu.“ „Zas tak moc ochcat to přece nemohly, ne?“ zeptal se s vážnou tváří Li. Čchien se zazubil. „Všechno je to pravda, veliteli. Teď ale existuje Světová protidopingová agentura a ta zaměstnává lidi, kteří znají úplně všechny fígle. Ty už jen tak někdo nepřeveze. Je to skoro nemožné. Zvlášť v Číně, protože naše vláda chce mít před olympiádou neposkvrněné renomé.“ Li přikývl. „Říkal jste, že pro mě něco máte.“ „To je pravda, veliteli. Dole ve výslechové místnosti je poli cista, který zasahoval, když se ti tři sportovci zabili při auto nehodě. Napadlo mě, že byste si s ním chtěl popovídat.“ * * * Dopravní policista seděl a kouřil ve výslechové místnosti v druhém patře. Černý kabát s kožešinovým límcem měl rozhalený a bundu pod ním měl také rozepnutou, takže bylo vidět dokonale vyžehlenou modrou košili. Vedle popelníku na stole ležela jeho bílá policejní čepice. Měl široké a výrazné rysy v obličeji napovídající severský původ. Krátké vlasy měl pečlivě sčesané směrem k nevýraznému obočí. Když Li s Čchienem vešli, seděl předkloněný s lokty opřenými o kolena. Okamžitě vstal, uhasil cigaretu a vzal si ze stolu čepici. Byl viditelně nesvůj, protože se v oddělení jedna najednou ocitl na opačné straně vyšetřování. „Posaďte se,“ řekl mu Li a pak se s Čchienem usadil naproti. „Máme zprávu o smrtelné autonehodě, u které jste desátého listopadu zasahoval ve čtvrti Süan-wu. Tři sportovci, členové čínské štafety na sto metrů, byli nalezeni ve vraku svého 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243920
automobilu mrtví.“ Li položil hlášení na stůl. „Řekněte mi, co jste našel, když jste tam dorazil.“ Policista si nervózně odkašlal. „Byli jsme na objížďce se strážníkem Sü Pchengem poblíž parku Tchao-žan-tching v jedenáct třicet tři v noci z desátého listopadu. Zavolali nám, že na Jou-an-men-nej Ta-ťie došlo k autonehodě a—“ Li ho přerušil. „Strážníku, já po vás nechci, abyste mi odpapouškoval celé své hlášení. Umím číst a už jsem ho četl. Chci vědět všechno, co v tom hlášení není. Jak jste to vnímal, co jste cítil, co jste si myslel.“ Kývl směrem k popelníku. „Můžete kouřit, jestli chcete.“ Policistovi se viditelně ulevilo. Vytáhl krabičku cigaret. Když si jednu zapálil, opožděně si uvědomil, že měl také nabídnout vyslýchajícím detektivům. Zvedl k nim krabičku. Čchien si cigaretu vzal. Li ne. Policista si pořádně potáhl. „Nesnáším autonehody,“ začal znovu. „Jsou nechutné. Kousky všeho možného, kam se člověk podívá. Ruce, nohy. Všude krev. Prostě všechno, co rozhodně nechcete vidět.“ Zdálo se, že Li právě protrhl hráz. Měli pocit, že teď když strážník začal, nedokážou ho vůbec zastavit. „Moje žena mi pořád říká, ať toho nechám. Najdi si místo u ostrahy. Kdekoli jinde než u dopraváků.“ Nervózně se na ně podíval. „Kolikrát v noci přijdu domů, lehnu si na podlahu a jenom se třesu.“ „Tak to bylo i tu noc, kdy jste zasahoval u nehody na Jou-an-men-nej Ta-ťie?“ Policista přikývl. „V podstatě ano. To auto určitě jelo víc než sto kilometrů v hodině. Byla to strašná spoušť. I ti hoši uvnitř. Tři. Dva vepředu, jeden vzadu — nebo tam alespoň začali. Neměli zapnuté bezpečnostní pásy.“ Zašklebil se při pomyšlení na nepříjemný výjev. Vybavoval si obrazy, které se snažil navždy zapudit. „Už tak je to hrozné, když člověk ty lidi nezná, ale když je to někdo, koho znáte z televize — víte — jako takové velké 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243920