Lojza Pocházel z Prahy. Vyučil se jako fotograf a otevřel si malý fotoateliér na Jungmanově náměstí. Dařilo se mu dobře. Hned vedle byla hospoda „U Pinkasů“ kam chodil na jídlo. To bylo ještě za původních majitelů manželů Brabcových. Několikrát se tam potkal s Janem Werichem. Chodili k němu do ateliéru různí umělci, ale v roce 1948 mu ateliér znárodnili a zřídili v něm prodejnu „Fotochemy“. Tam zůstal jako vedoucí ve svém bývalém podniku. Protože byl vášnivým muzikantem, uchytil se v jedné kapele, která hrála po pražských vinárnách a barech. Vyprávěl, jak jednou v ranních hodinách se dal dohromady s nějakým Švýcarem, který mu vykládal, že má objednanou na osmou hodinu drožku. Zaplatil si vyjížďku k střídání stráží, na pražském hradě. Vůbec neví, jak dospěli k tomu, že přišla řeč na hradní stráž. Ve Švýcarsku se prý pokoušel stráž rozesmát, ale to se mu nepodařilo. Lojza se s ním vsadil, že on tady hradní stráž rozesměje, kdy se mu zlíbí. Tak si plácli o lahev „Henessy“. Už tenkrát měl Lojza širší postavu s velkou hlavou a masitými rty. Když přijeli ke střídání, přikázal Lojza kočímu, aby přijel co nejblíže k vojákům. Lojza vystoupil z bryčky, pohladil krajní kobylu až k zadku a pak zařval: „Klucíííí! Už jste někdy viděli, jak se koňovi líbe prdééél!“ Zdvihl kobyle ocas, vyšpulil ještě víc svoje rty a doslova hlasitě, políbil kobyle zadek. To bylo i na otrlé vojáky moc. Zadržovali sice smích, ale jejich ramena se otřásala i se zbraněmi. Lojza lahev vyhrál, ale velitel stráže po vystřídání přivolal pomoc, a tak si pro Lojzu přišli ještě ten den odpoledne. Protože zapříčinil mezinárodní ostudu, byl odsouzen na šest měsíců žaláře a k uhrazení nákladů Dopravnímu podniku hlavního města Prahy, který tyto jízdy pořádal, za nezaplacenou drožku a léčbu uštvaných koní, které patřili Státnímu hřebčínu v Lysé nad Labem. Při soudním přelíčení Lojza soudci vysvětloval, že neprchal z místa činu, nýbrž koně štvali proto, že spěchal do práce. Podnik „Fotochema“ s ním rozvázal pracovní poměr a Lojza se odstěhoval po vykonání trestu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243523
z Prahy do Liberce. Jeho druhý průšvih jsem již znal. Mrzelo ho, že se nepřišel podívat Kozíspasitel. Ale to s tím Rusákem stálo za podívanou. „Že jo? Fróny!“ obrátil se na zpěvačku, která opile pohazovala loknami. Bývalá profesionální zpěvačka, která se vrátila do republiky s podlomenými játry. Odseděla si dva roky za nedovolené opuštění republiky a hlasivky si pravidelně ničí nikotinem a alkoholem. Vysvětlivky: *rusky – nechci, nemůžu, **slovensky prase,
Domů jsem přišel ve čtyři hodiny ráno. Pomáhal jsem ještě mládežníkům s úklidem. Hlavní vchod byl, nevím proč, odemčený. Možná jsem já nebo velebníček zapomněl. Mohl tu být Cyril nebo úsekářka. Ve dveřích byl strčený složený papírek. Sedl jsem si v kuchyni za stůl a četl nepodepsané verše. Miluji Vás možná asi Vy jste tu, pane, byl – a dýchal – zatím co já byla tak vzdálená – a stále ještě jsem? Nevěděla jsem o Vás Nevěděla jsem o Vás, jste teď tak nový – Nový člověk Nový sen Nový, dosud málo poznaný pocit který v hodinách strachu mučí srdce Nová víra v zázraky Pro Vás asi mnoho neznamenám -co já vímale kdyby jste věděl Vy… že si Vás z malých nepatrných věcí 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243523
skládám dohromady jako puzzle Musíte mi odpustit Den pomalu po okně teče utekl Já také zmizím, nezbude ani stín Chtěla jsem usínat na louce z kopretin ale teď – mít křídla vážky – uletím Nevím, kdo mi to napsal, nevím ani kdo to napsal. Rozhodně to musel být krásný člověk. A já tu kolem něho možná chodím a nevím. Nikdy mi žádná dívka nenapsala tak něco krásného. Napsal jsem já někdy něco někomu krásného? Než jsem usnul, zůstalo mi v hlavě jen jedno pitomé slovo – n e v í m. Probudil jsem se až s poledním zvonem. Rychle jsem se umyl a ohřál si včerejší sonderkost*. Chleba už byl tvrdý, ale je neděle. Zítra doplním zásoby v Jednotě. Po skrovném obědě jsem se vydal do hostince připravit promítání. Hostinec byl otevřený od jedenácté hodiny a byl slyšet hlahol jako ve večerních hodinách, kdy býval plný. Využil jsem zadního vchodu a vešel do sálu. Plátno bylo pověšeno, tak nezbývalo nic jiného, než připojit reproduktory k promítačce. Sál byl uklizen, přesto byla cítit včerejší oslava. Otevřel jsem okna, která tedy šla otevřít, a šel jsem do promítací kabiny připravit film. Na školení mi radili, abych před promítáním zkontroloval stav filmů, jestli jsou přetočené. Někteří promítači jsou lajdáci a filmy nepřetočí. V jedné schránce byl týdeník, v ostatních dvou film. Připravil jsem si týdeník k promítání, zasadil film a promítačku jsem nechal, aby se zahřála. Do promítání zbývalo už jen půl hodiny. Kolem hospody to vypadalo jako o posvícení. Mládež se sjela z širokého okolí. Zahlédl jsem Marcelu, jak diskutuje se dvěma mládenci, kteří přijeli na svých zbrusu nových mašinách Jawa 250 se sportovní hrazdou mezi řídítky. S úsekářkou jsem se včera domluvil, že mi bude prodávat vstupenky. Seděla již na 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243523