hou ustat v práci, aby se mohli soustředit na proces. Hlasují ve všelidových anketách o vině či nevině obžalovaných. Píšou dopisy, petice a žádají pro ně i nejtvrdší tresty. Zadržení se rychle mění v obviněné, obvinění v obžalované a obžalovaní v odsouzené. Média pokračují v přinášení exkluzivních informací o jádru diverzní skupiny. V krátkých intervalech zveřejňují profily Silvermana a Josefa. Říkají o nich, že jsou špatní. Naopak Jedor je podle nich velitel hrdina, který jako první rázně zakročil proti zdivočelé zvěři z řad účastníků burz. Čerpají i z Křížova prohlášení. Citují z něj skoro doslova. „V období, kdy naši obyvatelé s velkou odpovědností a obětavostí naplňují svou každodenní prací smysl svého života, párek uražených, ješitných ztroskotanců a samozvanců, ve skutečnosti spiklenců a diverzantů, bez špetky cti a svědomí spřádal plány, které neměly a nemohou mít jiné poslání než přípravu nové sabotáže. Jsou to lidé, kteří chtěli propašovat do našeho domova závažnou krizi.“ Zástupci médií k prohlášení přidávají svůj komentář: „Teď dostali po zásluze. Jejich chybou je myslet si, že jejich pokusy neztroskotají už v samém zárodku. Naopak, jejich pokusy vždy ztroskotají!“ Ve sklepení Křížova úřadu je chládek. Uprostřed sklepení stojí masivní ocelová klec. Bytelné mříže jsou z kovu, kompozitu a keramiky. V rohu klece zeje díra z plastu. U vnější strany brány klece je dřevěný stůl, vedle něj stojí tlustý bachař s tele-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243348
fonním aparátem v ruce a prázdná židle za stolem. Ještě před několika málo hodinami bylo sklepení přecpané pomlácenými účastníky burzy. Žádný z nich nevypadal v nejlepší formě. Avšak krátce po ověření jejich totožnosti je bachaři postupně propustili na svobodu. Jen Silvermana s Josefem rovnou strčili do klece, čímž je mírně řečeno zaskočili. Oba sice mají zkušenosti s represivním systémem, každý jinou, ale ani jeden z nich ještě nikdy v životě neseděl zavřený v kleci jako opice v zoo. I v cele bez oken, jejíž stěny v nesnesitelně pravidelném rytmu obíhají bílé dlaždičky, je to méně ponižující, než jak je ponižující bytí v kleci. Josef se Silvermanem to ale nevnímají tak ostře. Jsou vyčerpaní. Při vědomí je drží snad už jen jejich vlastní poznání, že i když se nikomu nehodlají mstít, utrženou křivdu nikdy neodpustí. Jejich situace se jeví jako beznadějná. Z rozhlasových zpráv, které bachař v každou celou pravidelně pouští, slyší svá jména a pak že jsou nebezpečnou organizovanou skupinou vnitřních nepřátel Hlavního proudu. Jsou vykreslováni jako zavrženíhodní existence. Z rozhlasových zpráv pochopí, že příslušníkům mejnstrýmu je předkládáno i video, v němž Silverman Jedorovi nadává do blbců. Média to komentují: „V návalu vzteku odkryl prohnaný stařík svou pravou tvář.“ Když zmiňují Jedora, zdůrazňují, že roli velitele pořádkového oddílu zvládl na výbornou. Jako první aktivně vystoupil na obranu Hlavního proudu. To, že média lžou, je běžné. Problém je, že nejvíce lžou vždy, když by měla co nejvíce říkat pravdu. Stejně jako Hlavní proud těží z orwellovských mi-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243348
nut nenávisti. Účastníky burz viní z krveprolití na Václavském náměstí a označují je za morálně závadné, neodpovídající současným požadavkům na moderního člena společnosti. V jejich očích nejsou dost na výši, nejsou dost kultivovaní. Veřejnost seznamují se závažnou bezpečnostní krizí, která kvůli nim otřásá mejnstrýmem. Bez přestání omílají lež o zraněných mužích z pořádkových oddílů. Nezaujatý přístup nahrazují iracionální posedlostí po navršení co nejvíce odsudků. Pravdu nebo lež lidé konzumují stejně snadno, jako dýchají vzduch. Uvážlivě používat vlastní rozum není podle mejnstrýmového střihu. Na stole se rozvibruje aparát. Sklepením se rozezní nemožně sladká melodie, která neodpovídá dané situaci. Bachař aparát beze slov podá skrze mříže Silvermanovi. Silverman přijme hovor a uslyší robotický hlas: „Voláme vám z centra elektronických identifikačních čísel. Oznamuje vám…“ Silvermanovi se začnou dlaně zalévat potem. Ve vteřině je má splavené. To se mu děje pokaždé, když se jeho očekávání střetne s realitou. Elektronické identifikační číslo s dalšími přidruženými znaky má každý příslušník mejnstrýmu. Čísla mají jasnou hierarchii a dělí se do mnoha kategorií podle toho, kdo patří do jaké sociální a příjmové skupiny. Takzvaná binární licence, jak lidé číslu také někdy říkají, je čtyřiadvacetihodinovým aktivním elektronickým dokladem každého obyvatele. Lidé jeho prostřednictvím vyřizují i podepisují důležité dokumenty, platí daně, evidují se v sociálních a zdravotních systémech a využívají ho v kontaktu s bankami, pojišťovna-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243348