vysvětlí přiměřené PROTO. A ještě za koncem: Mezi námi, obyvateli 21. století a Bohem Abrahamovým, Mojžíšovým a Ježíšovým již neprobíhá náboženský provoz s ohněm a obětí. I náš náboženský provoz kostelních lavic, chlebů, kalichů, pokojů tobě, modliteb, křtů, biřmování, konfirmací, oddávání a pochovávání je vystaven dobře míněným snahám o manipulaci, našim snahám o manipulaci, cizím „ohňům“ magie. Ne starozákonní Nádab a Abíhú, ale novozákonní já a ty stojíme sami za sebe na odpovědných pozicích uprostřed našich příběhů, našich soukromých světů a sociálních vazeb. Všude kolem nás se manipuluje novými a starými božstvy, všude kolem nás působí noví manipulátoři a staří magikové. Co vkládám do své kadidelnice?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242947
EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 28 (NOVÝ ZÁKON) Ježíš, který je Kristus, více než tři roky procházel blízkovýchodním světem, hlásal příchod Božího království, vyzýval k následování, a to vše prokládal a dokládal mesiášskými činy, uzdravoval, křísil, odhaloval, byl živým ukazatelem směru, obklopeným skupinou žáků. Nyní byl zajat, mučen, přitlučen, zabit, pohřben. Po Velkém pátku ukřižování, spojeném s nadějí, že teď, když se věci nevratně a nezřízeně vyhrotily, prokáže svůj nárok a prohlásí se Mesiášem a králem, nastala sobota beznaděje, rozčarování, zklamání, zděšení. Ježíš, který se zdál být Kristem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. Po Velkém pátku naděje sobota beznaděje, po sobotě beznaděje – neděle vzkříšení, která radostně potvrzuje: Ježíš JE Kristus, jeho život neskončil, jeho příběh platí, jeho království přijde. Paradoxně a se smyslem pro pointu, se smyslem pro humor, jsou těmi, kdo se o tom jako první dozvědí, ne kvalifikovaní muži, učedníci, ale ženy, kterým v mužském světě prvního století patří spíše naslouchání než zvěstování, které v mužském světě prvního století žijí své životy v ještě mnohem větším stínu mužů, než ženy ve střední Evropě 21. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242947
století. Tím podstatným v dnešním textu není vlastní popis události, ani způsob, jak s ní naloží či nenaloží náboženští představitelé – po více než dvaceti staletích se více, než text nabízí, jen stěží dozvíme; není co ověřit, prozkoumat, zvážit, změřit, není koho vyslechnout. Tím podstatným v dnešním textu je dotvrzení, že Ježíš JE Kristus, že jeho příběh neskončil, ale že naše životy, v prvním, desátém, ale i jednadvacátém století se událostmi oné neděle vzkříšení staly součástí jeho příběhu, že své mikropříběhy těch několika desetiletí svého života žijeme v jím nastíněné, představené a dosvědčené realitě, která nekončí hrobem, ale královstvím, za které stojí dát všechno, dát život. A tak ať tomu věříme či nevěříme, jeviště našeho života je i dnes stále stejné, jako v prvním století. Hrajeme na stejných prknech, před zčásti stejným publikem, již několikadesetimiliardtou variaci náročné hry o život. Kulisy, které ze tří stran a rozměrů obklopují jeviště, jsou samozřejmě jiné, odrážejí dobu, ve 21. století jsou výrazně barevnější, propracovanější, interaktivnější, než ve století prvním či devatenáctém, jsou více high tech, komunikují online, dole v orchestřišti se hraje jiná hudba, kostýmy herců se změnily; postavy zůstaly. V každém roce se hraje 365 dějství, oponu nám vytáhli rodiče a spustí ji za námi naše děti. Stále stejný příběh rozehrává v desítkách miliard variací 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242947