Motivační a inspirační leadership Transformační leadeři se mnohdy trápí tím, proč jsou v motivaci dominující emoční vazby a jaká je ta správná míra (poměr) donucení a volnosti (svobody) v jejich řídícím stylu. Obvykle dospívají k poznání, že pozitivní emoční vazby, zaměření se na činnost a dostatečné delegování odpovědnosti a pravomocí jsou tím správným „mixem“ a východiskem k dosažení sledovaného cíle (Stýblo, Hain, 2013). Pro motivované a inspirované chování a jednání člověka jsou významné tyto základní hodnoty: ●● svoboda pracovního chování a jednání; ●● přiměřený prostor k rozhodování (volnost); ●● energie, kterou je odhodlán do pracovního výkonu investovat a také
skutečně vložit;
●● zaujetí pro práci a radost z jejích výsledků.7
Žádoucí je rovnováha těchto hodnot. Deficit (zvláště výrazný) některé z nich vede ke snižování výkonnosti lidí i jejich osobního uspokojení z práce, kterou vykonávají. V případě vztahu k leaderovi pak také k poklesu důvěry (Frank, 2012). Důvěra je pro motivaci a inspiraci cenný „kapitál“. Vytváření důvěry potřebuje svůj čas zrání, avšak ne nekonečný. Počítačový magnát H. Packard byl známý svým výrokem: „Pro důvěru je třeba se vědomě rozhodnout, jen tak ji lze využít v řízení.“ Současně upozorňoval na to, že i důvěra má své hranice a má co činit se slušností a zdravým rozumem. Důvěru vytváří upřímnost, spolehlivost, loajalita, férové jednání, korektnost, diskrétnost, umění naslouchat, předvídatelnost a dodržování slibů.
7
J. Pirk, přednosta kardiologického centra IKEM v Praze, ve svém diskusním příspěvku na konferenci České manažerské asociace Vůdcovství ve společnosti 21. století, v Praze 2012.
——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243659
●● ●● ●● ●●
touha, odhodlání, mentální energetický okruh; psychická připravenost a odolnost, cílené vědomí; ego, jeho kvalita, úspěch, sláva, uznání, odměňování, uspokojení; důvěra, myšlení a jednání srdcem.
Motivace je vděčným předmětem studia o lidském chování a jednání souvisejícím s procesy probíhajícími v lidském mozku. Velmi zjednodušeně řečeno, šedá kůra mozková je schopna synaptickými spojeními vytvářet síť, v níž se propojují jednotlivé identity, a tak se vytvářejí zhmotnělé myšlenky (synaptická spojení myšlenek vedoucích k cíli). Vznikají na bázi myšlení. Mozek funguje jako servomechanismus. Jestliže chce leader ve své řídící práci účinně motivovat, musí vzít v úvahu dvě základní hlediska:
Využití psychologie v řídící práci
Proces motivace má podle psychologů v zásadě čtyři roviny (Armstrong, Stephens, 2008):
●● Energetické hledisko, kde výkon pod tlakem přináší využití asi 20 %
potenciálu člověka (uvádí se, že v lepším případě až 30 %) a je podřízen racionalitě.8 ●● Morfologické hledisko představující jádro současné moderní teorie leadershipu a vycházející z působení a účinku mozkových sfér (alfa a beta), které nejsou důsledně podřízeny racionalitě.9
Při emocionálním působení jde podle neurofyziologických základů motivace v zásadě o vztah osobnosti a plnění její role. První sféra beta představuje působení racionálních prvků, vazba k roli znamená rozmělnění psychických sil do její činnosti (do toho, co člověk vykonává). Například již Maslow ve své motivační teorii obdobně upo8 9
Podle nepublikovaného šetření helsinské Laurea University of Applied Sciences. Vyňato z nepublikovaného příspěvku T. Hirvikoski: Sustainable Development – the Road to Prosperity: Our Role in the Nordic Miracle, předneseného na mezinárodní konferenci České manažerské asociace v Praze 2014.
——————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243659
zorňuje na interpretaci koherence psychických sil osobnosti a zaměření motivace na vrstvu, která je pro člověka aktuální (na sociální vztahy, uznání, sebeúctu apod.). Ve vrcholových okamžicích vypětí (při snaze podat krátkodobě co nejlepší výkon), například ve fázi dokončování řešení určitého projektu, probíhá v mozku proces urychlovací reakce (něco podobného jako proces štěpení protonového jádra) z beta na alfa. Podmínkou ovšem je, že dotyčný subjekt má jasný cíl. Dochází tak k psychické entropii. Ratio – cíl – existuje, je však podřízeno úsilí o jeho dosažení – emotivní složce. Encefalografická vyšetření toto zjištění plně potvrzují. Například v řídícím procesu bylo toto zjištění učiněno laboratorně při šetření motivace lidí v krizových situacích – krizového řízení (Jelínek, Kuchař, 2007). Dostat mozek do polohy alfa je výsledkem schopnosti osobnosti lea dera. Lidé pak snáze inklinují k vytváření týmů, omezují se spory, hledá se vzájemná inspirace, panuje ochota ke spolupráci. Emoční vazba dominuje. Za určující zdroje motivace bývají obvykle považovány (Bahbouh, 2008): ●● dispozice osobnosti; ●● stav mysli; ●● nefyziologická energie (skrytá energie, to, co přesně neznáme a ne
umíme identifikovat).
Klíčem k motivaci je mentální energetický okruh, který tvoří (Secretan, 2011): ●● odhodlání, naplňující člověka a vstupující do zóny jeho aktivního
jednání;
●● psychická připravenost, tedy připravenost člověka vykonávat to, co
má dělat, spojení s konkrétním jednáním (ale i postoji, například etickými); ●● důvěra, představující vnitřní souhlas, spolehnutí se na druhé a současně předání „části sebe sama“, očekávání, vstřícnost a otevřenost; ——— 100 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243659