3
Kondiční trénink ve sportovních hrách
Přibližně od druhého měsíce přípravy začínáme rozvíjet rychlostní vytrvalost. Jelikož basketbalisté nemusí mít rozvinutou maximální rychlost, je vhodné organizovat trénink rychlostní vytrvalosti formou opakovaných krátkých úseků s nedostatečným zotavením v průběhu série a dostatečným zotavením mezi sériemi. Ve fázi maximální rychlosti by mohlo dojít k natažení svalů (hamstringů) díky nedostatečně rozvinuté koordinaci v maximální rychlosti. Příklady: a) 5× 30 m (max. intenzita); interval odpočinku 10 sekund mezi opakováními a 6 minut po sérii. b) 6× 40 m prudký kopec (max. intenzita; doba zatížení 10–12 s; interval odpočinku 3–5 minut). Rychlostní vytrvalost vytváří podporu pro adaptaci ve specifické intermitentní vytrvalosti. Ta se v přípravě začíná objevovat společně s herními tréninky. Vůbec nejlepší tréninkový prostředek pro rozvoj specifické vytrvalosti je zápasové zatížení. Specifická vytrvalost se začíná projevovat při minutáži nad 20–25 minut. Hráči, kteří nemají dostatečnou úroveň specifické vytrvalosti, jsou při vysoké minutáži a intenzitě zápasu velmi limitovaní v poslední čtvrtině zápasu. Cílem tréninku této pohybové schopnosti je zvládat koordinačně i takticky náročné úkoly ve stavu únavy a dyskomfortu bez poklesu efektivity provedení dané činnosti. Rozvoj vytrvalosti v soutěžním období V závodním období je důležitá u dospělých především schopnost regenerace. K tomu se používají tréninky prováděné v nízké intenzitě (50–60 % max SF). Specifická vytrvalost je rozvíjena hraním v zápasech. Pro rozvoj ostatních složek vytrvalosti není prostor. Hráči, kteří mají menší herní zatížení, mohou podstoupit i intenzivnější tréninky, které sice plnohodnotně nenahradí zápasové zatížení, ale pomáhají udržovat či rozvíjet alespoň podpůrné složky kondice.
Rozvoj koordinačních schopností Koordinace (dříve se označovala jako obratnost) má jako schopnost ve sportovních hrách zcela jistě velký význam. Většinou se při hře projevuje jako součást další schopnosti, a to nejčastěji rychlosti. A právě tyto dvě pohybové schopnosti by se měly ve velké míře rozvíjet již od dětského věku. Obecně se tvrdí, že nejvhodnější doba na rozvoj obou schopností je mezi 7. až 12. rokem dítěte. V tomto věku je dětský mozek otevřený učení se novým dovednostem, proto by koordinace měla být součástí téměř každého tréninku v uvedeném období. V nejobecnější formě tvoří náplň tréninků, zaměřených na rozvoj koordinace, různé obraty, změny směru, základy gymnastických cvičení (kotouly vpřed i vzad, hvězdy na obě strany, stojky, přeskoky nářadí atd.), dovednosti kopnout, chytit a hodit dominantní i nedominantní konče98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243682
Rozvoj pohybových schopností
3
tinou a zvládat cvičení ve ztížených podmínkách (na písku, ve vysoké trávě, mělké vodě, přes překážky atd.). Od obecných koordinačních schopností směřujeme postupně ke speciálním, které jsou u každého sportu trochu jiné. Koordinační schopnosti členíme na základní složky následovně: • Koordinace oko-ruka – využívaná především při házení na cíl (střelba v hokeji i v basketbalu a házené). • Přizpůsobivost (adaptivita) – schopnost přizpůsobit své motorické projevy měnícím se vnějším podmínkám a schopnost tyto změny vnějších podmínek předvídat. • Rytmická schopnost – schopnost rytmizovat dílčí pohyby nebo celek. • Schopnost prostorové orientace – schopnost uvědomit si a manipulovat s okamžitou polohou těla nebo jeho částí v prostoru a čase. • Schopnost napojování pohybů – způsobilost poskládat dílčí pohyby ve složitější pohybové celky. • Schopnost dynamické rovnováhy – schopnost udržet tělo nebo jeho části v relativně stabilizované pozici. • Kinesteticko-diferenciační schopnost – schopnost rozlišovat a realizovat kinematické a dynamické charakteristiky pohybů. • Jemná motorika – schopnost manipulace (s hokejkou, ovládání míče, chytání míče, nečitelnost střely v házené apod.). • Motorická docilita (učenlivost) – schopnost učit se novým pohybovým dovednostem. Sportovní hry vyžadují vysokou úroveň rozvoje koordinace v rychlosti. Koordinační schopnosti jsou velmi úzce provázány s učením dovedností. Dovednosti můžeme chápat jako specifický projev koordinačních schopností. Rozdíl mezi technickou