Rafaelova škola – Vílí křídla „Já nevím, Marino, jestli se hodíš na redakční práci,“ namítal. „Včera jsi mi ten rozhovor tak nakuňkala, že jsem měl problémy ho z diktafonu přepsat. Co s takovou redaktorkou?“ Marinu až zabolelo u srdce. Krásný sen o práci v redakci s Martinem se jí rozplýval, a navíc to zklamání! Vždyť on si myslí, že jsem úplně k ničemu, říkala si a bylo jí do breku. „Mně se ale líbilo, jak o sobě Marina vyprávěla,“ zastala se jí Sandra. „Vezmu si ji k sobě jako elévku.“ Teď zvedl ruku Tomáš Buližník. „Můžu se taky přihlásit?“ „A já taky?“ vystřelili naráz ruce Médea i Vilda. V deset hodin vstupují do zahrad návštěvníci, proto profesorka Aine odvedla primány do hájů, kam již nemají návštěvníci přístup. Tam ve vyřezávaném altánu si odložili kabely, a když přišla madam Blanche, cvičili pod jejím vedením ve stínu lip kroky vílích tanců. Marině se při tanci neustále vybavovala Martinova odmítavá slova, ale také včerejší fotografování, při kterém se na ni tak hezky díval. „Mon Dieu, Marino, dávejte pozor na kroky,“ zaslechla náhle madam Blanche. „Motáte se jako čerstvě zamilovaná víla.“ Kdyby tak profesorka Blanche věděla… Po hodině tance se dostavil profesor psychologie Otakar Emanuel a pokynul jim, aby se usadili do trávy. „Drazí přátelé,“ oslovil je a urovnal si motýlka na límci sněhobílé košile. „Společně se budeme učit, jak metamorfovat z vílí a elfí podoby do lidské a také obráceně. Avšak první věc, která vás čeká, je prozření vašich křídel, o nichž již víte, že jsou to veliká čidla. Začneme dnes uvolňováním, relaxací. Lehněte si pohodlně na břicho a rozložte svá křídla. Zavřete oči. Co vidíte?“ 92 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241705
Jak se loví sólokapr „Trávu,“ hlásil rychle Vilda. „Řekl jsem, abyste zavřeli oči.“ „Aha,“ ozval se znovu Vilda. „Tak když zavřu oči, nevidím nic.“ „Dobrá. Nyní si uvědomujte, jak veliká máte křídla, propínejte je až ke špičkám, opatrně je zvedejte, nahoru a dolů… Nyní si představujte, jak vaše křídla usínají… jsou lehká, ještě lehčí… Jejich špice již spí…“ „Hihihihi,“ hihňala se náhle Veronika, protože jí nějaký brouček lechtal nožkami po tváři. „Pst,“ sykla na ni Tereza. Vpodvečer přišla Sandra za těmi, kdo se přihlásil do školní redakce. Marina smutně vzdychla. Martin s ní nepřišel… Pak vzdychla znovu, protože si uvědomila, jak k ní byl nespravedlivý. Proč jsem do něj pořád ještě zamilovaná, když je na mě takový? Nechápala samu sebe. „Toho náfuku Martina musíme trochu zpražit,“ nabádala je právě Sandra. Mějte proto oči otevřené a uši našpicované. Do zítřka do večera si poznamenávejte v krátkých větách vše, co zažijete, i kdyby vám to připadalo nudné. Kéž by vám štěstí přálo a semlelo se něco zajímavého… Bodl by nějaký sólokapr…“ Po večeři seděli v altánu a šprtali se dějiny Rafaelovy školy a firmy Raphaelus. Marina si podtrhávala v učebnici a přitom horečnatě přemýšlela. Jakého sólokapra bych mohla ulovit, aby Martinovi spadla čelist a došlo mu, že nejsem žádná chudinka? Vtom se nahlas ozvala Médea: „Jakého sólokapra bychom mohli ulovit?“ A Buližník dostal nápad. 93 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241705
Rafaelova škola – Vílí křídla Tma se rozprostřela v krajině a vše začalo ještě silněji světélkovat. Vychovatelé primánům ukázali, jak si ustlat na mechu, a když všichni usnuli ukolébáni písněmi fléten, lyr a syringů, které zaznívaly zdáli, Buližník se opatrně zvedl a plížil se pryč. Za velkým dubem zapnul mobil a připravil ho na fotografování… Pak bloudil nočním lesem a doufal, že natrefí na nějakou tančící vílí nahotinku. Kdesi v dálce zaslechl rozverné pískání syringu. Blížilo se a připomínalo Buližníkovi písně fauna Puka. Možná že právě tam někdo tančí, napadlo ho a vykročil tím směrem, písnička ale utichla. Zaváhal, kudy se má teď vydat. „Pomóóóc!“ zazněl náhle něčí výkřik. Vylekal ho. To byl přece Marinin hlas!
94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241705