Smečka / 97 mu vrazil do podpaží a zahákl ji o zdravou hnátu, aby mu ji znehybnil, a levou rukou ho chytil pod krkem. Kůže pod tlakovou chranou kouřila a pálila se a Trnka zesiloval stisk tak, že by rozdrtil i ocel. Démonský krk byl samý silný, uzlovitý sval a šlacha, ale žádný krunýř. Pravičkou se Trnka zapřel o lesounův týl. Úderná chrana vzplanula a tlačila, zatímco druhou ruku Trnka přitahoval. Pomalu se mu dlaně přibližovaly k sobě. Démon sebou divoce mlátil a motal se po útesu, přiblížil se i k divákům, ale přihlížející jen zajásali a chraněnými pěstmi a kopy ho odstrčili zpátky doprostřed. Démon vymrštil volný hnát za záda, ale se zlomeným zápěstím nemohl nic chytit. Trnka snášel rány a držel dál. Čím více magie nabíral, tím byl silnější. Lesoun sebou hodil na zem a začal se převalovat, aby Trnku shodil. Vyrazil Trnkovi dech, ale Trnka vycítil jeho zoufalství a přiškrtil ho ještě víc. Chraněné kůže stály mlčky, všichni zadržovali dech, dokud ne uslyšeli lupnutí. Trnka jádrounovi zlomil vaz. Shromáždění vybuchlo v jásot a všichni se hrnuli blíž. Trnka zvedl obrovského démona nad hlavu a praštil s ním o zem. A pak už ho všichni objímali, vyzdvihli nad hlavy, nesli kolem útesu a provolávali: „Chraněná kůže! Chraněná kůže! Chraněná kůže!“ Trnka se nikdy necítil tak plný života. Jedna dívka vytáhla píšťalu, spustila veselou písničku a shromáždění se vrhlo do tance. Trnku už to pohazování přestalo bavit, a tak sjel dolů na nohy, rovnou před rozzářenou Stelu Krčmovu. „Já věděla, že to dokážeš!“ Stela ho políbila. Trnku od takového množství magie brněly i rty. „Tohle bylo zatím to nejrychlejší zabití, a že jsem nevybrala žádného mrňouse.“ Spiklenecky na něj mrkla. „Chtěla jsem tě předvést.“ Trnka věděl, že by měl něco říct, ale slova ho opustila, a tak tam jen tak stál a hloupě se na ni zubil. Stela vytáhla nůž, v ruce si ho přehodila a podala mu ho střenkou napřed. „Ještě to není všechno. Ještě mu musíš vyříznout to jeho černé srdce.“ Trnka na ni chvíli němě zíral, pak se vzchopil a nůž si vzal. Rázným krokem došel k démonovi, vzal za jednu destičku z krunýře, zajel pod ni nožem a zapáčil. Řezné chrany vzplály, Trnka za destičku trhnul a napůl ji odřezal, napůl oderval.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242562
98 / Peter V. Brett • Jádro Chrany na rukou mu pokryl černý ichor. Žhnuly, sály magii, dávaly mu sílu k neuvěření. Upustil nůž a další destičku z krunýře oderval holýma rukama. Tlakovou chranou oslabil démonovi hrudní koš, pak tvrdě udeřil údernou a kost roztříštil. Vrazil ruce do útrob netvora, vyrval srdce, zvedl ho a Chraněné kůže se znovu rozjásaly. Odněkud přivalily velký sud piva a už si podávaly dokola plné holby. „Můj strýček Keet si myslel, že na to Mouřenín nemá!“ hulákala Stela do davu. „Říkal, že Trnka Damaj není pro Smečku dost dobrý.“ V odpověď se ozvaly posměšky a Stela si dala ruce v bok. „Co na to říkají Chraněné kůže?“ „Smečka!“ řvali a mávali pěstmi do noci. „Smečka! Smečka!“ Stela přistoupila k Trnkovi, položila ruce na démonské srdce a odtáhla je černé od ichoru. „Smečka.“ Rozetřela si tekutinu po prsou, její chrany se rozzářily, vstřebávaly moc a Stela se zalykala rozkoší. „Osvoboditel je v tobě zřetelný,“ pronesl Franq, který přistoupil jako další, aby se dotkl srdce. Stejně jako Stela, i on si rozetřel krev po tetování a celý se zatetelil, když se chrany rozzářily. Pak se obrátil k Trnkovi a prstem černým od ichoru mu nakreslil na čelo chranu. „Smečka.