Zapomenutý maršálek
se občas setkával při svých toulkách starým Smíchovem. Tradovalo se, že známý spisovatel si před Friedbergem postěžoval na velkou žízeň. Ten mu nabídl návštěvu zmíněného hostince a starého pána vyděsil natolik, že odmítl i pozvání na skleničku v jiném podniku. Naštěstí tyto věci si řešila vojenská správa, přestože se do podob‑ ných šlamastik tu a tam připletl nějaký veterán. Friedberg měl dost práce se starostováním veteránům. Starosta ústředního sboru neřešil běžné každodenní záležitosti a chod ústředního sboru vysloužilců sám, běžnou práci spojenou s agendou a evidencí vykonávali tajemníci a pokladník. Funkce starosty byla spíše organizačního charakteru. Vedle funkce starosty Friedbergovi zůstaly dřívější zájmy a povinnosti. Byl členem správní rady Umělecké besedy. Nebylo divu, že se mu občas sešlo starostí a pozvání více, než bylo zdrávo. Nabízí se úvaha, zda přívlastek „na odpočinku“ byl u Friedberga ‑Mírohorského tak docela na místě. Počátkem roku 1887 v pražské Umělecké besedě vystoupil s přednáškou o slovanské problematice, kde popsal utrpení Jihoslovanů a Černohorců. Vycházel z nedávné osobní zkušenosti, kdy společně s přítelem Philippovičem, polním zbrojmistrem na odpočinku v Praze, procestovali jih mocnářství. Žádanými tématy byly Friedbergovy vzpomínky na boje v Itálii. Po‑ sluchačům rád popsal svoje poslání parlamentáře a osobní zkušenosti při jednání s italskou generalitou po ztrátě severoitalských území. Nebylo snad lepšího znalce armádních poměrů, opět je‑ den z důvodů, proč roku 1887 navázalo Ottovo nakladatelství s Friedbergem‑Mírohorským spolupráci. Nakladateli Ottovi včetně redakční rady bylo dobře známo, že vysloužilý polní podmaršálek má co nabídnout, a navíc má zkušenosti z prací na předchozích vy‑ dáních Riegrova naučného slovníku. Zimní měsíce roku 1887, vyplněné prací dopisovatele a překla‑ datele, uběhly rychle. V časech dlouhých zimních večerů pátral v cizojazyčných slovnících. Pomáhaly mu v překladatelské práci, aby stručně, a přitom věcně správně osvětlil v českém jazyce význam překládaného slova. Některé výklady Friedberga‑Mírohorského jsou platné dodnes, jiné zastaraly dobou, přesto jsou srozumitel‑ né. Například slovo „šarže“, pocházející z francouzštiny, přeložil slovem „hodnosta“. Občas byl překlad složitý, například německé slovo „Infanterienspaten“ přeložil doslova jako „rýček pěchotní“. Šlo
98
Zapomenutý maršálek_tisk.indd 98
26.02.2018 8:26:22 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242169
Starostou vysloužilců
přitom o nám dobře známou polní lopatku, která do dnešních časů nedoznala větších změn. Námořní hodnost kontraadmirála přeložil slovem „protiadmirál“. Vycházel z doslovného významu slovíčka „kontra“, tzn. proti. Z pohledu vojáka si dodatečně uvědomil, že toto označení by spíše náleželo straně protivníka. Ke změně výkladu však nedošlo, text byl předán k tisku. Jiným překladatelským oříškem bylo označení „naddůstojník“. S výkladem „naddůstojníka“ byly spojeny mnohé nejasnosti a v praxi se toto označení nezažilo. (Přesto se ještě dnes lze setkat s tímto pojmem na starých náhrobních kamenech.) Dnes není jediného dílu Velkého Ottova slovníku naučného, kde by chyběla Friedbergova zkratka FM. Pro Ottovo nakladatelství vyhotovil Friedberg i mnoho překladů. Jazykové vědomosti aktualizoval pravidelným odebíráním francouz‑ ských novin. Roku 1890 se pokusil o rozsáhlejší překladatelskou činnost. Přeložil romány Teta Aurelie, Manžel Jacquelinin, Vikomtessa a ještě Odkázaná duše. Zvláště si pochvaloval francouzské noviny, byly mu sympatické karikatury a vtipy na německého císaře Vilé‑ ma II. Jmenovaného panovníka neměl rád pro jeho velkoněmecká a teatrální gesta a ze stejných důvodů „nemusel“ ani proslulého ně‑ meckého skladatele