brousí; jeho úřad vyžaduje, aby byl pořád všude, a je s podivem, jak to dokáže. Někteří lidé mají za to, že Skúli není jen jeden, ale že jich po zemi chodí mnoho. Skúli dopis přijal a zasrčil si ho do kapsy, aniž by mu věnoval nějakou pozornost. Po správcově odjezdu shledám, že se ještě mohu pustit do práce, venku je slušné počasí, nefouká, hladina laguny je nezamrzlá a klidná, země kyprá, a tak vyryju pár drnů na ohrady tady kolem jeskyní pro ovce, zpevním stavbu ohrad, s ničím nespěchám, mysl je z návštěvy roztržitá a unavená. Taky jsem ještě v náladě po pálence a zazpívám si několik žalmů, například tenhle: Chválím Boha / Krista taky / když si přihnu v Eyrarbakki / rudé víno & baldrián / vysoké boty & pavián!... A pak loď dole u laguny, bylo by nejlepší, kdyby byla hotová do Vánoc. Přemýšlím dokonce o tom, věnovat ji Thorsteinovi jako vánoční dar, ale ne v případě, že bude nadále ve stavbě tohoto korábu přičinlivější než já, to by pak byl prazvláštní dar. Loďku na lov tuleňů používám jako dřív i na lov ptáků, je pro mě na moři stejně nepostradatelná, jako kůň na souši. Je nezbytně nutné postavit více lodí, protože v našem okrsku je jich málo a jsou většinou chatrné, mnoho rybářů nachází v moři svůj hrob, i když hlavní příčinou je, že téměř nikdo z nich 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243333
neumí plavat. Já mám to štěstí, že jsem se naučil plavat v Hólarské škole. A chci lidi plavat naučit. Je úplně zbytečné, aby rybáři tonuli na mělčině u pobřeží, když se jim člun převrátí. V dnešních časech je zapotřebí, aby se lidi uměli držet nad vodou, je to otázka života a smrti, a to nejen v duchovních záležitostech. Než se slunce skloní, vytáhneme s Thorsteinem z laguny síť, ve které bývá nejčastěji několik pstruhů, občas losos. Někde jsem slyšel, že příslušníci jednoho národa daleko v Asii, nesoucí jméno Japanci, jedí ryby syrové, nikoliv ze zaostalosti nebo neznalosti ohně, ale naopak pro svou vyspělou kulturu. Pobízel jsem Thorsteina, aby to zkusil, když jsme ryby lovili a jejich maso nebylo ani horké, ani studené, a povídal mu, že syrová ryba je královský pokrm podporující dlouhověkost a plodnost (to jsem řekl schválně kvůli němu). Thorsteinovi to nechutnalo, ale mně velice, a tak si bráška potají červené rybí kousky strkal do ohně, až zbělely, ale já jsem své pstruhy jedl ohněm neupravené a bylo mi po jídle krásně. Thorstein se natáhl, ale já mohl pracovat. Skúli vyjel na stráň a chystal se na poušť, měl namířeno za nějakými záležitostmi do Tungy. Na kraj kolem Katly tehdy zářilo zelené slunce. Sotva, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243333
co jsem se stačil na chvíli zahledět na ten skvostný úkaz a zapsal to do svého deníku, běží od východu správce, co mu nohy stačí, po svahu za svým koněm, vypadá to, jakoby kůň běžel jen po zadních, byl to pohled divný i zábavný, ale když Skúli koně dohoní, jede tryskem k nám a za ním je vidět ledovec, vypadá jako obrovská olejová lampa, má barvu kamene tyrkysu, to je ten, který zbavuje ženské srdce jedu, bliká a září, jako když hoří suché dřevo, vtom Katla silně zaburácí a správce spadne z koně, po hřebeni celé hory přeběhne blesk a vyhodí do povětří kus skály a roztříští ji na tisíc kusů, jež se sypou dolů ze svahu, a Skúli jakoby neustále naskakoval na koně, kůň se zvedá na zadní a skáče vysoko, jen to klape, a zemský správce zamíří odsud na západ. Ukázalo se, že Thorstein ve své říkánce předpovídal dobře, když si dělal ze zemského správce legraci. Ale Skúli je rád, když má poslední slovo, a proto Thorsteinovi odpověděl taky ve verších a jeho říkanka byla hned při vyřčení pěkně stavěná a odletěla ještě před správcem až do Reykjavíku a odtamtud se donesla v jednom okamžení jako ozvěna do všech koutů země: Pod Katlou se Múli vine / rozlévá toky plné smradu / v poklusu ho Skúli mine / ráloky brdí hnědokadu... Poslední verš se už zrodil 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243333