Jackson-zlom.qxd7.2.201819:38Stránka98
davem. Jsem jako nomád, tulák. Zvěčňuji mladé a krásné. Potom se vracím sem do své svatyně.“ Vzletně mávl rukou. „Je to práce Hadleyho Summervilla. Ten muž je génius. Víte, že tenhle stůl je přesnou replikou stolu ze soukromých komnat Ludvíka XVI.?“ Láskyplně přejel velkýma rukama po povrchu stolu a já stiskla rty, abych se nerozesmála. „Chtěla bych vám položit pár otázek ohledně nedávné vraždy v hotelu Rose.“ Nathanův obličej potemněl. „Jaká strašlivá událost během jinak tak nádherného večera. Znáte Lea Branda? Drahoušek Leo. Je skvělé, že si ho módní rada konečně všimla. To, co ten muž udělal pro ženskou figuru, je vskutku ohromující. Měli by ho pasovat na rytíře.“ Stiskl tlačítko na zdi za svým stolem. Za malou chvilku se otevřely dveře a objevila se dáma z recepce. „Margot, drahoušku, jsem vyprahlý. Byla byste tak laskavá a uvařila čaj?“ Otevřela jsem na klíně svůj blok. „Na party Lea Branda jste byl oficiálním fotografem. Viděl jste ten večer Nataliji Kotovovou?“ Povzdychl si. „Zírám na lidi celičkou noc, ale nevidím je, jestli mi rozumíte. Jsem zcela pohlcen fotografováním. Usiluji o zachycení každičkého místa a každičkého obličeje. Obávám se, že si na ni vůbec nevzpomínám.“ „Jak dlouho tohle děláte?“ „Ach, celý život. Pocházím z rodiny, ve které se tak nějak očekávalo, že si navleču oblek a půjdu zařídit růst indexu FTSE100, ovšem já nikdy nestál o nic jiného než o fotografování.“ „A jak to, že fotografujete na večírcích, a ne v časopisech nebo na módních přehlídkách?“ Upřímně mě to zajímalo, ale když jsem viděla, jak mu přes obličej přelétl stín, došlo mi, že jsem ho urazila. „Každý ňouma s fotoaparátem dokáže fotit v ateliéru se světelnými boxy, pozadím a tlupou asistentek. Reportážní fotografie má velkou tradici. Lord Snowdon, Slim Aarons, Norman Parkinson. Řekl bych, že jich se nikdo neptal, proč nemířili výš.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241471
Jackson-zlom.qxd7.2.201819:38Stránka99
Posunula jsem se na židli. „Tak jsem to nemyslela.“ Nathan vstal a přesunul se ke zdi s policemi. „Fotit dnešní hvězdy v akci, to je skutečná výzva. Není čas na přípravu. Pracujete s tím, co máte.“ Vytáhl z police šanon a vrátil se na své místo. „Třeba zrovna fotky ze čtvrteční noci...“ Přisunul mi šanon. „Možná fotím digitálně, ale jsem ze staré školy, drahoušku. Miluji ten pocit, když v prstech držím papír. Stojí mě celé jmění je všechny vytisknout, ale musím to vidět ve skutečnosti. Jen tak poznám, jestli to za to stojí.“ Naklonila jsem se dopředu, abych se podívala. „To je Cecily Pressová, nejnovější nymfička na hudebním poli. Z Irska, tuším. A tohle je Diana Lewisová, hezoučká panenka. Nevím jistě, čím se živí, ale komu by na tom s těmi broskvovými tvářičkami záleželo!“ „Páni, jsou úžasné.“ A myslela jsem to vážně. Nathanovy fotky překypovaly energií. Vzbuzovaly ve mně touhu vlézt dovnitř a připojit se k party. „Děkuji.“ Jeho hlas prozrazoval potěšení. „Trik je v tom, umět zmizet. Chcete, aby byli co nejpřirozenější. A taky pomáhá, že nikdy neudělám špatnou fotku,“ dodal s úsměvem. Otevřely se dveře a objevila se Margot se stříbrným podnosem. Chodila jako gejša a celou dobu upírala na Nathana zamilovaný pohled jako školačka. Margot položila na stůl přede mě šálek s podšálkem. Poděkovala jsem a její drobná ústa se vykrojila do úsměvu. „Zlatá žena. Není úchvatná?“ Nathanovy oči se leskly, když sledoval Margot, jak cupitá ven z místnosti. „A měla byste vidět její dceru. Jednou za ní přišla. Vypadá jako zářící sluneční paprsek. Dlouhé hnědé ruce i nohy a zlatá pleť. Umírám touhou ji fotografovat, ale Margot mi to nechce dovolit. Říká, že je ještě moc mladá. Doufám, že ji přesvědčím. Do mé soukromé sbírky se nedostane 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241471
Jackson-zlom.qxd7.2.201819:38Stránka100
hned tak někdo.“ Ukázal na fotografie na stěnách. „Ale když se mi do hledáčku dostane vhodný objekt, nepustím ho.“ Odmlčel se a prohlížel si mě. „Vy byste zvážila možnost nechat se fotografovat?“ „Nahá?“ „Není třeba se stydět, slečno Kentová. Tělo je umělecké dílo, které vytvořila Příroda.“ Nathanův laserový pohled mě znervózňoval a zároveň mi lichotil. Věděla jsem, že se chová nevhodně, ale byl natolik charismatický, že určitá část ve mně nechtěla, aby přestal. Rozpačitě jsem zakašlala a přehnaně navoněný čaj Earl Grey mi stekl do špatné dírky. Nathan se zubil, když jsem se natáhla pro šanon a přitáhla si ho blíž. Fotografie ze čtvrtečního večera na sobě měly časové označení. Židli jsem si přitáhla k Nathanovu stolu blíž. Ze záběrů z průmyslové kamery jsem věděla, že Natalija prošla recepcí ve 20:26. Otáčela jsem stránky, až jsem na pozadí dvou blondýnek, které si ťukaly sklenicemi šampaňského, zahlédla Natalijiny zlaté šaty. „Jak dlouho už jste v London Heraldu, drahá?“ Zvedla jsem oči od šanonu. „Osm let.“ Obočí mu vystřelilo do vysokého oblouku. „Božínku, na to přeci nemůžete být dost stará. Kolik vám bylo, když jste začínala? Nebyla to dětská práce?“ Naklonil se na své židli dopředu. „Znáte zlatíčko Molly?“ Módní ředitelce Molly Simpsonové bylo těžké se vyhnout. Byla vysoká, kostnatá a na hlavě měla nesourodé černé mikádo, které vypadalo, jako by na něm kadeřník začal pracovat, ale v půli stříhání ho odvolali jinam. Jejím typickým stylem bylo něco růžového, lesklého nebo pokrytého peřím. Kolovaly o ní pomluvy, že se zoufale touží dostat do nějakého časopisu, ale nikdo ji nebere dost vážně na to, aby jí nabídl místo v redakci. A tak jí nezbývalo než strašit ve zpravodajství jako nějaký podivný zapomenutý lékořicový bonbon. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241471