Drazí rodičové, umírám a píši Vám, abych Vám poděkoval za všechna požehnání, kterými jste obohatili můj život. Nyní chápu, že vše, co jste pro mě udělali, jste udělali z lásky. Že jste mi byli nápomocni i přes všechny chyby, které jsem napáchal a ošklivé okamžiky, které jste kvůli mně prožili. Jsem si vědom, že jste vždy jednali v nejlepším úmyslu a jak nejlépe jste mohli. Teď už vím, že i Vy jste prošli svými radostmi a smutky. Jako my všichni jste byli zraňováni, zažili jste strach, ale snažili jste se jednat podle svého nejlepšího svědomí. Žádám Vás o odpuštění, že jsem Vás obviňoval z věcí, které v mém životě nefungovaly, a připouštím, že jen já sám jsem byl zodpovědný za své činy. Sám jsem si svobodně zvolil svůj osud a mé činy mě dovedly do situace, v níž se nyní nacházím. Chci Vás požádat o odpuštění za to, že jsem Vás soudil a mnohokrát jsem se zaměřoval na Vaše slabosti a chyby. Teď už vím, že jsem na to neměl žádné právo, jelikož jsem nikdy nebyl ve Vaší kůži. Už vím, že chtít někoho změnit je chyba a měli bychom ostatní přijímat takové, jací jsou. Doufám, že někdy pochopíte, že jsem pyšný na to, že jsem byl Vaším synem, a pokud bych měl možnost si své rodiče vybrat, vybral bych Vás. Je mi hrozně líto, že jsem Vám způsobil takovou bolest. Jsem si jist, že láska - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242114
Vám dá dost síly, abyste mohli jít dál a přestáli všechny těžké momenty, které Vám život přichystá. Mami, tati, moc Vám děkuji za Vaši lásku a péči. Děkuji za Vaši trpělivost a za vše, co jste mě naučili. Děkuji, že jste mi dali život. Mám Vás rád. Váš syn Když jsem ten dopis v duchu sepsal, měl jsem pocit, jako bych ze sebe sejmul tíhu, kterou jsem v sobě dlouhodobě nosil. Tím, že jsem ji za sebou táhl, byla moje cesta životem pomalá a obtížná. V duchu jsem začal sepisovat další dopis. Dopis dítěti, které jsem nepoznal. Drahý synu či dcero, zatímco Ty čekáš, až přijdeš na svět, má cesta pomalu končí. Překvapilo mě, že ačkoliv Tě ještě neznám, a navíc jsem Tě nikdy neviděl, už jen ten samotný fakt, že existuješ, prozářil poslední okamžiky mého života štěstím. Nevím, jak je možné, že Tě hluboce miluji, i když jsem Tě nikdy nedržel v náručí. Nepochybně je to proto, že pro mě a pro ostatní jsi příslibem lepšího světa. Možná je to i tím, že jsi důkazem, že někdo tam nahoře ještě věří, že můžeme zlepšit náš život a zaslou- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242114
žíme si dostat šanci, abychom byli šťastní. Nedovol, aby Tě má smrt poznamenala. Měj vždy na paměti, že to byl následek mých rozhodnutí. Ty jsi nová bytost a neměl/a bys trpět za chyby, které jsem spáchal já. Nedovol, aby někdo udělal z mé smrti tragédii, protože to tragédie není. Všichni zemřeme, dříve či později, a vždy za sebou necháváme nedodělané záležitosti. Ony totiž ty „nedodělané záležitosti“ vlastně neexistují, existuje jen to, co jsme již udělali. Také nedopusť, aby tě absence otce příliš ovlivnila, všichni jsme schopni přijmout skutečnost jaká je, pokud se neupínáme na to, jaká by mohla být. Otevři své srdce, abys přijal/a lásku Tvé maminky a ostatních, kteří Tě budou obklopovat. Pokud tak učiníš, uvidíš, že moji lásku a přítomnost nebudeš potřebovat. I když odejdu, bude pro Tebe lásky dost. Daruj světu svou lásku a svůj způsob bytí a nedovol, aby Ti strach zabránil v tom, aby sis dělal/a, co chceš. Věř tomu, že jsi zázrak a život se o Tebe bude starat, tak jako se stará o všechny své děti. Užívej života, udělej si ho co nejkrásnější. Mám Tě rád, Tvůj táta. Poté jsem napsal imaginární dopis Lauře. Stálo v něm:
- 100 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242114