„Já jsem za Wavy zodpovědnej a chci vědět, co to má znamenat.“ Kel len zesílil hlas a paní Nortonová na něj vrhla svůj nejhnusnější pohled. Kdykoli se tak podívala na mě, bylo mi jasné, že by mi nejradši provedla něco mnohem horšího, než jen zapsala moje jméno na tabuli. „Znamená to, že se vyskytl závažný problém s jejím chováním.“ „Nechápu, co chcete říct tím, že se chovala neuctivě. Ona přece ne odmlouvá.“ „A jak jinak byste chtěl nazvat situaci, kdy mě dennodenně odmítá poslouchat? Moc dobře vím, co jste zač, pane Barfoote. Co byl zač váš bratr. Jste přesvědčení, že vzpouzet se autoritám je známkou hrdinství. Nezdá se, že by vám to v životě nějak zvlášť posloužilo. Váš bratr to roz hodně daleko nedotáhl. Jak dlouho už je ve vězení?“ „Nějakej pátek.“ Kellen sevřel čelist a odvrátil se. Neuniklo mi, jak jí při pohledu na jeho tetování pro štěstí šlehají z očí blesky, tak jsem mu předloktí zakryla dlaní. Chtěla jsem ho jen chránit, ale on se zamračil. „Todlencto nemá s mým bráchou nic společnýho,“ zavrčel. „Todlencto? Je vidět, že jste nikdy nechodil ke mně do třídy, pane Bar foote. Já už bych vás z takového politováníhodného způsobu vyjadřová ní vyléčila. Tak či onak.“ „Já akorát nechápu, proč jste z toho musela udělat celej seznam. Nesnědla oběd jste napsala aspoň padesátkrát. Ona to nedělá, aby vás na štvala. Prostě jenom nerada jí před lidma.“ „Nejí, protože si může dělat, co se jí zlíbí. Je jí jedenáct let a z jejího chování ve třídě usuzuji, že doma má hlavní slovo ona. Zakážou jí rodiče vůbec někdy něco?“ „Jak můžete známkovat oběd?“ „Protože její opakované odmítání představuje závažný behaviorální problém, který vy podporujete.“ „Doprdele práce, to je teda pěkná hovadina!“ zaburácel Kellen. „Pane Barfoote! Takhle před ní mluvíte běžně?“ „No co, ona to nikde papouškovat nebude.“ „A přesně to mám na mysli. Možná nemluví, protože to vy považujete za zábavné.“
Mezi krásou a ošklivostí
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240596
Kellen se vytáhl do celé své výšky a já v tu chvíli doufala, že paní Nor tonové vrazí facku, jako to jednou udělal Dannymu za to, že při práci hulil trávu. Kellen ho propleskl, až mu z pusy vypadl joint, který pak za dupal do umaštěného betonu podlahy. Chtěla jsem třídní vidět zadupa nou do země. „S váma se nemá cenu bavit. Jste nemlich to samý co každej učitel, kterýho jsem kdy měl já,“ procedil Kellen mezi zuby. „Myslíte, že to má Wavy šanci někam dotáhnout, pokud v ní už v út lém věku zasejete semínko nenávisti vůči škole?“ „Ona proti škole nic nemá. Nenávidí jenom vás. A já se jí vůbec nedi vím.“ Paní Nortonová nás ze dveří vyprovodila nesouhlasným pomlaskává ním. Před školou přehodil Kellen nohu přes motorku a svezl se do sedla. „Mrzí mě, že jsem tě takhle ztrapnil. Ani jsem si na tu pitomou kérku nevzpomněl. Měl jsem ji zakrýt, jako když jsem byl u soudu. Chtěl jsem ti pomoct a místo toho jsem to všecko akorát zhoršil.“ Jen jsem pokrčila rameny. Jestliže v šesté třídě už teď propadám, o moc horší to být nemůže.
5 Učitelka DeGrassiová Prosinec 1980 Na ten večírek Lisa DeGrassiová vyrazila jen proto, že zemřel John Len non a jí došlo víno. V powellském okrese se alkohol prodávat nesměl a ona nechtěla strávit noc střízlivá. Mejdan se konal ve velkém obytném přívěsu kus za městem; Stacyin Ford Pinto s rachotem nadskakoval ve vyježděných kolejích polní cesty, až se Lisa bála, že jí z toho vypadají zuby. Uvnitř byl přívěs zařízený jako luxusní mansarda: kožené pohov ky, skleněné konferenční stolky a křišťálové lustry. Jen si to představte
98
Bryn Greenwoodová
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240596
– přívěs s křišťálovými lustry. Cestou ke dveřím se Lisa připravovala na nejhorší: příšernou hudbu a lidi, co zná. Z reprobeden právě pořvávali Rolling Stones a návštěvníci nejistě tancovali. Alespoň že v šíři občerstvení se Stacy nepletla. Měli tu bar plný alkoholu, kde si mohl každý nabídnout, co hrdlo ráčí, a k tomu konferenční stolek přecpaný bongy, šlukovkami a prášky. Zkrátka a dob ře přesně ten typ večírku, na jaké Lisa nikdy nechodila ze strachu, aby tam nenarazila na rodiče některého ze svých žáčků. „Vždyť to ani není v powellském okrese, ale v beltonském,“ přesvěd čovala ji Stacy, jako by se jednalo o nebetyčný rozdíl. Sama pocházela z nedalekého městečka ještě menšího než Powell. Lisa postávala v samém epicentru pulzující muziky, házela do sebe drinky zdarma a přijala i zapálený joint, který jí kdosi podal. Později, když se přidružila nabídka na lajnu koksu, si pomyslela jen: Koho vůbec zajímá, jestli mě tu někdo uvidí? Koho to doprdele zajímá? „Bacha na rukáv, nebo to rozmetáš,“ varoval ji muž, který čáru ko kainu připravil. Naklonil se blíž a chytil široký rukáv její folklorní hale ny, aby jím jemný bílý prášek nenabrala. „A pozor,“ dodal ještě. „Není to koks, ale perník.“ Lisa zaváhala. Nešňupla si. Srolovaná bankovka jí vyklouzla z ruky a dopadla na konferenční stolek. Zmateně vstala a zachytila, jak se na ni muž usmívá. Byl to opálený blonďák s jasně modrýma očima a dokonale bělostným úsměvem. Takový Paul Newman powellského okresu. Nebo beltonského? „Ahoj,“ vydechla. „Čau. Tebe jsem tu ještě neviděl.“ „Já moc ven nechodím.“ „To bys měla.“ Protáhl jí ruku do rukávu a dotkl se holé paže. Teplými prsty jí na kůži kreslil hypnotické obrazce. Zatočila se jí hlava a zvedl žaludek, úporně dunící basová linka jako by jí pronikala až do morku kostí. „Promiň, je tu… kde je toaleta?“ „Na konci týhle chodby, druhý dveře vlevo.“ „Díky.“
Mezi krásou a ošklivostí
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240596