“ Chraněné kůže si stouply do řady, každý jeden se dotkl srdce a potřel si ichorem chrany. „Smečka!“ šeptali. „Chci ještě,“ vyhrkla Stela, vymáčkla ze srdce další ichor a drhla si s ním chraněné paže jako pleťovou vodou. „Hele, a příště si vezmeš rovnou sousto, ne?“ posmívala se jí Ella Drvoštěpova. „Nemysli si, že bych to neudělala!“ odsekla Stela. „Slyšíte to, Chraněné kůže?“ zvolala Ella. „Stela si chce vzít sousto z démonského srdce!“ „Udělej to!“ zařval kdosi. „Ta na to nemá!“ vykřikla nějaká dívka. „To se pěkně zhulákáš!“ zvolal se smíchem nějaký mladý čahoun. „Kořenářky říkají, že ichor je jedovatý!“ ozval se někdo. Stela se podívala na Franqa, ale Bratr se jí v tom nesnažil bránit. Naopak, hleděl na Stelu a srdce náruživě. Hladově. „Sněz ho!“ zaburácelo shromáždění. „Sněz ho! Sněz ho! Sněz ho!“ Stela se dravě ušklíbla, zahryzla se do démonského srdce a utrhla si pořádný kus. Jak žvýkala, ústa jí zčernala a do očí jí vstoupil běs. V jednu chvíli se jí zvedl žaludek, ale zvládla sousto polknout.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242562
Smečka / 99 „Chutná to jako jadrnské lejno!“ zvolala a shromáždění se rozesmáli. Obrátila se k Trnkovi a nabídla mu taky. Když odmítl, chytila ho za náprsenku, přitáhla si ho a vlhce ho políbila na ústa. Ichor, který mu ulpěl na rtech, byl hnusný, lepkavý a odporný, ale i tak cítil jeho sílu. Do krku mu stoupala žluč, ztěžka polkl a ucítil, jak se ichor propaluje dovnitř a dolů do útrob. Když se odtáhla, přirázoval si to k nim Franq. Trnka tak trochu čekal, že je zavrhne jako zplozence Jádra. Ale on namísto toho přistoupil ke Stele a políbil ji, aby ochutnal ichor z jejích rtů jako předtím Trnka. Trnka předpokládal, že ho Stela odstrčí, ale ona ten polibek zjevně vítala, byla z toho přívalu magie jako u vytržení. Najednou se kolem vyrojily další Chraněné kůže, každý si chtěl taky dát kousek srdce, a Trnka ztratil Stelu z očí. Srdce bylo brzy snězené, všichni zvraceli a smáli se, v obličejích byli černí od démonské krve. Někteří nespokojenci šli k démonské mršině, protrhali se do hrudi a rvali ven fláky masa. Další a další Chraněné kůže se začaly líbat a potírat si navzájem ichorem těla a obličeje. Trnka viděl, jak Ella a ten vytáhlý mladík odcházejí od démona pomazaní ichorem. Ella se na Trnku zasmála a zahrozila na něj a pak ji ten mladík položil na zem. Trnkovi se do tváří vehnala horkost a odvrátil se, ale tento výjev se stal na útesu běžným, Chraněné děti odhodily těch pár kousků látky, které nosily, a do noci jasně zářily jejich chrany. Stela zmizela. Trnka bloumal mezi skotačící Smečkou a hledal ji. V magickém obluzení mu ten zmatek připadal jako snový. Nikde na útesu nebyla Stela k nalezení a tak se vydal pěšinkou dolů do lesa. Slyšel ji chrčet a přidal do kroku, nevěda, co najde. Prodral se mezi stromy a konečně Stelu uviděl. Klečela na všech čtyřech a vrčela, Bratr Franq klečel za ní, bido odhrnuté, úd třikrát větší než Trnkův. Držel ji za boky a přitahoval si ji. Trnka zaťal pěsti, všechny jeho pudy na něj naléhaly, ať toho chlapa praští. Ať ho zabije. Ať mu rozerve hruď jako tomu démonovi a hoduje na jeho srdci. Ale pak Stela vzhlédla. „Trnko! Nestyď se! Já zvládnu i dva.“ Mávala na něj, ať jde k ní, a Trnka strnul zděšením. Představa, že se k nim přidá, byla hrůzná. Bylo to zhanobení krásy, kterou spolu sdíleli. Byl zhnusen, ale tělo ho zradilo, cítil, že ztvrdl. Prudce potřásl hlavou, obrátil se a utíkal do lesa.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242562