zadním sedadle vjela ve stokilometrové rychlosti do protisměru. V záblesku duchapřítomnosti obstarožní Lancii strhla mimo silnici. Vůz s oběma ženami se zřítil z náspu. Paní Fedele byla na místě mrtvá. Byl tu sice ještě otec – Jonas Fedele. Toho ale kšefty táh ly zpátky do Ameriky. A tak se ujal přípravy mladičké Marie na dospělý život strýc Ignác. Tou dobou působil v Římě. Toužil po návratu do pravlasti a celý život se na to připravoval. Aby slou žil – vedle svého řádu – i svým krajanům v Bohem zapomenuté České republice ve středu Evropy. Podařilo se mu ale nějak odjezd odložit, dokud nebude jeho neteř Maria připravena. A vysvětloval jí mezitím, jak je to s křesťanstvím, s Bohem… Stala se z ní lepší křesťanka. Z fanatické konvertitky posílající své rodiče do pekla za to, že nedokázali žít spolu, se stala opravdová věřící. Mladá žena, která se modlila za své rodiče. Která věřila, že jim Bůh odpustí. A doufala, že se někdy napraví… Proč Ignáce zajímá vražda nějakého vrchního účetního? Usi lovně přemýšlela. Anebo mu jde ještě o jinou vraždu? Proč se vůbec Ignác zajímá o vraždy? Rozhodla se, že se přeptá. Anebo ne. Nejdřív prozkoumá terén. Po půlhodině brouzdání věděla o vraždě Pawla Sidaje všechno. Kromě spojitosti s jezuity, tedy vlastně s jedním jezuitou, který byl shodou okolností její strýc. To byl její ztracený článek. Vtom přišel e-mail. Od Ignáce. Milá neteřinko, dá se zjistit, komu patří e-mailová adresa h1g5h5h2dg1@gmail.com? Jde o únos dítěte. Nikdo se nesmí nic dovědět. Jinak to dítě zabijí. Por favor! Strýček
9 8 | Z A B I L A J S E M
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243673
Odpověděla hned. Skoro určitě nedá, takovou adresu si může zřídit kdokoli… Ale podívám se…
Okamžitě odpověděl i on: A dá se zjistit, komu patří černý mercedes s registrační značkou AAA 2666? Podívám se, strýče. Snad jo. Dík moc! Budu potřebovat pomoct. Ale teď se na čas odmlčím. Strýc
Maria odsunula talíř se špagetami, zapojila všechny síly a posadila se do vozíku. A začala seriózně pracovat. AAA 2666. To Hell, napadlo ji. Takovou značku může mít jen pitomec. Vždyť jestli to jsou gangsteři, tak je takové číslo strašně snadno zapamatovatelné. To ale zřejmě středoevropské gangstery netrápí. Pohybovala se po internetu a přemýšlela, jak Ignácův úkol splnit… Kandidát na primátora Jan Rosenberg měl ten den na programu oběd s manželkou. Doma, v rodinné vile. Limuzína přibrzdila u brány. „Pane Kaisere, zavezte Agátu domů. Pak ji naberte. A buďte tady, prosím, přesně za hodinu.“ Asistentka Agáta se usmála. „Budeme tady, pane předsedo… Děkuji.“ K a p i t o l a 1 0 | 9 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243673
Rosenberg se také usmál. Agáta je věrná. A pomáhá mu z pře svědčení. Takové lidi má rád. Ale je příliš naivní. Takoví lidé nepatří do politiky. Ničí je to, filozofoval potichu. Sebral tašku, kabát a vyběhl po schodišti k hlavním dveřím secesního skvostu, který Rosenbergově rodině zůstal po celou dobu komunismu. Pokusy připravit je o domov byly, ale v urči tých věcech právo platilo i v dobách diktatury. Právě toho tehdy v opozici využívali. Usvědčovali režim ze zločinů proti svým vlastním pravidlům. Zavřít je mohli. Skoro za cokoli. Jan Rosenberg také strávil v komunistických kriminálech skoro dva roky – byť většinou ve vyšetřovací vazbě. Odsoudit ho za něco konkrétního se komunis tické mašinérii podařilo jen jednou. Na půl roku. Jenže pak přišel konec režimu. Ale dům jim vzít nešlo. Maximálně jim vnutit ná jemníka. O to se také několikrát pokusili. Nakonec se ale lidé báli k Rosenbergově vile přiblížit. Natožpak tam bydlet. Komunistické propagandě se totiž podařilo přesvědčit část občanů, že bytové semináře a opoziční schůze jsou semeniště neřesti. Že se na nich pije, fetuje, provozují orgie a satanistické obřady… Nájemníci se pak do Rosenbergovy vily nehrnuli ze strachu, že na ně padne stín podezření, že se opozičních aktivit účastní. Jan Rosenberg si odemkl, odložil kabát, aktovku a přes kou pelnu šel rovnou do jídelny. U stolu trpělivě čekala Viera Rosenbergová a četla noviny. Podívala se na manžela. Mateřsky se usmála. A nalila mu polévku. „Obávám se, že ani tyto volby nevyhrajeme,“ prohlásil kandidát. „Neboj, ještě je šance, že se to podaří. Bolševik taky nakonec padnul.“ Rosenbergovi neměli děti. A vůbec to nebylo proto, že by se báli přivést novou generaci do šedé komunistické reality. Jejich 1 0 0 | Z A B I L A J S E M
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243673