Pod vycházejícím sluncem
země kontinentální Evropy to vnímaly jako hrozbu, a proto 23. dubna 1895 podpořila Francie a Německo Rusko v takzvané Intervenci tří. Výsledkem této intervence bylo navrácení poloostrova Liao-tung Číně za navýšení reparací o 30 milionů taelů.240 Dne 5. května též zmizela japonská naděje na železniční a telegrafní koncese v Koreji v důsledku protestu ze strany Spojených států amerických, Ruska, Německa a Velké Británie, jež požadovaly rovné příležitosti v zemi. Japonsko to vnímalo jako národní urážku a japonská prestiž tímto značně utrpěla. Pro vítěznou japonskou vládu se jednalo o politické fiasko. Intervence tří způsobila i oslabení japonského postavení v Koreji, kde konzervativci převzali kontrolu nad vládou, na což Tokio reagovalo jmenováním nového vyslance pro Koreu Miuru Goróa (1846–1926). Proruská frakce byla vedena rodem Min v čele se samotnou královnou, která se tímto stala trnem v patě japonského vyslance. Ten získal podporu bývalého regenta Taewŏn’guna a společně s vojenským atašé Kusunosem Jukihikoem (1858–1927) naplánoval puč za cílem svrhnutí rodu Min. Dne 8. října vtrhli japonští policisté oblečení v korejských uniformách v doprovodu Hulljŏndae (korejská vojenská jednotka založená Japonci v roce 1895) do královského paláce, kde byla královna Min (vlastním jménem Mjŏngsŏng, 1851–1895) spolu se svými dvěma dvorními dámami ubodána k smrti.241 Taewŏn’gun převzal moc a doplnil vládu o projaponské ministry. Tento puč nebyl výsledkem politiky Tokia, ale osobním rozhodnutím japonského vyslance, který byl vyslán do Soulu bez přesných instrukcí. Ačkoliv se Japonsko snažilo odmítnout svůj podíl na puči, v důsledku svědectví dvorních dam a především zahraničních poradců (generála Williama Deyho a diplomata REISCHAUER – CRAIG, c. d., s. 185. Královna Min byla na rozdíl od svého muže považována za nejschopnějšího politika dané doby v Koreji. SYNN, c. d., s. 18. 240) 241)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243660
Čínsko-japonská a rusko-japonská válka
Horaceho Allena), si posypalo vlastní hlavu popelem v podobě soudního procesu s čtyřiceti Japonci (včetně Miury Goróa) v Hirošimě.242 Nikdo z nich nebyl kvůli nedostatku důkazů odsouzen. Japonská vláda vydala deklaraci adresovanou Velké Británii, Spojeným státům americkým, Německu a Itálii o tom, že Japonsko pouze hájilo své zájmy v Koreji, ale ve skutečnosti žádná z mocností vůči japonskému počínání neprotestovala. Projaponsky orientovaná vláda Kim Hong-džipa si 30. prosince pod sebou sama podřízla větev nařízením o stříhání tradičních drdolů jako znaku barbarství a zpátečnictví. Podobný průběh měla modernizace v Japonsku, kde se odřezávaly tradiční chonmage, a v Číně, kde se stříhaly copy na znamení revoluční příslušnosti. Ve skutečnosti byl tento tradiční účes pro korejské muže nejen symbolem národní či kulturní identity, ale i znakem samotné mužnosti, jelikož jej mohli nosit pouze muži považovaní za dospělé.243 Jejich odstranění by znamenalo infantilizaci celé mužské populace Koreje. Když bylo oznámeno, že si král ostříhal vlasy, byla osobní hanba povýšena na hanbu národní. Toto nařízení zhoršilo již tak napjatou situaci po zavraždění královny, což vedlo k otevřené rebelii proti Japoncům a reformním úředníkům. Opět se ozvali příslušníci hnutí Tonghak a od února 1896 začaly vznikat takzvané „spravedlivé armády“ (ŭibjŏng). Sám král, který doposud přebýval v královském paláci jako rukojmí, odmítal japonské zásahy do vnitřních záležitostí země. Dne 11. února využil ruské pomoci a spolu s korunním princem Sundžongem (1874–1926, vládl 1907–1910) maskován v ženském oděvu prchl na ruské vyslanectví.244 Projaponská vláda byla svržena ve prospěch prorusky orientovaných mužů, jako byl Ji Pŏm-jin, Ji WanDUUS, The Abacus and the Sword, s. 112. Tamtéž, s. 115–116. 244) Tamtéž, s. 117–118. 242) 243)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243660
Pod vycházejícím sluncem
-jong a Ji Jun-jong. Tím se v Koreji dostal do popředí ruský vliv a s konečnou platností byly ukončeny reformy Kabo. Roku 1896 uzavřelo Rusko s Čínou smlouvu o vybudování Východočínské železniční dráhy v severním Mandžusku spojující Transsibiřskou magistrálu s Vladivostokem. Smlouva také obsahovala spojenectví namířené proti Japonsku. O dva roky později si od Číny pronajalo Liaotungský poloostrov, čímž získalo přístup k Čínskému moři a ještě více prohloubilo japonské pokoření z Intervence tří. V důsledku přítomnosti korejského krále na ruském vyslanectví rostl vliv Petrohradu na Korejském poloostrově, což vedlo k nespokojenosti jak Japonců, tak samotných korejských nacionalistů.245 Dne 2. července 1896 byl Sŏ Ča-p’ilem založen Klub nezávislosti (Tongnip hjopjŏ), jenž započal negativní kampaň vůči cizineckému vlivu v zemi. Zároveň se snažil o posílení korejského národa prostřednictvím vzdělanosti a modernizace, a podporoval demokracii a boj za lidská práva.246 Král Kodžong přistoupil na požadavky nacionalistického Klubu nezávislosti a 20. února 1897 opustil ruské vyslanectví a sám 12. října 1897 povzbudil posílení korejské státnosti vyhlášením císařství Velkého Han (Taehan čeguk).247 Jeho nový císařský titul jej postavil na roveň japonského i čínského panovníka. Arogantní jednání ruského vyslance v Koreji Alexise de Speyera (1854–1916) vedlo v březRusko-japonské vztahy byly mezitím v Koreji urovnány smlouvou Komura-Waeber z 14. května 1896. 246) ECKERT – LEE – LEW – ROBINSON – WAGNER, c. d., s. 170. 247) Předchozí korejské království neslo název Čosŏn podle dynastie, jež vládla na severu Koreje (údajně 2333–108 před naším letopočtem), název císařství pocházel od dynastie Han, jež měla dynastii Čosŏn v roce 108 před naším letopočtem porazit. Navíc tato dynastie vládla království v jižní Koreji, které nikdy nebylo dobyto Číňany. SCHMID, Andre, Korea between Empires, 1895–1919, New York 2002, s. 74. Součástí posilování národního uvědomění bylo i vytvoření národní vlajky a hymny v roce 1902. 245)
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243660