HOVORY V LÁNECH — 24. BŘEZNA 1991
Do Beneluxu jste odjel vyzbrojen zážitky předcházejícího týdne a i v tomto týdnu k vám jistě průběžně docházely zprávy o novinkách z České a Slovenské Federativní Republiky. Viděl jste Belgii, důmyslně rozdělenou do několika celků, a mohl jste porovnávat jejich demokracii s tou naší. Samozřejmě jsem s belgickými politiky hovořil o jejich státoprávním uspořádání. I oni mají problémy s kompetencemi a s jejich rozložením, i oni je postupně řešili. Nicméně bych chtěl říct jednu věc: ať jsem mluvil s kýmkoliv – v parlamentech, s předsedy vlád, s ministry či s novináři na tiskových konferencích –, všude a vždycky se mluvilo o československých problémech a všude vždycky byla s určitou starostí kladena otázka integrity našeho státu a jeho budoucnosti. Ti politici projevili neobyčejnou znalost: například lucemburský velkovévoda mi už v autě cestou z letiště říkal, jak se mu líbil můj proslov ve Slovenské televizi36 a jak ho mrzí, že jsem byl na náměstí Slovenského národního povstání napadán. To říkám jenom jako ilustraci, jak jsou o nás informováni a s jakou pozorností to sledují. Všude jsem se setkával s naprosto jednoznačným stanoviskem, že demokratickou a prosperující součástí demokratické a prosperující Evropy se musíme stát jako jediný subjekt, byť jakkoliv vnitřně členěný. Jako subjekt, který navazuje na vykonanou práci, na sedmdesátiletou existenci státu s tisíci smluvních vazeb, který nebude stavět na zelené louce a začínat úplně znovu. Všichni se o to velice zajímali a já jsem jim říkal, že většina občanů je pro soužití ve společném státě, pro federativní uspořádání. Běží jen o to, jaká ta federace bude. Samozřejmě jsem potvrdil i existenci menšiny, která by chtěla oddělení, samostatný slovenský stát; zároveň jsem zdůrazňoval, že je to volba slovenského národa a že nikdo nechce potlačovat jeho svébytnost. Osobně se však domnívám, že jedinou cestou pro oba naše národy je federativní uspořádání, a vím, že spolu se mnou si to myslí většina našich občanů, Čechů i Slováků. Hovoříme spolu v sobotu večer, jak už řečeno, a nevím, do jaké míry jste informován o událostech na domácí politické scéně. Ve Federálním shromáždění byly otevřeny 36 – Projev ke slovenskému národu, 14. března 1991. Viz Václav Havel: Projevy z let 1990–1992. Letní přemítání. Spisy 6. Praha, Torst 1999, s. 332–336.
VH-HZL_1991_SAZBA_new.indd 98
28.6.14 14:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242649
98–99
lustrace, vyskytly se i další problémy. Chcete se k nim nyní vyjádřit? Nebudu se vyjadřovat ke všemu, ani nejsem v tomto okamžiku ještě plně informován, ale chtěl bych se vyjádřit k dvěma věcem. Minulou sobotu večer jsem v televizi odmítl názor, že jsem předchozí čtvrtek neměl chodit na to náměstí. Přesto, jak jsem zjistil, se minulý týden znovu a znovu mluvilo o tom, že když už jsem si zamanul tam jít, měl jsem se předtím s někým poradit, někomu to ohlásit. Já s tím nesouhlasím. Taková argumentace, byť dobře míněná, obsahuje velmi nebezpečný prvek: myšlenku, že tady jsou bolavá místa, neuralgické body, které je třeba nechat samy sobě, aby ten vřídek praskl, nepozorován, za decentní neúčasti federálního prezidenta; že to je naše malá, slovenská věc, kterou si tak či onak vyřídíme, že se s tím tak či onak vyrovnáme a že já jsem svou přítomností na to zbytečně upozornil. To celé považuji za nebezpečnou ideu. Domnívám se, že není místa v této republice, které by nesneslo prezidentovu přítomnost. Bude-li někde velké napětí, sociální stávka nebo podobně, nenalézám důvodu, proč bych tam nemohl býti přítomen. Odmítám se vyhýbat bolavým místům a tvářit se jako mrtvý brouk, že o tom nevím, a čekat v hradních komnatách, jak to dopadne. Chci dělat otevřenou politiku. Domnívám se, že smím přijít, kam si zamanu, i kdybych se rozhodl dvě minuty předtím. Druhá věc je žaloba, kterou podala Matice slovenská na mého mluvčího Michaela Žantovského. Tu žalobu považuji za naprosto absurdní: stačí, aby si kdokoli zjistil, co skutečně Michael Žantovský řekl, a zjistí, že Žantovský se žádným způsobem cti slovenského národa nedotkl.37 Je cosi zneklidňujícího v tom, že kdejaké zmínce je podsouván protislovenský úmysl. Mám dojem, že to je 37 – Jedná se o výroky z pravidelné pondělní tiskové konference na Pražském hradě 11. března 1991. ČTK slova mluvčího zaznamenala takto: „V poslední době se zdá, jako by se na Slovensku rýsovala nová koalice reformních komunistů z roku 1968, současných komunistů, otevřených separatistů a lidí, kteří vzpomínají na Slovenský štát jako na zlaté období slovenského národa. Tato koalice má zcela jiné představy o ekonomickém vývoji a o ekonomické reformě,“ uvedl na dnešním setkání s novináři tiskový mluvčí čs. prezidenta Michael Žantovský. „Jde o oživování myšlenek národního socialismu a my se domníváme, že takový vývoj je velmi nebezpečný.“
VH-HZL_1991_SAZBA_new.indd 99
28.6.14 14:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242649
HOVORY V LÁNECH — 24. BŘEZNA 1991
kalení vody, že to je umělé vytváření konfliktních situací, že někdo potřebuje mít nepřítele a svádět na něj všechno neštěstí světa. Mé názory jsou známy a je tedy znám i názor takzvaného Hradu, čímž jsme zřejmě myšleni já a mí spolupracovníci. Nemáme co skrývat, ale zároveň odmítáme, aby nám bylo podsouváno cosi, co by dál a dál mohlo akcelerovat protifederální nálady. Minule jsme posluchačům Hovorů z Lán připomínali, že jsou vysílány už déle než rok. Jakýmsi svérázným dárkem k tomuto výročí je skutečnost, že nejsou – jak je ověřeno – slyšet na celém území naší republiky. Rozhodně mi nepřísluší, abych to vysvětloval, ale ptám se: co tomu říkáte? No, buďme konkrétní. Nejsou slyšet na Slovensku. Já… … respektive v části Slovenska, na určitých vlnových délkách – zdá se, že na těch nejposlouchanějších. Ano, vím o tom, velmi mě to mrzí, ale jelikož jsem celoživotní optimista, tak pevně věřím, že to má jiné příčiny než snahu vstrčiti mi roubík do úst a zacpati slovenské ucho v okamžiku, kdy já mluvím. Pevně věřím – a nechám si to samozřejmě zjistit –, že to má skutečně příčiny provozní či organizačně-technické a že se za tím neskrývá snaha dosáhnout absurdní situace, že Češi nebudou slyšet na Slovensku a Slováci nebudou slyšet v Čechách. Redaktor: Jiří Vejvoda
VH-HZL_1991_SAZBA_new.indd 100
28.6.14 14:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242649