město. Obchody byly zavřené a ulice prázdné. Doháněla mě skupina mladíků. Smáli se tak, že jejich smích zahltil celou ulici. Když mě míjeli, jeden po druhém se po mně otočili. Nepřerušili krok ani smích. Byl to naštěstí jen smích, ne výsměch. Zčeřili jen letargii chvíle a zmizeli. Měla jsem na sobě nový kabát od tety z Ameriky. Lehký a teplý. Z velbloudí srsti. Byl to už na první pohled nevšední kabát. Slušivý. V něm mé sebevědomí vzrostlo, bylo povznesené nad nějaké mladíky a jejich smích. Když jsem si po skončení filmu brala kabát ze šatny, někdo mi ho vzal z ruky a pomohl mi při oblékání. Naše oči se setkaly. Líbil se mi, proto jsem se podvolila. Zaujal mě dřív než promluvil. Než se zeptal, zda nemáme společnou cestu, zda mě může doprovodit, než se vnutil otřelými frázemi a octl se po mém boku. Než mě vyvedl do noci. Pouliční lampy, vykrajovaly ze tmy bílé kužele. Rezavé listí ze stromů rozmetával slabý vítr. Věže kostela a Mydlářův dům položily černé siluety na nebeskou báň. A já jsem náhle ten obraz města spatřila poprvé. Řeka voněla podzimem, odnášela spadané listí. Tajil se mi dech nad tou proměnou. Šli jsme vedle sebe a nepoznávala jsem cestu. Nepoznávala jsem ulice, kterými jsem denně chodila ani nábřeží. Ten muž mě vedl jinými chodníky, jinými uličkami, podloubím starých měšťanských domů. Vedl mě bizarními obrazy, které mě uchvacovaly. Město v nich prosvítalo přes temnou modř oblohy. Bylo syté a barevné. To je tím filmem, pomyslela jsem si. Ale nebylo to filmem, bylo to jeho přítomností. Už nevím, nač se mě vyptával, o čem jsme hovořili. Na které stránce otvíral svůj životopis. Měl optimismus v hlase, chvílemi si pobrukoval a dokonce se nezřízeně smál. Až !98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241975
později se mi svěřil, že šel do kina s tou partou mladíků, která mne v ulici předešla a měla na mě vtipné poznámky. Já bych řekla, že nemístné. Sarkastické. Ne, to ne, dušoval se. Ale věř mu. Když jsme minuli divadlo a zamířili k muzeu, řekl: Zvu vás na dvě deci. Vzal mě přitom pod paží. Zachvěla jsem se. Všude je už zavřeno, upozornila jsem ho. Domnívala jsem se, že ztratil pojem o čase. Znám jednu vinárnu, kde není. Ale já víno nepiju. Zasmál se. Nesmál se chvíli, ale věčnost. Brodil se listím jako malý kluk a nabíral ho na špičky bot. To se časem spraví. Nepřipojil se ke mně náhodou. Znal mě od vidění. Informoval se. Věděl, kdo jsem, kde pracuju, bydlím, viděl, jak se strojím, věděl o mě všechno. Ale neprozradil se. Na náměstí se zastavil. Nesedneme si na schody kostela? Podívala jsem se na něj, jako bych mu nerozuměla. Co je na tom? Vy jste nikdy neseděla na kostelních schodech? Je noc, zmohla jsem se na bídný protest. Aspoň byste si tuhle noc dobře zapamatovala, lísal se. To modro, které se lije na zem tisíci konvičkami mě najednou celou skrápělo, udolávalo, že jsem udělala několik kroků ke kostelním dveřím. Všiml si toho a zadržel mne. To já jen z legrace. Ještě byste nastydla. A pak, v tomhle vašem oblečení by se to nehodilo. !99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241975
Sedla jsem mu na lep a on to poznal. Zastyděla jsem se. Zalichotilo mi, že si všiml, co mám na sobě. Že by měl takový zájem? Nepřetržitě se mu v mozku rodily nápady a nepřetržitě z něj vypadávaly. Některé jsem ocenila, jiným jsem se smála. Byl upovídaný. Když jsme vešli za kostelem do tmavého parčíku, náhle zmlkl. Chvěla jsem se, co přijde, co vymyslí, ale nevymyslel nic. Byla jsem mu vděčná a zároveň zklamaná. Kdyby se přitiskl, odmítla bych ho? Kdyby mě chtěl políbit? Kdo ví, asi bych se nebránila. Ale on měl radárky. Poznal jimi, co cítím, co prožívám. A rozhodl se, že si se mnou pohraje. Kočka s myší také neodolá té možnosti. Dovedl mě ke dveřím internátu, ale nevstoupil. Rozloučil se, jako by bydlel bůhvíkde, docela jinde. Šli jsme třikrát spolu do kina. Z mé strany to byla láska na první pohled. Dostala jsem se do jeho područí a nikterak jsem se tomu nebránila. Láska má klapky na očích, nezná kompromisy. Přerostla mi přes hlavu a musela jsem se s ní někomu svěřit. Že bych napsala Kláře? Ten nápad jsem okamžitě zamítla. A kromě Kláry jsem neměla nikoho jiného než maminku. Co dělá? Bylo její první starostí. Nevím. Ale to je podstatné. Není. Mně se líbí, já se ho nevzdám, ať je čím chce. Táňo, to nedovolím! Na to jsi nepotřebovala studovat. Ty sis taky tátu vzala natruc rodičům. Mne do toho nepleť! Koukej se ho zeptat na rodinu a čím je. Ano. !100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241975