ším přístavu i s rodiči vysadili a dodnes od nich kasírovali, co ta legrace stála — a jednou, když začalo pořádně hořet u Číňanů v prádelně. Přestálé bouře dávno nepočítal, navždy mu utkvěla jen jedna, zato zralá pro filmovou crazy komedii: Mořská nemoc tehdy zachvátila po čtyřech dnech děsivého tance na vlnách, proti němuž byly i mamutí stabilizátory bezmocné, nejen všechny cestující, ale i většinu posádky. Výjimku tvořilo trio dánských penzistek, které na pasáž šetřily pár let a nechtěly si nechat ujít žádný ze zaplacených požitků. Že měly žaludky jako kachny, chodily dál pravidelně stolovat do obrovské jídelny, která byla tři dny vymetená, a projídaly se dlouhým lístkem od antipasty až po dolce. Servírující číšníci se řadou pozvraceli hned u výdejního pultu. Že to nakonec zvládl hlavní lodní účetní osobně, tradovalo se přes světová moře dodnes a položilo neotřesitelný základní kámen k jeho autoritě. V řídkých okamžicích, kdy mohl vystoupit ze zběsilého koloběhu a hodnotit svůj výkon — bývalo to o dovolených, při kterých k žalosti své Rózy a dětí skoro nevycházel ze zahrady jejich vily, si s oprávněnou pýchou říkal, že není situace, která by ho mohla zaskočit. To se letos změnilo, když starý vnutil svému synovi při střídání stráží nového kapitána, který Carla od pohledu nesnášel už proto, že na něho v ničem neměl — hlavní účetní mohl v nouzi hladce vést i loď, pro celou posádku byl autoritou on. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241319
Když mu však teď vyřídila jeho věrná zástupkyně rozechvěle, že ho ve svém apartmá očekává krachbaba, a to hned! upozornil ho právě žaludek, že není ve formě. Cestou se dokonce přistihl, že proti svému železnému zvyku spěchá, a přinutil se zvolnit krok, aby nebyl podřízeným nápadný. Co mu může chtít?? Rutinovaně zvažoval obvyklé varianty z repertoáru notorických remcalů. Zůstaly dvě: od stolového stevarda, kterému uložil hlásit i zdánlivé ptákoviny, věděl o její sháňce po produktech jakéhosi rakouského vinaře. Jeho zásobovatel ihned zjistil, že onen Josef Jamek opravdu existuje, a už i nechal poslat deset palet jeho vín letecky s další várkou cestujících. Pak už tu bylo jenom nepozvání ke kapitánskému stolu první večer plavby, ale s tím u něho nepochodí: musela vědět, že přednost mají štamgasti, kteří se tou kterou lodí plavili nejčastěji. Byl si tedy, když se ho po dvojím zaklepání konečně uráčila povolat dovnitř, jist, že s ním jí její obvyklé divadýlko nevyjde, s ním ne! Sňal čepici, vložil ji předpisově pod levou paži a pevně vstoupil. S obrazem, který spatřil, však nepočítal: postrach moří ležel v posteli a bledost obličeje se zahrát nedala. Představa, jež se mu kmitla hlavou teď, že sem tahle osoba zavlekla infekci, která promění pyšnou M/S Harmonie v karanténu, vzala nejspíš barvu i jemu. — Jste nemocná, madame…? zakoktal nešťastně, jak mu automaticky naběhl plán opatření, z něhož měl vždycky hrůzu. Byli sice, řečeno jeho výrazem, propojiš99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241319
těni až k poslednímu prdu, ale nic nemohlo pokrýt výpadek dobré pověsti, který by vedl řadu měsíců ke stornům a ztrátám. Její odpověď sice tuhle můru zaplašila, ale vyvolala v něm novou paniku svou naprostou novostí. — Ne, to ne… chci jen vědět, kde mohu vystoupit. Zmohl se na to, že tupě opáčil. — Vystoupit…? — Ano. Chci plavbu okamžitě ukončit. Na vlastní náklady, rozumí se. Cítil, jak se mu vrací barva. Tak přece ten kapitánský stůl? — Stala se nám nějaká chyba, milostivá paní? Slibuji vám, že ji napravíme… — Ne, ne… je to čistě osobní záležitost. Musím odtud pryč! Teď si také všiml, jak od včerejška celá zešpičatěla, a napadlo ho vysvětlení stejně prosté jako spásné: baba má mořskou nemoc, dobře jí tak! Nahlas byl starost sama. — Pokud snad výjimečně nesnášíte moře, máme na palubě výtečného… Odsekla mu, jak to odpovídalo její pověsti. — Položila jsem vám dost jasnou otázku, kterou tedy ještě upřesním: kdy a jak mohu dosáhnout nejbližšího letiště? Už věděl, že ji ani s celou svou zkušeností nepřemůže, a snažil se apelovat na její soudnost. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241319