Richarda Wagnera. Na jaře roku 1887 opustil Friedberg teplo domova a vypravil se do Michle, tehdy ještě samostatné obce za Prahou, navštívit otce a syna Krnku. Friedberg‑Mírohorský byl prvním, kdo české veřej‑ nosti představil do té doby prakticky neznámé konstruktéry otce a syna Krnku a přiblížil jejich puškařské umění. Bývalý vojenský puškař Sylvestr Krnka tu provozoval malou to‑ várničku na zbraně společně se synem Karlem. Oba Krnkové, více známí ve světě, patřili k Friedbergovu vojenskému životu. S otcem Krnkou se potkal kdysi dávno v brašovských kasárnách v Sedmi‑ hradsku, v jejichž okolí prováděl setník Friedberg zeměměřičské práce. „Mapéři“ potřebovali tehdy upravit část výzbroje, která neby‑ la v terénu příliš ideální. Technicky zdatný Krnka, vyučený puškař a renomovaný konstruktér střelných zbraní, se nebál pustit do úprav jakýchkoliv zbraní včetně nábojů. Zkonstruoval střely známé jako dum‑dum, nazýval je třaskavkami. Z dávného setkání se odvinu‑ lo letité přátelství. Otec a syn Krnkové, byli prvními na světě, kdo zkonstruoval princip přídavného zásobníku ke zbrani. Rodinná
99
Zapomenutý maršálek_tisk.indd 99
26.02.2018 8:26:22 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242169
Zapomenutý maršálek
tradice zavedla mladého Krnku do armády, kde oblékl důstojnický kabát. Inženýr Krnka v hodnosti poručíka občas zapomínal, že není civilista. Hrozila mu degradace a propuštění z vojska. C. k. polní podmaršálek z Friedbergů orodoval ve Vídni a Praze. Poručík Krnka byl sice propuštěn do civilu jako „reservní oficír“, ale hlavně – bez „skraloupu“ a na vlastní žádost. Poděkováním bylo podzimní po‑ zvání Friedberga na svatbu mladého Krnky. Podzim roku 1887 si Friedberg‑Mírohorský užil docela příjemně. Ještě si dopřál krátký pobyt v lázních Bled ve Slovinsku s cílem poznat tamní metody vo‑ doléčby. Zdejší prostředí a přírodu si chválil. Následující dva roky se nic mimořádného nestalo, snad jen to‑ lik, že svůj čas věnoval aktivitám na podporu Spolku pro zbudování pomníku Mistra Jana z Husi v Praze. Spolek se musel vypořádat s úřední byrokracií. Pražským místodržitelstvím byly původní stanovy spolku zamítnuty, údajně pro formální nedostatky. Polní podmar‑ šálek Emanuel Salomon baron Friedberg‑Mírohorský se angažoval osobně k nelibosti německých úředníků, kterým dal srozumitelně najevo, že hájí české zájmy. Byl to projev osobní statečnosti, ne všich‑ ni rádoby čeští vlastenci byli ochotni vstoupit do střetu s mocnou úřední institucí, kterou místodržitelství bezesporu bylo. Friedberg ale nezapomínal malovat a kreslit, z roku 1889 pochází jeho další velký olejový obraz, Kristus se svými učedníky před Emauzy. Obraz byl určen pro kostel ve Střezměři. Rok 1899 měl programově nabitý, dostal zajímavou nabídku, kterou ochotně přijal – mohl před‑ vést jazykové znalosti francouzštiny. Téhož roku byl zvolen pražskou intelektuální společností vedoucím výpravy na světovou výstavu v Paříži konanou v letním měsíci červenci. Tak se i stalo. Bohužel, na příjezd do Paříže neměli čeští návštěvníci hezkou vzpomínku. Téhož dne přijela delegace z Uher, která se v Paříži prezentovala okázalým způsobem. U významného památníku položila velký vě‑ nec se stuhami ve svých národních barvách. Výsledek se dostavil, na druhý den pařížský tisk psal oslavné články o maďarských rytí‑ řích a vzácném vztahu jejich země k Francii. Rušivý moment pro opomenutou českou delegaci vyvážily jedinečné zážitky z výstavy. Po návratu do Čech uskutečnil Friedberg‑Mírohorský řadu zajíma‑ vých přednášek pro veřejnost, ani vysloužilci nevyšli zkrátka. Doma, krátce po návratu, si konečně spravil náladu a namaloval líbivý obraz
100
Zapomenutý maršálek_tisk.indd 100
26.02.2018 8:26:22 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242169