Weaver5-zlom.qxd1.3.201821:35Stránka98
vody, v níž se odrážela obloha. Stál jsem tam a sledoval ho, dokud se na konci uličky nezastavil. Naposledy se na mě ohlédl a zmizel. Nakvašeně jsem se vydal zpět k autu, ale pak jsem asi šest metrů od místa, kde si děti hrály, spatřil cosi na zemi. Mobil. Ležel displejem v blátě a mokrá tráva se lepila na plastový kryt. Dřepl jsem si, zvedl ho a očistil. V tu chvíli začal zvonit. Stiskl jsem Přijmout, ale nic jsem neřekl. Odměnou mi bylo ticho na druhém konci drátu, přerušované jen vrčením motorů aut v pozadí. Potom se však ozvalo: „Budeš si přát, abys to nikdy nezvedl.“ Vstal jsem a rozhlédl se po svém noži, který ležel asi dva metry vedle v trávě. Přešel jsem k němu, zvedl ho a pak se ohlédl k plotu, k paneláku a na silnici. Sleduje mě. „Slyšels mě?“ „Kdo jste?“ „Slyšels mě?“ „Jo, slyšel,“ ujistil jsem ho a znovu očima prozkoumal okolí. „Ten byt je váš?“ „Právě ses dopustil osudový chyby.“ „Jo, super. Takových jsem už pár udělal.“ „Ne, takových ne.“ Linka zapraskala a muž sykl. „Dobře mě poslouchej. Teď hezky půjdeš ke svýmu autu, nasedneš, vrátíš se tam, odkud jsi přišel, a zapomeneš na všechno, cos zatím zjistil. Už nikdy nevystrčíš hlavu z nory. Je ti to jasný?“ Odtáhl jsem mobil od ucha a pohlédl na displej. Další skryté číslo. „Komu patří ten byt?“ „Je ti to jasný?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242354
Weaver5-zlom.qxd1.3.201821:35Stránka99
„Co je Projekt Golgota?“ „Je ti to jasný?“ „Kde je Alex Towne?“ „Ty mě neposloucháš, Davide.“ Zarazil jsem se. „Odkud znáte moje jméno?“ Linka ohluchla.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242354
Weaver5-zlom.qxd1.3.201821:35Stránka100
19
Restaurace skýtala výhled na Hyde Park. Okna lemovaly boxy ve stylu amerických bister, s mini jukeboxy na stolech, které dokola přehrávaly Elvisovy hity. Hodiny s Mickeym Mousem nade mnou hlásily za pět minut tři čtvrtě na jedenáct – jeho černobílé ručičky ukazovaly na desítku a osmičku. O tři boxy dál seděl pár Francouzů a za nimi skupinka ládující se vajíčky a slaninou. Jinak byl lokál prázdný. Položil jsem na stůl poznámkový blok, který jsem sebral v bytě, a mobil, co jsem našel v bahně před panelákem. Stejně jako u telefonu v bytě, ani v mobilu jsem neobjevil žádné kontakty, žádná volaná čísla ani zprávy v hlasové schránce. Jeho ztráta znamenala pro neznámého muže chybu, ale nijak tragickou. Neměl jsem, jak ho s pomocí mobilu vystopovat. Nebyly v něm žádné důkazy, žádná čísla, nic použitelného. Ale ať už měl s Alexem společného cokoli, důrazně mě varoval, abych se držel dál. Takže jsem ho překvapil. Byl jsem na správné stopě. Servírka mi přinesla snídani – omeletu, toasty a konvičku s kávou –, a než odešla, požádal jsem ji o tužku. Jakmile mi ji podala, začal jsem s ní zlehka šrafovat přes prohlubně na prázdných stránkách bloku.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242354