dělat myslivci, úřady, někomu může vadit pes, těch možností je spousta. Já tu ale nikdy s nikým vážný konflikt neměla. Do nejbližší vesnice je to od tebe dva kilometry. Znají tě tam? To víš, že jo. Ve vsi je řezník, někdy, málokdy, tam zajdu. Jinak zajedu sem tam nakoupit do Volyně. Nemám velkou soběstačnost.
98
Nešla jsi sem s představou, že soběstačná budeš? Šla, ale v současné době to pro mě není zas tak důležité, není to něco, čeho bych chtěla za každou cenu dosáhnout. Mám svoje produkty, na zahrádce pěstuju brambory a mrkev. Med kupuju od včelaře, je fajn, když ho vyměním třeba za husu. Úplná soběstačnost by byla hodně těžká – buď za cenu radikálního asketismu, anebo s velkou počáteční investicí. To jsou věci, které zjistíš až v průběhu. Máš dvě kozy, a pokud chceš, aby dojily, a nechceš je mít uvázané na provaze, což považuju za neetické, potřebuješ ohrady. Ty si postavíš sám, ale musíš si někde koupit dříví. A když to uděláš z levných sloupků, za pět let uhnijou. Nejsem nahoře na Šumavě, jen v nějakých šesti stech metrech, ale stejně to není žádná jižní Francie nebo Španělsko, kde člověk sklízí úrodu dvakrát do roka a zvířata se pasou i v zimě. Jaké jsou tady zimy? Nejvíc jsem tu zažila mínus dvacet čtyři. Můj první osel se ráno třásl v přístěnku zimou, tak jsem ho opásala ovčí kůží a chodila s ním, aby neprochladl. Maringotka se dá dobře vytopit do nějakých mínus deseti. Ale rychle vychladne. Pro jistotu nemám teploměr. Že je zima, poznám podle toho, že mi do rána zamrzne v kastrůlku na stole mlíko. Poznáš, jaká bude zima? To se těžko odhaduje. Snad podle různých ukazatelů, jestli třeba zvířata hodně žerou nebo mají hustší srst. Od jara do podzimu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240591
99
jsem pořád venku. Na zimu si do maringotky nacpu všechno, co nemůže zůstat venku. Pak mi trochu chybí uvnitř prostor. Mám v plánu si pořídit starší karavan, kde bych měla čistý prostor na spaní. Zvířatům chlad tolik nevadí, co potřebujou, je závětří a suchá podestýlka. Tohle jsi zjistila už na farmách, nebo až tady na svojí louce? Ani nevím, je to škola života. To se člověk prostě naučit musí, jinak by nepřežil. Samozřejmě děláš ze začátku chyby, pořád je děláš. Od začátku je ti jasné, že když chceš teplo, musíš nadělat dříví, a když chceš vodu, je třeba ji nanosit. Samo tě to přivede k šetření. V zimě to kolikrát leze člověku na mozek, o půl páté je tma, a já musím ještě na dříví a dát zvířatům. Pak si ale zatopím a zjistím, že ke spokojenosti stačí hrnek kafe. Jsem ráda, že ho mám. Máš přátele? Chodí sem za tebou, nebo ty za nimi? Máš na to čas vůbec?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240591
Chodím občas do vedlejší vesnice popovídat si s jedním starším pánem. Podobně jako já žije na Šumavě víc lidí. Občas se někdo z nich zastaví, a i když je to nečekané, snažím se udělat si čas a vypít spolu aspoň to kafe. Dneska je řada věcí načasovaných, a kvůli tomu lidem spousta dalších záležitostí uniká. Já to beru tak, že když za mnou někdo přijde, není to náhoda a byla by škoda to nevyužít.
100
Od loňského podzimu tu už úplně sama nejsi. V maringotce asi kilometr ode mě bydlí kamarádka. Celý život pracovala u koní. Má devatenáct koček, ujala se jich, když se jich zbavili jejich majitelé. Některé byly v minulosti týrané. V posledních letech se musela se zvířaty několikrát stěhovat a to pro ně byl velký stres; zvířata těžko snášejí změny. Tady nikomu nevadí, mohou tu zůstat. Uvažovaly jsme o založení soukromého azylu pro kočky, protože týraných a opuštěných koťat pohozených u popelnic je hrozně moc. Útulky jsou přeplněné. Založení azylu by ale bylo legislativně, a tudíž i finančně náročné. Musely bychom absolvovat speciální kurzy, zbudovat karantény a plnit další kritéria. Takže se o kočky staráme jako soukromé osoby. Z toho, co vyděláme, raději koupíme krmení a zbudujeme volié ry pro lepší pohodu zvířat. Není to přece jen tak, že k sobě potřebuješ člověka? Aspoň na dosah, tedy na ten kilometr? Chováš-li zvířata, zvláště v takto drsných podmínkách, je velká výhoda, když máš poblíž někoho na vzájemnou výpomoc, abyste si třeba pohlídali zvířata, když onemocníš nebo musíš odjet. I ohrady se ve dvou staví lépe. Jezdíme společně na nákupy, ale bydlíme každá ve své maringotce, máme každá svou zahrádku a naše zvířata svůj soukromý prostor. Nad tvou loukou vede silnička. Skoro nikdo tudy nejezdí, ale občas přece jen někdo. Zastaví se tu i náhodný kolemjdoucí, kterého zaujmou zvířata?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240591