kmene, vrazil tam klín a začal do něj bušit těžkým kamenem. Kmen se jako kouzlem rozpadl na dva kusy. Karl byl s mačetou hotový génius. Rychle přisekal rozštípnuté kmeny do tvaru vesel a pak je ořezal do požadované šířky a délky. V dolní části každého z nich udělal malé vyhloubeniny, a vytvořil tak pohodlné úchopy pro ruce. Kevin a já jsme se pustili do dalších kusů, opracovávali jsme je do základního tvaru a Karl je dokončoval. Teď jsme je museli nechat důkladně vyschnout, aby byly lehké a ohebné. Navrhl jsem, abychom je rozmístili kolem ohně. „Jinak tady zas ztvrdneme čekáním osm dní, jako to bylo s tím vorem.“ „Není dobré sušit je u ohně,“ řekl Karl, „ale opravdu nemáme na výběr, když je tak málo času. Dneska tady přespíme a zítra budeme pokračovat.“ Protože bylo pořád ještě brzy, rozhodl se Karl vyrazit na lov. „Co myslíš, Karle?“ zeptal se ho Kevin, než odešel. „Možná bychom měli přemístit vor trochu blíž k Eslabonské soutěsce, abychom zítra mohli vyrazit dřív, projeli jí a pokračovali v cestě.“ „Dobrý nápad,“ souhlasil Karl. „Možná bych měl radši na lov zapomenout.“ „Ne, to je nutnost,“ prohlásil Kevin. „Yossi a já ho odtáhneme na provaze.“ „Fajn, jestli myslíte, že to zvládnete beze mě.“ Karl vzal brokovnici a pár nábojů a odkráčel do džungle. Marcus trval na tom, že nás doprovodí, i když ho znovu trápila bolestivá vyrážka na nohou. „Myslím, že jenom musím udržovat chodidla v suchu,“ řekl. „Bolí to jako čert.“ „Tak bys měl možná počkat tady,“ navrhl Kevin. „Ale ne, takhle jsem to vůbec nemyslel. Půjdu vám pomoct.“ Odvázali jsme vor a vlekli ho za provaz připevněný k jeho přídi. Čím víc jsme se přibližovali k soutěsce, tím skalnatější byl říční břeh a tím obtížnější bylo vor táhnout. „Měli bychom na něj radši nasednout a projet s ním středem řeky,“ navrhl Kevin. „Nemáš přece v úmyslu projet soutěskou sám!“ vykřikl Marcus vyděšeně.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241985
„A proč ne?“ zeptal se Kevin. „Mně připadá, že to bude snadný. Budeme se držet ve středu a necháme proud, ať nás unáší přímo mezi skalami. Možná dostaneme pár štulců, ale to není nic, kvůli čemu bychom se měli vzrušovat.“ „Bez Karla to nemůžeme zvládnout,“ protestoval Marcus. „Nebylo by to správné. Slíbili jsme, že jenom odtáhneme vor blíž k soutěsce. A vůbec, Karl ví, co dělá. Mohl by nám ukázat nejlepší…“ Kevin ho netrpělivě přerušil. „Karl neví o vorech ani ň.“ „No, čtyři jsou vždycky lepší než tři. Prosím, Kevine, počkáme na Karla.“ „Dobrá, Marcusi, když chceš, můžeš se vrátit. Yossi a já to zvládneme sami.“ Marcus byl vyděšený, ale připojil se k nám. On a já jsme nasedli na vor, zatímco Kevin zůstal ve vodě a jemně zatlačil vor do středu řeky. Voda už mu sahala až po krk, když sám nasedl. Dál už se o to postaral proud. Začali jsme nabírat rychlost. Střed řeky byl daleko méně skalnatý, než tomu bylo blíž ke břehu, ale Kevin se pletl. Utrpěli jsme víc než jen pár štulců. Naráželi jsme do jedné skály za druhou a vor se každou chvíli nakláněl na stranu. Marcus i já jsme spadli do vody a pevně se chytili voru, vystrašení, že by nás to mohlo odnést. Nějak