[1969] - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Dombrowski vydal v roce 1969 Foxovu knihu Charles Bukowski: A Critical and Bibliographical Study. Byla to první rozsáhlejší kritická práce o Bukowského díle.
[...] Pokud jde o tu [Hugh] Foxovu knihu o mně – dobře, propil jsem s tím chlapem pár večerů, a jestli stojíte o nějakej nechutnej drb – není to můj typ. Je to pan Univerzita, má skřípnutý koule v tom, co ho tam naučili. Moje znechucení možná pramení z toho, že jeden ten večer mluvil jenom on a spousta z toho byly mizerný rozmazlený vyměklý blazeovaný tlouštíkovský pokračování potlačovanýho roztrpčení a křivd mluvky z angličtiny pro pokročilé z Ivy League... zašukal si nezašukal si... říkám si, co by si pomysleli lidi, co bydlej v pokojích za 5 dolarů na tejden nebo na lavičce v parku nebo v Charitě... Víte, hlavní problém, zatím, je v tom, že je dost velký rozdíl mezi literaturou a životem a že ti, kdo píšou literaturu, nepíšou život, a ti, co žijí život, byli z literatury vyloučeni. Za ty století samozřejmě bylo pár průlomů – Dos[tojevskij], Céline, raný Hem[ingway], raný Camus, Turgeněvovy povídky, byl tu Knut Hamsun – Hlad, celý – Kafka, a chmatácký předrevoluční Gorkij... pár dalších... ale z většiny to byl jen pytel sraček, a od roku 1955 se nám ten pytel sraček vrací. Od té doby se na nás strašidelně naházela spousta hoven a spousta hoven se spolykala (veřejně), jenomže teď jsme ve stadiu rozkladu, žádný velký zlom, protože všichni dobří spisovatelé píšou doprčic sice docela dobře, ale doboha dost podobně, takže jsme uprostřed další proměny???? ... nikde OBŘI.
CHARLES BUKOWSKI [o psaní]
[Gerardu Dombrowskému] 3. ledna 1969
98
Bukowski _O_psani_vnitrek.indd 98
1.3.2018, 8:27:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243015
No ale možná nepotřebujeme OBRY. Obři nás jaksi zanechali víceméně na holičkách. co? Na druhou stranu už jsem docela otrávenej z kompetentních či dokonce lidských spisovatelů. Odpověď je někde na salámové obloze, a teď myslím na ducha, ne na ty idioty, co se potácej po měsíci. První zvěrstva na měsíci, první válka na sebe nenechá dlouho čekat. Možná že to první zvěrstvo byla lidská noha na nedotčené půdě. Ale vy jste se mě ptal na tu Foxovu knihu o mně. Mám to říct na rovinu? Byla nudná, kožená, akademická a přizdisráčská. Nudný hopkání čítankových žabáků v leknínovým jezírku. Nudný, řekl jsem to dvakrát; řeknu to třikrát: nudný, nudný, nudný. Při tom svým tohle patří sem a tohle tam, jak ho to naučila máma – tohle je tahle škola, tamto je tamta škola –, úplně opomíjí POSLÁNÍ nebo SÍLU básně. Do prdele s tím. Od základky až po vysokou jsem se celou cestu ze školy musel prát se surovcema, který mě pronásledovali, posmívali se mi, provokovali mě, ale vždycky jich bylo víc než jeden, a já byl jeden, a oni věděli, že mám někde v sobě něco schovanýho. Nesnášeli to a nesnášejí to doteď.
Carol Bergé nabídla svou poezii do časopisu Laugh Literary and Man the Humping Guns, který v letech 1969–71 společně vydávali Bukowski a Neeli Cherkovski.
CHARLES BUKOWSKI [o psaní]
[Carol Bergé] 25. února 1969 No, hergot, Carol, nejsou to moc dobrý věci. Sedím tady nadranej + prší, už celý dny, a ty tvoje věci nejsou moc dobrý. „Ostří“ ještě tak – pár špatnejch veršů: „měkký stisk ruky“ „slabošské vykrucování“ „mstivý nůž“ Co to kurva je, Carol? Co mi to kurva posíláte? A bez zpáteční obálky? „Ostří“ jsou z nich stejně nejlepší. Ale ten váš poslední verš je hroznej. Francouzskej literární romantismus 19. století. Co to kurva je. Vždyť vy to víte.
99
Bukowski _O_psani_vnitrek.indd 99
1.3.2018, 8:27:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243015
Hodlám vydávat dobrej časopis. A dělat to občas znamená bejt krutej a bejt krutej občas znamená mít pravdu.
Thomas se s Bukowským spřátelil, když přijal dvě jeho básně do sborníku Notes from Underground 2, který spoluredigoval v roce 1966 .
[...] Ctihodný ctihodník John Thomas, slušně vychovaný a slušně sečtělý, až moc sečtělý, mi pak velmi vážně řekl, „když jste opilý, býváte nudný, Bukowski.“ musí mi pořád říkat Bukowski, jako bychom stáli před obecenstvem a bylo důl. abychom se představili. J. T. má hlavu plnou slov a myšlének, výborně uspořádaných, ale poklidných, poklidné umění, silné a uspořádané, ale poklidné, kulomet koňský řiti upevněnej na nablýskaný trojnožce a střílející převzácný projektily. pokud jde o Pounda, Olsona, Creeleyho, stejnej suchej písek, ale jeho jsem poslouchal, protože umí bejt zlomyslně zábavnej. když mu napařenej řeknu, že Život je fakt hroznej, lidi, to uspořádání, konec ve smrti, všecko prostě, on povídá „nikdy jste přece nepodepsal žádnou smlouvu, Bukowski, kde by stálo, že Život musí být krásný“ a pak se opře a trochu si olízne rty, vydělává si na živobytí jazykem a rty a ptákem, živí ho naprosto nádherná ženská a on se vyvaluje obrostlej těma velkýma fousama a velkou prdelí a džínama. to je třeba obdivovat a v jistém smyslu poněkud nesnášet. řekl jsem mu, že tě považuju za největšího žijícího básníka a on si tak jako odfrkne (myslím, že spíš chtěl, abych mu řekl, že největší je on) a vstane a přečte mi nějakou fakt strašnou věc od Creeleyho nebo Olsona a já tam jen sedím a poslouchám a nijak to nekomentuju, ale samotný to psaní je tak nezáživný a matematický a automatický a strojený, že i starej Černovous nakonec jenom vzdychne, jde si sednout do křesla a kouká na mě. je fajn znát takovýho Thomase a nechat ho na sebe pálit ze všech hlavní. přemejšlí mi to pomalu, tak budu poslouchat jeho věci a na konci pak řeknu „minutku“. a teprve pak něco řeknu. jako
CHARLES BUKOWSKI [o psaní]
[Haroldu Norseovi] 26. února 1969
100
Bukowski _O_psani_vnitrek.indd 100
1.3.2018, 8:27:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243015