Tak dlouhý žebřík, aby dosáhl až na střechu, jsem neměla, navíc bych stejně nevěděla, co si s děravou střechou počít. Budu se muset obléct a zajít o pár cha lup dál k Zatloukalovi, místnímu kutilovi. Když ně kdo z okolí potřebuje něco doma opravit, raději než na firmu se obrátí na něj. Pamatuji si, že nám jednou připevnil uvolněný okap. Natáhla jsem si kalhoty a tričko a vyndala z kre dence porcelánový hrníček s pokličkou. Rozložila jsem bankovky a mince na stůl a začala počítat — 2124 ko run, žádná sláva, navíc ještě musím odložit tři stovky stranou, protože potřebuju vyměnit bombu na plyn. Ale snad to bude stačit, kdyby ne, ještě mám nějakou hotovost ve staré piksle od čaje v zásuvce kuchyň ského stolu. Sem tam, když mi zbudou peníze, do ní něco strčím. Někdy si představuju, že jsem už našet řila majlant, ale spíš se bude jednat o pár tisíc, ne-li pouhých stovek, navíc povětšinou v mincích. Celé ty roky, co tu bydlím, jsem peníze z ní nemusela použít a doufám, že k tomu nedojde ani dnes. Obula jsem si holiny, přetáhla kapuci bundy přes hlavu a vydala se k Zatloukalově chalupě. Málokdo by v ní poznal obyčejnou betonovou kostku, kterou zde původní majitel postavil v sedmdesátých letech. Z dálky chalupa připomínala tradiční roubenku. Za tloukal k šedému kvádru přistavěl ostře zkosenou šindelovou střechu a všechny stěny pobil tmavě na mořenými latěmi. K bíle natřeným okenicím připojil afrikány v oknech. Ale z bližšího pohledu pod faleš ným roubením prosvítala slídová omítka a za okny bylo vidět oranžovou kuchyňskou linku s černým lemováním.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241855
Dlouho mi trvalo, než jsem se na Zatloukala dozvo nila. Po několikátém stisknutí zvonku jsem uslyšela šramot, dřevěné lakované dveře zaskřípaly a z chalupy se vybelhal zarostlý chlapík. Zatloukal měl na sobě jen staré trenýrky a vyta haný nátělník, z něhož se dral mohutný pupek. Tohle by v naší rodině bylo naprosto nemyslitelné. Cokoli, co se týkalo nahoty a sexu, bylo absolutní tabu, nejsme přece žádní divoši se sukní z banánových listů, říkávalo se. Když se ve filmu objevila milostná scéna, máma se vymrštila z pohovky jako čertík z krabičky, popadla ovládání a přepnula na jiný kanál. My tři jsme sice byli naoko naštvaní, ale v podstatě jsme byli rádi, dívat se s rodiči na sex, třebaže jen hraný, by bylo utrpení. Ani si nevzpomínám, že bych rodiče kdy viděla bez oblečení. V naší plzeňské vile jsme měli dvě oddělené koupelny, jednu pro nás a jednu pro rodiče, abychom náhodou jeden druhého nenachytali svlečeného. Do konce i na plovárně se každý převlékal sám ve své ka bince, nikdy jsme spolu ani nešli do sauny. Když jsme procházeli na pláži kolem nějaké ženy, která se opa lovala bez horního dílu plavek, máma si nikdy neod pustila pichlavou poznámku. Nestydatá fuchtle. Zatloukal si krátce pohladil přehazovačku na hlavě, zaháknul si palec do gumy v trenýrkách a po důležité odmlce na mě spustil litanii. Copak mi nikdo neřekl, že už tohle nedělá, měla bych někdy chodit mezi lidi, vždyť ani nic nevím o sousedech, dávno je v důchodu a potřebuje taky trochu toho klidu, taková drzost, ne mám ani pořádnej žebřík, ještě abych si ho půjčovala od něj, a vůbec, jak je ta díra veliká.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241855
Když jsme po silnici nesli ve dvojici žebřík, ještě stále klel. Štěstí, že mezitím přestalo pršet a našedlá mračna nařízly paprsky slunce. Snad se plech na střeše brzy vysuší a půjde opravit. Zatloukal se vy škrabal na předposlední příčku žebříku, naklonil se na střechu, pupek si zarazil pod okap. Chvíli tam s ně čím hlasitě rumploval, měla jsem co dělat, aby se mi podařilo udržet žebřík ve stabilní poloze. Nebude to žádná prča, u hřebenu je pořádná fuka, hulákalo na mě Zatloukalovo bezhlavé tělo, to se nedá přichytit ručně, to bude chtít plastickej tmel, zajede pro něj do Sušice. Ať mu nechám klíče, mrkne na to ještě zevnitř, večer to bude hotový. Nejlepší bude, když se seberu a nechám ho dělat, nemá rád, když na něj někdo při práci vejrá. Co teď? Bylo krátce před polednem, bouřkové mraky se odporoučely někam k Budějovicím. Nakopla jsem polobotky, popadla košík, do kapsy strčila nožík a vy razila na svou každodenní pouť. Les připomínal impresionistický obraz. Barvy byly rozpité, v loužích na pěšině se přes větve stromů od ráželo nebe. Nikde žádné ostré barvy, jen měkká ze lená, modrá a šedá. Kousek za Dvorci jsem se potkala s Vojtou. Vracel se z výletu, který podniká skoro kaž dý den. Byl celý mokrý, asi se před deštěm neměl kam schovat. Navlhlé vlasy se mu kroutily ještě víc než jindy. Pozdravili jsme se jednoslovně a pak jsme si šli zase po svých. Hned u Nuzerova mi trochu poskočila nálada, pod borovicí jsem našla pár pěkných hříbků, které ještě ani nebyly ohlodané od slimáků. Ani později mě štěstí neopustilo.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241855