6. kapitola: Psychologická rovnováha které v nás vyvolává emoce, emoce typické pro ego. A za takových dnů je nám k dispozici spousta deprese. Máme volbu nechat se jí paralyzovat, ale také můžeme využít jiná pozorování, pozorování lásky a agrese, abychom si udrželi rovnováhu. Protože i za chmurného počasí máme k dispozici dostatečný přísun lásky a agrese, jsme-li ochotni je pozorovat. Dostatek pro všechny. Dost k tomu, aby uspokojily ego-typickou potřebu každého z nás. Jediná podmínka je pozorovat vědomě. Když připustíme, aby nás vše zavalilo, podstupujeme riziko, že se náš řídicí systém porouchá. To se stává, přijímáme-li všechno, co se nám předkládá, a neprovádíme vlastní úpravy. Pokračujeme jedním směrem, ztrácíme schopnost brzdit a nedokážeme se vrátit nazpět. Tehdy depresivně neurotický pacient říká: „Nechce se mi jít ven, i když zrovna svítí sluníčko, protože jsem si jistý, že zase bude pršet.” Člověk, který spěje k infarktu, říká: „Teď nemám čas polehávat na slunci, mám příliš mnoho práce.” A příležitost nabít se hojností nové energie přišla a odešla. Pro mne se počasí změnilo k lepšímu. Slunce mi připadá stále silnější. Venku je příjemně a já mám nyní chuť pokračovat ve svém příběhu. Opět se cítím plný energie stejně jako lidé, které vidím proudit na pláž – nesou si tašky, ručníky, vozíky, surfovací prkna. Je krásné, jak rychle a efektivně lidé reagují na podnět pozorování, se kterým se setkávají. Je-li řídicí systém v pořádku, funguje to bezchybně. Když stojíme u východu z kina, prozradí nám tváře lidí, jaký film viděli. Pokud to byl těžký film, pohybují se lidé trochu pomaleji. Po kovbojce si sebevědomě vykračují a vypadají rozhodněji. U východu z koncertní síně okamžitě poznáme, zda se hrál jazz nebo těžká klasika. Vidíme to v pohybech lidí, lépe řečeno v jejich svalech, protože svaly determinují držení těla a držení těla determinuje pohyb. Všimneme si, když je někdo unavený. 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241694
Láska, agrese, deprese Poznáme agresivní náladu ještě předtím, než člověk něco řekne nebo udělá. Postoj a svaly hovoří hlasitě a jasně. Všichni to rozeznáme. U druhého si všimneme spousty věcí. Laik pozná kandidáta na žaludeční vřed či potenciálního pacienta kardiologie. Lidé se často vzájemně varují: „Radši si dej pozor, jinak dostaneš infarkt.” Nebo: „Uženeš si vředy, jsi pořád ustaraný.” Takové věci poznáme z držení těla, z formy vyjadřování a ze svalového napětí člověka. Každý herec dovede imitovat postoj vyjadřující specifickou emoci. Mim to také umí. Náš každodenní jazyk hojně dokazuje, jak naše svaly reagují na naše emoce. Jsme jako „ochrnutí” nebo se „chvějeme” strachem, jsme „obtěžkáni” starostmi, „třeseme se” zlostí, naše nálada je „skleslá”, „opatrně našlapujeme” v určitých situacích, „strkáme do všeho nos“, „padáme na ústa“ a když jsme připraveni „padnout na kolena”, někdo nám řekne „hlavu vzhůru”. Vztah mezi emocemi a svaly je tu vždycky, jak jsme probírali ve třetí kapitole této knihy. Náladu člověka můžeme poznat podle držení těla a ze svalového napětí. Je tedy možné podrobněji rozebrat vztah mezi emocemi, držením těla a pohyby a lépe pochopit, co přesně dělají svaly v souvislosti s emocemi? Řekl jsem, že držení těla determinuje pohyb. Samotné držení těla má pouze několik možností. Můžeme se ohýbat, napřimovat, a nebo něco mezitím. Když se ohýbáme, jde o koncentrické vyjádření, směr k sobě. Když se natahujeme, jde o excentrické vyjádření směřující od nás. To se týká nejen naší komunikace směrem ven, ale také pozorování zaměřeného na naše vnitřní JÁ. Když chceme někoho oslovit, nesedíme a nemumláme se skloněnou hlavou. To víme všichni. Informace by zůstala u nás namísto toho, aby se dostala k posluchačům. Musíme se zpříma postavit, aby i náš hlas směřoval od nás. Zvuk našeho hlasu se tak automaticky změní. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241694
6. kapitola: Psychologická rovnováha Výrazu a držení těla se však nepřizpůsobí jen kvalita hlasu, ale i naše pozorování. Když jsme ohnutí, je pozorování zaměřeno dovnitř. Je-li postoj vzpřímený, zaměřujeme pozorování směrem od nás. Chceme-li v koncertní síni zaujatě poslouchat, bude náš postoj skloněný. Plně tak přijímáme emocionální obsah hudby, lásku, agresi nebo depresi, která je v ní obsažena. Když budeme při poslouchání téže hudby sedět vzpřímeně, zážitek bude úplně jiný. Dívejte se, jak si někde blízko vás hraje dítě, sledujte ho očima. Váš postoj bude skloněný. Teď se na ně podívejte se vzpřímeným tělem. Je to pocitově úplně jiné. S větším odstupem. Uvnitř pocítíte méně vřelosti. Rozhlédněte se na pláži nebo na koupališti a pozorujte, jak lidé vstupují do studené vody. Úplně se natáhnou, protože takto se pocit studené vody na kůži nasměruje od nich a budou jeho dopad pociťovat méně, než když půjdou do vody s ohnutým tělem. Když ochutnáváte sklenku vína nebo ukradnete sousto z hrnce na plotně, abyste rychle ochutnali to, co tu tak pěkně voní, bude váš postoj předkloněný. Chcete si to plně vychutnat. Když si pořežete nebo poraníte prst, budete natahovat ruku směrem od sebe, protože budete pociťovat menší bolest, než když ohnete ruku směrem k sobě. Když paži ohnete, pocítíte bolest v plné síle. Ohýbání a napínání proto určuje nejen směr našeho vyjadřování, ale také směr našeho pozorování. Směrem od sebe, nebo směrem k sobě. Jen díky tomu, že naše emocionální pozorování je směrové, můžeme hovořit o rovnováze v psychice, o psychologické rovnováze každé lidské bytosti. Psychologická rovnováha nemůže existovat, jsou-li všechny emoce směrovány navenek, ale ani tehdy, jsou-li všechny směrovány dovnitř. O psychologické rovnováze můžeme mluvit díky těmto dvěma různým směrům a tomu, jak se střídají. Jak to funguje v praxi? Jako žijící bytosti nemůžeme zůstat bez pohybu, nemůžeme přešlapovat na místě. To znamená, že jsme 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241694