přípravou a rozvojem koordinace bychom shrnuli následovně: technická příprava slouží k nácviku, zdokonalování a optimalizaci provedení omezeného počtu pohybových dovedností, jejich automatizaci a stabilizaci. Oproti tomu rozvoj koordinace je zaměřen na široké spektrum pohybových aktivit, jejichž cílem není perfektní zvládnutí dovednosti, ale vytváření funkčních předpokladů CNS pro zvládání koordinačně složitějších pohybů. Vysoká variabilita podnětů stimuluje zlepšení koordinačních schopností obecně a následně umožňuje lepší adaptaci na proměnlivé podmínky sportovních her. Uvedeme si několik principů, jak dosáhnout variability podnětů: • Zrychlení a zpomalení pohybu. • Změna rytmu. • Zmenšení prostoru pro manévry. • Snížení či absence vizuální kontroly. • Zmenšení plochy pro oporu. • Provedení v časovém stresu. • Asymetrické pohyby. • Zrcadlové pohyby. Tyto principy můžeme využívat i v rámci zdokonalování specifických pohybových dovedností. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243682
3
Kondiční trénink ve sportovních hrách
Rozvoj koordinace ve fotbalu Podle Holienky [23] umožňuje fotbalistovi dobře zvládnutá pohybová koordinace provést různě náročné pohybové činnosti v různě složitých podmínkách daných herních situací. Hráči tak musí při realizování herních činností jednotlivce v různých herních situacích reagovat velice často složitými pohybovými projevy. Zároveň je třeba upozornit, že rozvojem koordinačních schopností zlepšujeme ve fotbalu prostorovou orientaci, zvyšujeme cit pro míč, umožňujeme rychleji reagovat na vzniklé situace v průběhu hry, přispíváme k rychlému vyhodnocení a správnému výběru řešení, zdokonalujeme přesnost pohybů, napomáháme k lepšímu zvládání složitějších herních kombinací, zlepšujeme odhad na míč a načasování přihrávky dle situace, podporujeme improvizaci, zdokonalujeme stabilitu těla v osobních soubojích a hru pod tlakem (v časové tísni) a rozvíjíme předvídavost. Dobré koordinační schopnosti působí jako prevence proti zranění. Holienka [23] upozorňuje na význam úrovně koordinačních schopností u fotbalisty, zejména v níže uvedených bodech: • velmi dobrá úroveň koordinace je nevyhnutelným předpokladem úspěšného motorického učení koordinačně náročnějších pohybových činností, • odpovídající úroveň koordinace přispívá k vyšší stabilitě techniky, • velmi dobrá úroveň koordinace ovlivňuje tempo osvojení si technické stránky jednotlivých herních činností, • velmi dobrá úroveň koordinace umožňuje vyšší plastičnost a variabilnost řízení pohybů, • velmi dobrá úroveň koordinace slouží k souladu jednotlivých prvků pohybu při řešení herních situací a při plnění stanovených úkolů, • velmi dobrá úroveň koordinace umožňuje přesně provádět koordinačně složité pohyby v průběhu celého utkání. Koordinační schopnosti u fotbalistů lze rozčlenit podle Votíka [74] následovně: • orientační – jedná se o schopnost velmi rychlého a přesného určení vzájemných vztahů (hráč – spoluhráč – soupeř – míč atd.), vytvoření pocitu polohy těla a jeho změn; • diferenciační – znamená schopnost detailního rozlišení a monitorování parametrů síly, času a prostoru při řešení pohybového úkolu; projevuje se v ekonomickém a přesném provedení konkrétní herní činnosti, kdy hráč musí rozlišit a oddělit snahu vynaloženou např. pro přihrávku na krátkou či dlouhou vzdálenost; • reakční – znamená rychlý a účelný projev jako reakci na očekávaný či neočekávaný podnět (např. reakce hráče na odražený míč); • spojování pohybových operací – jedná se o časoprostorovou dynamickou synchronizaci dílčích pohybů při kontaktu s míčem nebo se soupeřem a stává se řešením všech herních situací; • přizpůsobování pohybového jednání – jedná se o schopnost plynule navazující na předešlou, je závislá na orientační schopnosti a je charakterizována změnou motorické realizace řešení konkrétní situace za daných podmínek; v podstatě jde o kombinaci osvojených herních dovedností s vlastní schopností improvizace; • dynamické rovnováhy – vyznačuje se schopností udržet nebo obnovit rovnováhu při úmyslných či neúmyslných změnách polohy těla; • rytmické – jedná se o rytmus dané pohybové činnosti (např. běhu), změnu rytmu a tempa hry a schopnost vnucení vlastního rytmu hry soupeři. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243682