Nechci ještě umřít. Nesmím to vzdát. Sbírám zbytky sil. Vstávám a hledám cokoliv, co bych mohla k něčemu využít. Třeba jako zbraň, abych zabila toho tvora, až znovu přijde. I když pochybuji, že bych to skutečně dokázala. Ale určitě tu musí být nějaká cesta ven. Procházím dlouhou místnost až na druhou stranu. Všude okolo jsou zbytky koster a kusy rozkládajícího se masa. Podivné je, že tu není žádný hmyz. Mnoho mršin je poseto plísněmi a zvláštními houbami. Páchne to tu. Kmen se svažuje mírně dolů a zem je na druhém konci místnosti pokrytá k zblití smradlavou hnusnou načervenalou tekutinou. Zem pode mnou zapraskala a noha se mi propadla do podlahy. Slizká smradlavá voda přes mou nohu vytéká ven, ale do místnosti se dere svěží vzduch zvenčí. Druhou nohou mi projíždí nepříjemná bolest. Jsem celá oslizlá od té tekutiny. Vytahuji nohu a z díry sem pronikají paprsky světla. Nevěřím, že by to mohlo být tak snadné. Ten tvor žere mršiny, živé tvory možná tak často neskladuje. Tím otvorem neprolezu. Opatrně si klekám k okraji malého otvoru. Z podlahy se ozývá další zapraskání a podlaha se mnou se propadá. Oslepená paprsky světla se snažím zorientovat, přizpůsobuji svůj zrak okolí. Ležím pod ohromným kmenem starého spadlého stromu. Dírou v kmeni neustále vytéká slabý proud slizké červené smradlavé tekutiny. Ten smrad přitahuje mnoho drobných hmyzu podobných tvorů, které se snaží dostat do útrob kmene. Lezou a nalétají i na mne. Zhluboka dýchám a srdce mi v hrudi zběsile bije na poplach. Zvedám se a rychle těm tvorům utíkám ze svahu dolů. Probíhám mezi kmeny vzrostlých stromů. A snažím se utéct co nej98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243352
rychleji. Z poza vzdáleného stromu jsem zahlédla rychle se pohybující šedivou postavu toho tvora, co mě tu věznil. Zrychluji a soustředím se jen na to, abych mu utekla. Ve své hlavě slyším jeho myšlenky: „Zastav se! Patříš mi.“ Snažím se ho nevnímat a běžím dál. Před sebou vidím odraz vodní hladiny. Doběhla jsem ke břehu a skáču do vody. Snažím se plavat co nejdál od břehu. Tvorové ve vodě se mi snaží vyhnout a plavou ode mne pryč. Jsem v pomalu proudícím korytě té velké řeky. Voda hluboko pode mnou se zakaluje a ze všech stran se ke mně přibližuje mnoho různých děsivě vypadajících tvorů. Rychle plavu k hladině, nadechuji se. Snažím se rychle plavat k protilehlému břehu. Čím dále jsem od břehů, tím silnější proud mne unáší sebou. Nedokáži to. Utopím se tu. Možná by to tak bylo i lepší. Vzdávám se, zavírám oči a potápím se pod hladinu. Unášená proudem přemýšlím, jak dlouho ještě dokáži zadržet dech. Něco se mne dotklo. Vytahuje mne to na hladinu. Otevírám oči, sleduji a cítím mnoho chapadel, jak omotávají mé tělo. Je tu několik poiských mužů. Podávají si mne mezi sebou a osahávají svými chapadly po celém těle. Zhluboka dýchám a rozhlížím se do všech stran. Plují se mnou k druhému břehu. Jejich chapadly mi hladí prsa, obličej i klín přitom mi drží ruce i nohy, které mi roztahují od sebe. Jeden z těch tvorů zvedl nad mým obličejem chapadlo s penisem a vší silou mi jej zasunul do úst. Dávím se. Snaží se dostat až do krku. Pokouším se ho vystrčit jazykem, ale je to marné. Mám strach ho kousnout. Chapadlo v mém klínu se přitisklo do mého rozkroku 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243352
a jeho penisem pronikl hluboko do mě. Snažím se vrtět a vymanit se z jejich sevření. Cítím v puse hnusnou hořkost s rybím nádechem. Chapadlo se zvedá od mého obličeje a z jeho penisu stříká průhledně bílá hustá tekutina. Fuj, tohle budou asi spermie. Cítím, jak mi naplňuje pochvu. Sevření všech chapadel uvadá. Mohu se konečně hýbat. Snažím se jim vymanit. Jsme už u druhého břehu. Pois vytáhl chapadlo z mého klínu a dalšími chapadly mne strčil do zad a vytlačil na břeh. Ležím na břehu řeky celá olepená od bílé slizké hmoty. Prvního sexu jsem se trochu bála, ale myslím, že horší to být snad ani nemohlo. Jeho ejakulát mi vytéká snad ze všech otvorů. Nechtěla bych otěhotnět s tou chobotnicí. Ahwu říkala, že jen geneticky vylepšené ženy mohou otěhotnět s jinými druhy. Nabírám do rukou vodu z řeky a snažím se ze sebe smýt ten slizký hnus, kterým mě ty chobotnicím podobná stvoření polepila. Vysoko na nebi se ozvalo hlasité zaburácení podobné motorům velkých letadel a na krátkou chvíli se mé okolí ponořilo do stínu. Z oblohy se na zem snášejí dva obrovské létající stroje přistávající kdesi v lese. Dostanu se domů. Mé pozitivní myšlenky mne nabíjejí ohromnou silou. Zvedám se a s pocitem štěstí běžím do lesa směrem k místu, kam přistávaly ty obří létající objekty. Les se po chvíli rozestupuje v ohromné prostranství plné různě velikých budov, ohromných letadel a podivných raket. Uvnitř ohromného města se pohybuje mnoho různých tvorů. Je tam mnoho malých tvorů podobných šedým. Ale z jejich povrchu vyzařuje jasně bílé světlo. Tvoří hloučky s lidmi a vysokými zelenými by100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243352