se nám podařilo vytáhnout se zpátky na palubu. Marcus byl skoro bez sebe, bledý a příliš roztřesený, než aby mohl mluvit. Původní vor se s těmi ránami, které utržil, vyrovnával docela dobře, ale kmeny, které jsme dodatečně připevnili pomocí provazu namísto kolíků, se začínaly uvolňovat. Přes Eslabonskou soutěsku jsme se dostali v pořádku, ale zůstali jsme bez bidel i bez vesel a neměli jsme, jak doveslovat ke břehu. Kevin znovu skočil do vody, v ruce přitom držel provaz, který byl přivázaný k přídi. Povedlo se mu odrazit od nějakého balvanu a pak s vynaložením všech sil odvlekl vor ke břehu. Společně jsme ho vytáhli na malinkou pláž a zajistili. Kevin se ke mně samolibě obrátil. „Vidíš? Ta zlá soutěska zas nebyla až taková hrůza.“ „Zvládli jsme to!“ Marcus triumfálně zářil. „Zvládli jsme to docela sami! Dobrá práce, Kevine! Ty taky, Yossi!“ Vyrazili jsme džunglí zpátky k táboru. Byli jsme úplně promočení. Pro Marcuse byla chůze obtížná a stěžoval si na nohy, které už
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241985
měl zase mokré. Najednou zazněl výstřel. Karl musel něco ulovit. Rozběhl jsem se po směru zvuku. Nebyla tam žádná stezka a já lámal větve, přeskakoval spadlé stromy a krčil se pod nízko visícími větvemi. Dělal jsem strašlivý rámus a najednou mě napadla příšerná myšlenka: Karl si bude nejspíš myslet, že jsem nějaké divoké zvíře, které se prodírá křovinami. „Karle, Karle,“ vykřikl jsem, „kde jsi?“ „Tady, Yossi, jsem hned tady,“ hulákal. Našel jsem ho, jak pečlivě studuje široký strom. „Na co jsi to střílel?“ zeptal jsem se. „Dostal jsi něco?“ „Ale, byla to puma. Seděla moc vysoko na stromě. Minul jsem ji. Ale podívej, Yossi, kaučukovník.“ Karl udeřil do stromu mačetou a z rány začaly vytékat husté bílé kapky, připomínaly lepidlo. „Můžu to použít na vyspravení svých bot.“ Nylonový vlasec, se kterým si sešil boty, už byl celý roztřepený. Vrátili jsme se ke stanu a vzali si prázdnou plechovku na to lepidlo. Cestou zpátky ke stromu jsme se setkali s Kevinem a Marcusem. „Projeli jsme Eslabon,“ informoval Marcus Karla nadšeně. „No ne, to je fantastický. Bylo to těžký?“ zeptal se Karl nenuceně. „Byla to hračka,“ odpověděl Kevin. „Fantastický,“ prohlásil Karl bez sebemenší stopy zloby v hlase. „Zítra vyrazíme časně.“ Během půl hodiny měl Karl dost lepidla, aby si spravil boty, a my se vrátili do tábora. Marcus ležel ve stanu. Kevin obrátil vesla, aby se vysušila na zadní straně. Karl postavil plechovku s lepidlem poblíž ohně. „Musí trochu ztvrdnout, než ho budu moct použít,“ vysvětlil. Neposedný jako vždy popadl rybářský vlasec a háčky. Tak dlouho ryl ve volné půdě v džungli mačetou, až našel, co hledal: pěkného tlustého červa. Půlku ho navlékl jako návnadu na malý háček a pustil se do rybaření. „Okusujou návnadu, ti malí parchanti, okusujou,“ oznámil mi šťastně a během krátké chvilky měl na háčku rybičku. Rozřízl ji napůl, jednu půlku navlékl na větší háček a tentokrát použil silný vlasec. „Teď to zkus ty, Yossi,“ prohlásil a vrátil se zpátky ke svému příštipkaření.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241985