Bašta sahá kolem krku, nahmátne šňůrku, vytáhne ji zpod umělohmotného krunýře. Něco se na ní kinklá, přívěsek. Je to hrot. Bronzový to je! Co je to? Nožejk? Hlavice šípu. To našel v řece muj Kájin. To bude po Avarech. Po Hunech teda. Ahá! Tehdá třeba přitrhla hunská jízda, podřezali a postříleli šípama půl vesnice, druhá půlka lidí se schovala po lesích. No, Hunové vodtáhnou, naši se vrátěj. Řek bych, že bulej hlavně ženský, mužové se vozbrojujou. A co pak? No nic, jede se dál. Na tohle sme zvyklý, ty vole, ne na voživovací stroje, co sem tahaj z EU. Souhlasíš? No jasně! A tys nám výhodně prodal káru, a tim si přispěl na novej hospic. Dobrym skutkem mažeš svý neuvážený činy. Seš teda dobrej člověk, plácne staroch tátu. Helejte, vykřikne táta a vstane. Mně se s váma dobře povídá, ale já se teda pudu mrknout ke svý káře, jo? A mí hoši sou na sluníčku tady už docela vyuzený! Sedni. Ne. Písknu a sou tu mí kucí, co myslíš? Uklidněte se. No, klidnej vcelku sem, ale hlavní potíž je s personálem, víš. Čechy Čechům, vo tom žádná, ale Češi už sou rozmazlený, klíďo voživováky a prodlužováky nasaděj i u těch, co už jim čouhá parte z prdele. Ale já našel řešení. Vážně? A jaký? Mám Ričína a jiný, co sou na vokreskách a jistěj, co se kde šustne. A vyčíhávám ňáký lidičky, co už se se smrtí rádi, neradi kámošej a co už jim v těch jejich zkurvenejch režimech a na těch 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241421
vo držku útěkách do zemí, kde by je nejradši nakopali, naskákala do všech pórů. Tyhle se s tím mazat nebudou a já pro ně teda práci mám. Jo? A upozorňuju tě, že je mi fuk, jestli to sou třeba negří! A teďka bych vás rád pozval na voběd. Celou rodinku ale. Co ty, mladej, kde máte mámu? Ty nemluvíš? Sem Soňu vodvez do nemocnice, povídá táta z pařezu. My sme měli malér trochu, koukne na kluka. Ženský věci! A s nohou to měla máma taky vošklivý, viď? Fakt, jo? Vopravdu, jo? Takhle to bylo, jak říkáš, jo? Chci zavolat do nemocnice, ale neni tu signál, říká táta. Ale dyť já tam taky volal! Nic nepovědí, dyž nejsem z rodiny! Proč volám? No, na Sázavanu hlásili, že tam nějaká mladá pani skočila z vokna. V tý nemocnici! Nebo vypadla? Nepomoh jí někdo? Cože? Se Soňou sem se rozloučil. Chtěli ji hned vzít na sál. A dyž ti řeknu, že tajhle Ričína ségra v benešovský nemo dělá jako kuchařka? No, vona fištrónu moc nepobrala. Ale viděla vás. Jak ste stáli u vokna spolu! Sme se loučili! Byla tam chodba plná pacošů. Ale Ričína ségra Soňu bezpečně poznala. Stála u vodevřenýho vokna s chlapem. Tos musel bejt ty! No jo. Hele, já měl Soničku dycky rád, víš? Jako malou sem ji učil klátit vořechy. Kozičky malý u nás pásla! Hrušky sem jí dával, Soničce, ty nejlepší, veliký a sladký. Dyby jí někdo ublížil, tak se neznám. A vtom k nim dolehne pokřik. Krmení! Riči vysune hlavu z okýnka maringotky. Už to bude! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241421
To bys neřek, ale tajdle náš kuchtík Ričín je hotovej učenec. Jo? Von bejval něco jako profesor, ale pak se to s nim zvrtlo, víš. No to bejvá. Hele ale von se pro školství nehodil! Von je moc velkej větroplach. Vobčas to do něj ale vjede a von klukům vykládá. Ať poslouchaj, ať si študujou. Hlavně dyž práce nestojí, mám pravdu? Jo, to je rozumný, zamručí táta. Riči za sebou loktem zabouchne dveře maringotky. S plným podnosem balancuje na schůdkách. A eště leccos se vo něm povídá, ale to sou kecy. Náš Ričín je správnej chlap. Je to tady, páni, už se nese dlabání! Riči se přistrojil umatlanou zástěrou, ve vztažených pažích třímá poškrábaný umělohmotný tác, na něm talíře. Komíhá vytrčeným jazykem, blíží se k nim přes kaluže, vyhýbá se drátům, všem krámům. No a já mu povídám, Ričiku, poď k nám. Já blbě vidim a slyšim, budeš mý voko i ucho. Tehdá sem ale slyšel eště jako rys, řeknu ti. Ste hodnej. V kapse zástěry cinkají lžíce. Riči nese tác obratně, nešplíchá, polívka je našedlé barvy, vyvěrá z ní horkost. Dřív sme vařili na ohni, teď v mikrovlnce, upozorní návštěvníky staroch. Osobní lžíci vytáhne z tepláků. Poslyš, Riči, co teda viděla Dorina? U vokna viděla chlapa a mladou ženskou. Čumte, tuhle parádní zástěru mám vod Dorky, vona je ségra kuchařka. Pomocná kuchařka teda, vona je pomalejší. Dobrou chuť, chlapi. Kluk sebere z tácu talíř, a jak se k němu Riči skloní, vytáhne mu ze zástěry lžíci. Další talíře servír podává do vztažených paží starochovi i tátovi. Usedne na volnou cihlu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241421