3 Nový ráno
Dylan_vnitrek_dotisk.indd 103
8.2.2018, 13:43:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241736
Právě jsem se vrátil do Woodstocku z otcova pohřbu. Na stole na mě čekal dopis od básníka Archibalda MacLeishe. MacLeish patřil mezi trojici nejuznávanějších amerických básníků. Druhej byl Carl Sandburg, básník města a prérie, a třetí Robert Frost, básník temných meditací. MacLeish byl básníkem nočních kamenů a rychlý země. Tihle tři – Yeats, Browning a Shelley Nového světa – byli velikáni, kteří charakterizovali ráz americké krajiny dvacátého století. Předložili vám Ameriku jako na dlani. I když jste třeba nečetli jedinou jejich báseň, určitě jste aspoň zaslechli jejich jméno. Předchozí týden mi dal pořádně zabrat. Vrátil jsem se do města svýho dětství z důvodu, kterej jsem si nikdy nedokázal představit. Jel jsem tam pohřbít svýho tátu. Teď už mu nikdy nebudu moct říct nic z toho, k čemu jsem se předtím nedokázal odhodlat. Vyrůstal jsem v době nepřekonatelných kulturních a generačních problémů. Pamatuju si z ní jen na zvuk hlasů, bezbarvé nepřirozené řeči. Můj otec byl prostej a přímej člověk. Když mu jeden z mých učitelů sdělil, že jeho syn má duši umělce, zeptal se: „Není snad umělec člověk, kterej maluje?“ Vždycky jsem se za něčím honil – za autem, ptákem, poletujícím listím – za čímkoli, co by mě dovedlo do trochu osvětlenějšího místa, do nějaké neznámé vzdálené země. Neměl jsem sebemenší potuchy, v jak zkaženém světě žijeme a co s vámi dokáže udělat společnost. Když jsem odcházel z domova, připadal jsem si jako Kolumbus, kterej právě vyplul na pustej Atlantik. Dokázal jsem ho přeplout
– 105 –
Dylan_vnitrek_dotisk.indd 105
8.2.2018, 13:43:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241736
BOB DYLAN
až na samej konec země i vody a teď jsem se vrátil do Španělska, odkud jsem vyplul, a stál na královnině dvoře s poněkud strnulým výrazem ve tváři, na které stačil vyrašit náznak vousů. „Kam mám dát tu výzdobu?“ zeptal se mě jeden ze sousedů, který se přišel s otcem naposledy rozloučit. Za krátkou chvíli, co jsem tam byl, se mi všechno zase vybavilo – všechny ty nesmysly, starej řád věcí a myšlení hloupých Honzů –, ale zároveň mi došlo, že můj otec byl ten nejlepší chlap na světě, jeden z milionu, jen mi zkrátka nerozuměl. Město, v kterém žil on, a město, kde jsem žil já, byla jako nebe a dudy. Ale když nechám všechny tyhle úvahy stranou, teď jsme toho měli společnýho víc než kdy předtím. Už jsem byl taky trojnásobný otec a měl jsem na srdci spoustu věcí, o které bych se s ním chtěl podělit, které bych mu chtěl říct – a taky jsem byl v situaci, kdy bych toho pro něj mohl hodně udělat.
Archie mi psal, že by se se mnou rád sešel a prodiskutoval možnost, zda bych nenapsal hudbu k jeho nový hře Scratch, kterou právě psal podle povídky Stephena Vincenta Beneta. MacLeish nedávno dostal cenu Tony za hru J.B., kterou hráli na Broadwayi. A tak jsme sedli se ženou do auta a jeli do města Conway ve státě Massachusetts, kde žil, abysme to probrali. Připadalo mi to mnohem civilizovanější než se domlouvat po telefonu. MacLeish psal hlubokomyslné básně, byl to muž, který se pokoušel bez Boha spočítat písek. Dokázal vzít skutečné historické osobnosti, lidi jako císaře Karla, Montezumu a dobyvatele Cortéze a s lehkým črtem tvůrce je přivést až na váš práh. Velebil slunce a rozlehlý nebe. Připadalo mi víc než vhodný jet se s ním setkat osobně. Každodenní události – celej ten zamotanej kulturní mišmaš – utiskovaly mou duši, zvedal se mi z toho žaludek. Vraždy politiků a vůdců hnutí za lidská práva, stavění barikád, tvrdý zákroky vlády, boje studentských radikálů a demonstrantů s policií a od-
– 106 –
Dylan_vnitrek_dotisk.indd 106
8.2.2018, 13:43:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241736