98
Obr. 58 a, b, c Extenční poloha v supinaci. Poloha vhodná na konci druhého trimenonu. Opora je vytvářena podložením hrudníku oběma rukama rodiče z boku dítěte, hlava volně leží na hladině bez opory. Důraz klademe na dostatečné zanoření dítěte, aby bylo možné využít v plné míře hydrostatický vztlak. Polohu lze zajistit bokem nebo dolními končetinami k rodiči. Cílem je dítěti nabídnout jednooporo vou extenční supinační polohu a umožnit manipulaci s hračkou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242736
99
Obr. 59 Semiflekční až flekční šikmá jednooporová poloha v supinaci bokem k ro diči. Poloha vhodná v období druhého trimenonu. Opora je vytvářena podložením ramen a lopatek zanořeným předloktím rodiče, s možností kontaktu palce v oblasti klíční kosti vzdálenějšího ramene. Důraz klademe na dostatečné zanoření předlok tí rodiče a kontakt palcem na vzdálenějším rameni, aby nedocházelo k dráždění šíjových svalů, a současně dbáme na postavení ramenního kloubu, který nesmí být nadzvedáván, což by vedlo k přetáčení dítěte do polohy na boku. Cílem je dítěti nabídnout jednooporovou flekční supinační polohu ve vodním prostředí v obdo bí, kdy by vzhledem k flekčnímu držení bylo pro dítě obtížné tuto polohu udržet samostatně.
Při jedné z možností polohování dítěte ve statickém i dynamickém provedení v supinační poloze rodič stojí za hlavou dítěte a vytváří pod lopatkami dítěte svými prsty oporu (palce jsou volně položeny na klíč ních kostech). V této poloze se dítě volně vznáší na hladině s oporou hlavy a s možností volného pohybu dolních končetin. Pohybem paží ze strany na stranu, či vlnovkou je vedeno dítě vodou směrem za hlavou. Další variantou tohoto úchopu je vedení dítěte s držením za hlavu, ruce dospělého se posouvají postupně z hrudníku směrem vzhůru. Pokud je dítě dostatečně uvolněné, je možné uchopit hlavu dítěte a jemným tahem vést dítě vodou. Činnosti, které vyžadují změnu polohy dítěte, aktivují jeho vestibu lární systém a dítě potřebuje mít možnost mezi jednotlivými činnostmi zklidnění, proto je nezbytné nabízet polohy, které jsou uvolněné.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242736
100
Obr. 60 Extenční horizontální jednooporová poloha v supinaci – tažení za hlavu. Prvek vhodný ke konci prvního trimenonu a dále. Opora je vytvářena rodičem pouze v oblasti týlu. Důraz klademe na zanoření hlavy (při nadzvednutí hlavy nad hladinu bude dítěti znemožněno zaujmout horizontální polohu). Vedení držením za hlavu začíná z pozice bokem k rodiči a pak postupně kombinací přehmatů můžeme opsat na hladině tvar osmičky, provádět vlnovky a kruhy či ovály. Prvek je pro dítě velice náročný vzhledem k nutnosti neustále vyvažovat měnící se polohu. Rychlost provedení musí být rodičem plně přizpůsobená schopnosti dítěte dynamicky obno vovat rovnovážnou polohu. Tento prvek je vhodný zařadit po zvládnutí extenční jednooporové horizontální polohy.
Kojenec na konci druhého trimenonu může zvládnout Na konci šestého měsíce je dítě připraveno na přechod z vany do bazénu. Během prvních dvou trimenonů zvládlo polohu na zádech s jištěním kolem hrudníku až pasu. V ojedinělých případech je možné stále nabíd nout k samostatnému vznášení podhlavník. U dětí, které nemají silně upevněnou dovednost vznášení, se v dalším období tato činnost nedaří udržet a rozvíjet, vzhledem k vývojem dané výraznější elevaci DK. Přechodem přes vertikálu lze dosáhnout šikmé flekční polohy na bři še a následně i vyjmout do polohy napřímené horizontální s podporou hrudníku a jištěním hýždí, kterou již dítě na konci 2. trimenonu plně stabilizuje a prodlužuje čas, po který polohu zaujímá.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242736